Mylné obecné mínění se má a musí pečlivě zkoumat. Je dobré patřit mezi obecný lid, nemusíme se bát špatných rozhodnutí -- udělají je za nás vyvolenci. Kdo nás zachytí až se zřítíme?

Nafouknout i drobný incident vyžaduje stálou pohotovost pomazaných hlav. Muži ztrácejí zbytky předností, neumí mlčet, hubu nezavřou a řada z nich je horších proslulých pavlačových drben.

Líná huba holé neštěstí, koluje rada mezi lidem. Máme vojevůdce držící se starého příkazu -- netlačit se dopředu, ale pozorovat cvrkot z povzdálí. Krvelační režiséři dějin se nemusejí ohlížet na "poddané". Otroctví v nových podobách posilují nástroje moci, včetně proklamované ušmudlané demokracie.

Ukřižujte každého snílka, v jeho třicátém roce! Neboť dožije-li se většího stáří, stane se ze snílka darebák; že by zlatá slova Goethova platila i v dnešní době. Tichý srandista Charlie, smíchu Boží král, by mohl točit jeden film za druhým a dosáhl by úspěchu, protože současné filmové příběhy klopýtají na hranici omezenosti; klopýtají mimo jiné proto, že světová poptávka po sdělených pravdách uvadá. Pravda zkolabovala.

Penězovody vedou nezřídka rovnou do tlamy zbrojních obrů, ovládajících technické parametry a techniky nepochopitelné laikům -- a žel, těžko pochopitelné i politikům. Politik je a bude hlásnou troubou vynuceného pokroku. Svět mírových válek prožívá vzestup. Žádný nezbrojí proto, aby kohosi napadl, ale jen proto, aby se bránil, a někdy jaksi preventivně, útočil mírově.

S obránci civilizace je dobré vytapetovat bilbordy. Odbojní červi překážejí. Nemohou sice zastavit poháněče mlýnku na maso, ale vysmívají se nedorostlým zodpovědným špičkám národním a celosvětovým, že chodí na chůdách, aby si připadaly důležitěji před kmány v dolních patrech mraveniště.

Plavit se v dravém proudu života je důstojnější, než se kolébat v zátočině bahnitého klidu, otálení, kupení majetečku. Oloupit, skoncovat s obtížemi ekonomického růstu, hltat polopravdy, urvat kus chutného masa, vyhnout se morálním výkyvům, zvýšit chtivost, vybřednout ze sociálních luhů a hájů, číst politický a ekonomický brak, nebát se chlípnosti, lakoty, vypudit soucit, pohrdat slabšími, vířit ovzduší nedůvěry! Zvrácené choutky a ledové povahy slaví úspěch. Mocní ti mohou zaplatit let do nebe, ale zpáteční letenku nečekej!

Kočkování v lavicích OSN a jiných bohulibých institucí má málo společného s nebezpečím světového klidu. Prostřeme kouzelný ubrousek a rozbalíme mír -- no, to budou mít zbrojaři radost, to nás budou klepat po plecích a děkovat, že jsme se narodili. Stigmata mystiků dokáží zodpovědní vypálit lučavkou královskou dokonale.

Hutné a nechutné eintopfy mediální vybuzují sytost. Licoměrní nadutci nám sdělují palčivost pravdy a kupují si přízeň davu. Prameny zloby tryskají na neznámých místech. Mírové zaklínání nepomáhá. Netečnost posilují seriálové kaviáry. Nemáš lpět na drobnostech, člobordo, pak dojdeš štěstí. Zpěčovat se mocným je k ničemu.

Vznešená demokracie pokusně vypouští balónky štěstí -- ovšem v bezvětří. Přesto není nemožné potkat počestného politika. Kde? Na výletě k neexistujícímu pramenu jediné pravdy.

Mírotvorci varují, zbrojaři zbrojí, oběti umírají, umělci protestují, lidé jsou frustrovaní -- a u kormidla schopní ochránci světových mírových válek. Barabášů přibylo! Křížů ubylo. Matička země pohltí denně stovky ba tisíce mrtvých. Slzy nestačí vsáknout do země a nabubřelí žoldáci rabují, bijí, zabíjejí -- teroristická komanda jsou výstřelkem minulého i našeho tisíciletí. Politická hra nedokonalých politických pudlíků může být směšná jen do chvíle, než zjistíme, že mírová válka vstupuje do našich hraničních hvozdů.

Naše proslulá a stálá váhavost působila působí směšně. My jsme spojenci a nejsme spojenci. My podepíšeme smlouvy a potom se je snažíme obcházet, pokřikujeme hesla o přátelství, ale nejásáme, kontrolujeme se -- co kdyby bylo potřeba hmátnout po výhybce? Vyhovět nám není lehké. Pohráváme si s myšlenkou, že náš význam je podporován všemi bez rozdílu. Hlavně si nezadat nenávratně. Musíme myslet a na zadní kolečka. A držet dobře placené posty a procházky skvělými cestami úspěšných mameluků.

Rozhodnutí míváme v rukávu, ale většinou již zatuchlá a pramálo platná. A ke všemu, lidé, nemáme ty správné informace, takže můžeme jen plkat v hospodě a čekat, co pan chytrý senátor pustí za významný pšouk na veřejnost.

Už působí až nemravně, jak zdůrazňují naše špičky, že válka je daleko -- co je to dneska daleko? A proč o teroristických taktikách a praktikách vymýšlíme báchorky?!

Hra na slepou bábu skončí. Budeme muset rozhodnout, co chceme nebo nechceme. Jak cosi nejde víme, ale platíme ty, aby věděli, jak to má jít a půjde. Ovšem, nemáme ty informace, takže jednoduchost našich úvah musíme nechat na senátorských špičkách. A hlavně nespěchat, někteří senátorští a parlamentní borci zasedli do lavic a budou se teprve učit. Jak dlouho? Podle talentu. A jak rozpoznat talent? Panebože, vy máte starosti! Proč nepijete jedno pivo za druhým, necpete se utopencema a nekušujete. Bavte se o babách a o fotbalu, celebritách a počasí! Politické rozvahy a řešení nechte už konečně nám. Flikovaného a drátovaného bylo dost! Tichá dolina panáčkujících silnějším je přesto líbezná. Chodí tam zasmušilé bytosti a namísto zlatých řetízků na krku vlečou mlýnské kameny.

Svět mírových válek je úžasný. Jak dlouho?