V původní podobě v době svého vniku byla RAI ovládána monopolně křesťanskými demokraty. Nakonec došlo k dohodě na rozdělení moci - s jedním kanálem, řízeným křesťanskými demokraty, jiný přiděleným socialistům, a třetí k silné komunistické straně. V poslední fázi se pokusil ovládnout RAI Berlusconni.

Podle návrhu ministra komunikací Paola Gentiloniho by se měla RAI rozdělit na tři části, spravované jednou nadací. V jedné části by byly dva programy, ktaré by byly nově financovány pouze z koncesionářských poplatků. Ty se v roce 2006 zvýšily z 99.60 EUR na 104 EUR (2900 Kč) ročně což je přibližně 240 Kč měsíčně. Důvodem je snaha zbavit veřejnou službu závisloti na reklamě. Třetí program by na sebe naopak vydělával pouze reklamou. Doposud byl model financování hybridní - všechny programy měly jak příjmy z reklamy, tak i koncesionářské poplatky. Třetí společnost komplexu RAI by se zabývala šířením signálu. Gentiloni doufá, že jeho návrhy budou zlepšovat kvalitu dvou programů veřejné služby, financované koncesionářským poplatkem, protože ty chtějí teoreticky být autonomními hlasateli nezávislými na komerci.

FT - podrobnosti v angličtině ZDE

Všechny tři společnosti by byly pod správou sedmičlenné rady, volené na šest let parlamentem. V něm má ovšem Prodiho vláda v tuto chvíli většinu. Mediaset nyní ovládá 66 procentní podíl TV reklamy, v budoucnosti by se měl ustálit na maximálně 45 procentech. Prodiho kabinet byl jmenován 17. května 2006 . Váda schválila zákon, nutící jeden z Berlusconiho tří televizních kanálů a jeden z kanálů RAI přejít na digitální vysílání přinejmenším tři roky před vypnutím všech dosavadních analogových programů (switch-off) . Berlusconi to nazval "organizovanou loupeží". JP Morgan se domnívá, že dvě mediální seskupení, vlastnící v Itálii dva největší deníky, Corriere della Sera a La Repubblica, mají zájem provozovat každé po jednom televizním kanálu. Mediaset a RAI mají nyní 85 procent publika. K opuštění kanálů by mělo podle ministra informací dojít do 15 měsíců po schválení zákona v parlamentu. Předpokládá se digitalizace na konci roku 2008 levicového kanálu RAI 3 a Berlusconiho Rete 4. Evropská komise nutí Itálii, stejně jako všechny země EU vypnout analogové vysílání do roku 2012. Zákon z roku 2004 dovoluje jednomu médiu mít podíl až 20 procent z celkového reklamního trhu. Ale "trh" byl za Berlusconiho v zákoně tak velkoryse definován, že Mediaset nepřekročil limit, dokonce ani když měl dvě třetiny reklam z celkového objemu pro všechny italské televize.

GUARDIAN - podrobnosti v angličtině ZDE

Ještě v listopadu 2006 psali čeští diplomaté v Římě do Černínského paláce, že lze očekávat částečnou privatizaci celé veřejnoprávní televize RAI. Nejspíše se ptali bývalého premiéra... Za zdroj svých informací uvedli ovšem ISTAT, Banca d'Italia, UIC (Italský směnárenský úřad), ICE (Italský úřad pro zahraniční obchod).

STI MZV - podrobnosti v češtině ZDE

Ve skutečnosti je Gentiloniho návrh snahou o posílení veřejné mediální služby . Koncesionářský poplatek se zvýšil o 5%, počet subjektů z něj financovaných se ale snížil o třetinu, reklama by měla být koncentrována na kanál, nyní ovládaný komunisty. Ten se bude muset vyrovnat s plnou závislostí na příjmech z inzerce a tudíž na zajímavosti pro daleko širší část publika... Předseda vlády Romano Prodi prohlásil, že už zvažoval, že vytvoří nový regulační orgán specificky upravující soutěž v mediálním sektoru. Gentiloni zase prohlásil, že plánuje, že přepíše zákon o deregulaci médií, který dovolil Berlusconimu připojit rádio a placenou televizi ke svému impériu, které se klene nad časopisy, knihami, filmy, fotbalem, bankovnictvím a třemi pozemskými televizními kanály. V červenci Prodiho vláda oznámila nový plán pro prodej fotbalových televizních práv, který je méně příznivý k Mediasetu. Chce tak Itálii zamezit v opakování finančního sknadálu britského právníka Millse.

David Mills , jinak také bývalý manžel Blairovy ministryně kultury médií a sportu Tessy Jowell, čelí obviněním z falešného účetnictví, zpronevěry a daňového podvodu za koupi televizních práv pro americké filmy přes Mediaset. Vzal 350 000 GBP jako úplatek. Prý považoval peníze za dárek od dalšího italského obchodního partnera, Diega Attanasia. Prodiho vláda ho nyní viní z rozsáhlých nelegálních operací. V osmdesátých létech a na začátku let devadesátých vytvořil Mills sérii dceřiných společností Fininvest , se sítí účtů ve Švýcarsku, Monaku, na Bahamách a v jiných daňových rájích. "Účelem sítě mělo být vyhýbat se placení daní v Itálii a vytvoření obrovských zisků, které mohly být se drženy mimo účetnictví," tvrdí dnes italští žalobci . V roce 1997 byl Berlusconi usvědčen z podplacení berních úředníků , kteří měli zabezpečit příznivou prověrku Fininvestu. V roce 1998 byl usvědčen, že zaplatil úplatek bývalému premiérovi Bettino Craximu prostřednictvím Fininvestu. V červenci roku 2004 podepsal prohlášení, v němž uvedl: "Pokusil jsem se chránit [Berlusconiho], jak nejlépe jsem mohl a pokusil jsem se udržovat, co nejdál to šlo, jistou míru soukromí o transakcích, ke kterým jsem jej směřoval ... Silvio Berlusconi se rozhodl darovat mi určitou sumu peněz na projev vděčnosti za to, že jsem zvládal jej chránit během vyšetřování a soudů." Jowellová tvrdila, že manželovy finance a účetnictví existovaly odděleně od jejích , a tím pádem že nebyla nikdy zapletená s některým z jeho jednání s Berlusconim. Ona nicméně, spolupodepsala v září 2000 hypotéku na dům v severním Londýně . Peníze byly pak investovaly v mezinárodním investičním fondu řízeném Sigma Asset Management. O devět týdnů později byla hypotéka splacena částkou 350 000 GBP italskou platbou. Podle italských úřadů peníze nejprve obíhaly sedmi různými mezinárodními účty. Jeden vyšetřovatel popsal proces jako "nejbláznivější, nejkomplexnější síť, jakou jsem kdy viděl."

Ministryně kultury Tessa Jowellová požádala v létě 2002 svou kolegyni, náměstkyni ministra zahraničí baronku Symonsovou, aby jejímu manželovi, Davidu Millsovi pomohla zjistit, zda je možné nějak vyvézt letadla do Íránu, vzhledem k tomu, že prezident Bush považuje Írán za zemi v "ose zla" a na dovoz vojenské technologie do Íránu uvalili Američané embargo. Mills byl v tu dobu šéfem britské pobočky soukromé íránské obchodní firmy.

Jowellová už měla potíže v roce 1997, kdy byla ministryní veřejného zdraví a byla tak zatažena do skandálu se zákazem reklamy na cigarety - kauzy Bernie Ecclestona. Ecclestone začátkem roku 1997 dal Labouristické straně jeden milion liber. Mills pracoval tehdy pro závodní tým firmy Formule 1.

podrobnosti v češtině ZDE

Maurizio Gasparri, ministr komunikací v Berlusconiho vládě, byl architektem předchozí legislativy, která byla kritizována jako příliš přátelský přístup k Berlusconimu a Mediasetu. Dnes tvrdí, že opatření Prodiho vlády jsou zbytečně mstivá... Možná má pravdu, a možná ne.

Autor je členem Rady Českého rozhlasu