Jednání byla zahájena úsměvnou příhodou, když moldavský prezident slavnostně oznámil Medvěděvovi, že mu přivezl dva obrazy, které byly odcizeny z petrohradské Ermitáže a které moldavští policisté po dvouleté usilovné činnosti vypátrali. Jak však později oznámili představitelé Ermitáže, nejde v žádném případě o obrazy, které by byly odcizeny z jejich sbírek, ale o zcela jiné obrazy.

Rozhovor ukrajinského a ruského prezidenta byl velmi složitý. Medvěděv upozornil Juščenka, že snaha Ukrajiny vstoupit do NATO je v rozporu s Velkou rusko–ukrajinskou smlouvou o vzájemných vztazích. Podle jeho názoru členství Ukrajiny v takové alianci vyvolává v Rusku mnoho otázek a nutí ho zamyslet se nad bezpečností Ruska a připomněl, že právě tato smlouva předpokládá, že ani jedna ze smluvních strana nepodnikne žádné kroky, které by mohly ohrožovat bezpečnost druhé strany.

Upozornil také, že i existence ruského Černomořské flotily na základně v Sevastopolu je řešena smlouvou a že nelze dopustit, aby tato smlouva byla měněna jednostrannými kroky. Proto Rusko nepodnikne žádné kroky k tomu, aby opustilo základnu dříve než jak plyne ze smlouvy.

K tomu je nutno připomenout, že základna v Sevastopolu stejně jako i další zařízení ruské flotily na Krymu, jejichž užívání tato smlouva také řeší, jsou stále častěji předmětem demonstrací ukrajinských nacionalistů, kteří se snaží blokovat vstup do těchto základen, dokonce je chtějí přebírat pod svoji kontrolu apod. Minulý měsíc pak Juščenko požádal o vydání zákona o ukončení ruské přítomnosti v Sevastopolu v roce 2017, což Rusko považuje za provokaci vzhledem k tomu, že do vypršení smlouvy je ještě devět let.

Navíc Medvěděv připomněl, že smlouva také předpokládá možnost jejího automatického prodloužení. Proto Rusko, jak zdůraznil Medvěděv, nebude zatím činit žádné kroky k tomu, aby opustilo Sevastopol.

Dalším tématem rozhovoru bylo NATO. Ruský představitel řekl, že chápe, že Ukrajina chce řešit svoji bezpečnost. Rusko však nevidí, jaké problémy bezpečnosti může řešit členství v NATO. Nikdo přece nikomu nevyhrožuje, nikdo se ani nechystá proti někomu bojovat a hrozby míru dnes mají globální charakter – terorismus, drogy a další.

Jistě, že Ukrajina je suverénní stát, ale problém je v tom, jak se NATO chová. Aliance mnohokrát porušila své sliby, které Rusku dala (zprvu nerozšiřování na Východ, později nerozmisťování vojenské infrastruktury na území nových členských států – ale již jsou základny v Rumunsku a Bulharsku). Jsme přesvědčeni, že taková linie NATO a pokusy některých členských států vtáhnout Ukrajinu do aliance jsou v rozporu se závazky, které obsahuje smlouva o spolupráci, přátelství a partnerství mezi Ruskem a Ukrajinou.

Ve vztazích mezi Ruskem a Ukrajinou je ještě jeden velký problém – cena zemního plynu. V Petrohradu bylo také oznámeno, že cena plynu pro Ukrajinu se zvýší od ledna 2009 na zhruba dvojnásobek. Jestliže nyní Rusko dodává plyn na Ukrajinu za necelých 180 USD za 1000 m³, pak v příštím roce by to mělo být za cenu kolem 340 - 350 USD.

Důvodem růstu cen je to, že také středoasijské republiky , které dodávají zemní plyn pro Gazprom, který ho dále dopravuje na Ukrajinu, oznámily již letos na jaře, že se s Gazpromem dohodly o přechodu cen na evropskou úroveň. Připomeňme, že v roce 2005, když byla první krize s cenami plynu pro Ukrajinu, uzavřel tehdejší prezident Turkménie pětiletou dohodu o dodávkách plynu na Ukrajinu za cenu 100 USD za 1000 m³. To však už dnes dávno neplatí, nový turkmenský prezident takovou smlouvu zrušil a chce obchodovat za evropské ceny.

Dnes těžko nalezne Ukrajina ve střední Asii někoho, kdo by byl ochoten jít na takové cenové ústupky – Ukrajina je ani nemá čím kompenzovat.

Proto má dnes Juščenko velký problém, neboť se očekává, že takovou úroveň cen zemního plynu nebude schopno obyvatelstvo akceptovat stejně jako ukrajinské firmy. To, společně i s dalšími vnitropolitickými pohyby (odchod poslanců z koalice a ztráta parlamentní většiny vládní koalice) ukazuje, že období zmatků a vnitřních třenic na Ukrajině není ani zdaleka u konce, spíše naopak – země je v permanentní politické krizi.

Nelehký rozhovor byl také mezi Medvěděvem a gruzínským prezidentem Saakašvilim. Gruzínský prezident souhlasil s názorem svého ruského kolegy, že dvoustranné problémy mohou řešit oni sami bez prostředníků, což je významný posun, neboť až dosud se nabízelo nemálo prostředníků při řešení tohoto konfliktu..

Hlavním problémem je existence dvou republik - Abcházie a Jižní Osetie na území Gruzie, které se chtějí oddělit a stát se, po vzoru Kosova, samotnými státy. Medvěděv upozornil Saakašviliho, že pokud si Gruzie myslí, že členství v NATO by mohlo tuto situaci řešit, pak je to chyba, neboť podle jeho názoru by takové řešení vedlo jen k dalším krveprolitím.

Navrhl, aby gruzínská strana zahájila rozhovory s těmito republikami na základě již odsouhlasených principů. Upozornil také, že mezi Ruskem a Gruzií existují staleté přátelské svazky a že by tyto vztahy měly pokračovat.

Hlavním problémem je v současnosti to, že do Abcházie byly vyslány jednotky ruského železničního vojska rámci kontingentu ruských vojsk, který má kontrolovat dodržování příměří, s cílem obnovit některé úseky železniční trati, které byly zničeny před patnácti lety při bojích s gruzínskou armádou, Tím se přerušil provoz na železniční trati, která spojovala pobřeží Kaspického a Černého moře. Vyslání těrcho vojsk vyvolalo ostrý protest Gruzie, nicméně Rusko upozornilo, že obnovení trati je součástí dohod o uregulování tohoto konfliktu. Po summitu bylo oznámeno, že koncem srpna budou tyto jednotky staženy.

Трудный саммит: Дмитрий Медведев напомнил Ющенко о Соловках, а Саакашвили – о возможной войне в Абхазии ZDE