O příloze masového deníku ani nemluvě. I když klesá už deset let náklad všech deníků, je Blesk jediný, u kterého se tak neděje. Mladou frontu Dnes zachraňují od budoucího osudu ony spotřebitelské přílohy. Muži JSOU ve své drtivé většině velmi jednoduší a snadno oklamatelní. Stejně jako JSOU ve své drtivé většině velmi jednoduché a snadno oklamatelné ženy. Aby totiž průměrná žena ulovila průměrného muže (o těch nadprůměrných nikdo nemluví - ti nejspíše nečtou mainstreamová média ani jejich kalkulačky), stačí jí investovat do líčení, oblečení, cvičení, kadeřníka a plastické chirurgie. Nejlépe prsou a zadních partií.

Rozkvět kosmetického průmyslu, boom plastické chirurgie a fitness center, stejně jako počet restaurací s velmi nezdravou výživou, stále se zvětšující počet prodaných výtisků "ženských" časopisů, prahnoucích po ideálu bulimické krásy usvědčuje odpůrce této teze ze lži. Mainstreamová média existují, jsouce podmíněna kulturně, a jsou právě proto v dané kultuře mainstreamová, aby mohl existovat zbytek po rozšířené nejistotě Gaussovy křivky v podobě Britských listů, vydávajících články Dariny Martykánové ... Mladá fronta Dnes nemůže za to, jaká je. Je taková, jaká je statistická většina této společnosti. Proto ještě list nezkrachoval.

Silní a mocní v České republice si dělají legraci ze slabých a znevýhodněných. Je to chucpe, nanejvýš nechutné a drzé.

Poznámka Dariny Martykánové: Souhlas, jenom se ptám: Proč takový není www.elpais.com, www.elmundo.com, www.lemonde.fr, www.radikal.com.tr či www.guardian.co.uk ???

Odpověď Štěpána Kotrby: Studentku bych za podobnou otázku vyhodil od zkoušky, neboť neposlouchala přednášku. Mainstreamová média existují, jsouce podmíněna kulturně, a jsou právě proto v dané kultuře mainstreamová, aby mohl existovat zbytek po rozšířené nejistotě Gaussovy křivky ... A kultura je jak známo všem, kteří si alespoň trochu čichli k antropologii bez deodorantu, odlišná v Mexiku, na Kubě, odlišná v Japonsku, odlišná ve Španělsku a odlišná v České republice a dokonce - jinak odlišná ve Slovenské republice. A to přesto, že jsem byli několik desítek let společným Československem. Možná by temperamentnější redaktorka deníku El Mundo editora za podobný článek umně vykastrovala a její kolegyně by jí za to zatleskaly... Tím nečiním narážky na seriál Ally McBeal (USA, 1997, režie: Szwarc Jeannot , Rooney Bethany, hrají Calista Flockhart , Lucy Liu, Portia de Rossi, Robert Downey Jr., Greg Germann, Peter MacNicol). Ale buďme optimisté. Netrpělivost ve sbližování kultur naráží na přirozené bariéry konzervativismu tradice, výchovy, mediálních vzorů, orální kultury, vzdělanostního kontextu i role rodiny. Mladá fronta Dnes se neprodává v téže kultuře, jako El Pais. Možná, že by tam dokonce zkrachovala.

Darina Martykánová: Ve Španělsku, Francii, Velké Británii, Turecku i Kolumbii samozřejmě existují i velmi čtené bulvární noviny plné bulvárních článků. Já se jen ptám, proč narozdíl od těchto a mnoha dalších zemí se MAINSTREAMOVÉ, avšak o seriózní pověst usilující deníky (s výjimkou www.lidovky.cz) nesnaží udržet jistou úroveň? Je to samozřejmě otázka k zamyšlení nad českou kulturou...o to mi šlo, proto má otázka byla řečnická, pane profesore Kotrbo :o)

Štěpán Kotrba: Myslím, že tyto interkulturní hrátky jsou stejně šovinistické. Ponižovaní kultur kvůli jejich nepochopení je nejlepší cestou k uzavřenosti a k následné nenávisti . Zkusme se přes kulturní rozdíly - mezi ně patří i vnímání genderové problematiky - přenést a zkoumat je bez emocí (a bez hodnotících přídavných jmen) jako antropologové - mezi "divochy". Kdybyste udělala komparaci kulturních stereotypů ES a CZ, došla byste k mnoha - asymetrickým - paralelám... Ten pohled se nemůže redukovat JEN na spor vagíny s falusem. Důležité pro pochopení kultury je poznání jejích specifik a ne oktrojování jakéhosi mezinárodního "standardu" politické, kulturní či genderové korektnosti.

Já nerozporuji objektivní zjištění. Máte pravdu. Ta pravda ale má limit, daný opět specifikami geograficky a jazykově definované kultury. Redaktoři mainstreamových deníků nejsou elitou - ani intelektuální, ani ekonomickou. Jsou svobodní, ale chudi - proletáři liberálních vztahů. Vykořisťovaní tak, že jsou navíc s idejemi vykořisťování ztotožnění... Jsou proto prodejní. Svou prodejnost si přitom oškliví, protože jsou to v jádru romantici a idealisté, které studium (většinou sociálních oborů s metodikou vzniklou v před-postmoderní době) utvrzovalo v etice anglosasské žurnalistiky z šedesátých let minulého století. Nejsou taxikáři. A proto jsou vykořisťovatelní. Stačí jim dat zadání a slíbit peníze - plat. Editor ví, co čtenáři chtějí, má každodenní statistiky sledovanosti redakčního internetu a prodejnosti včerejšího čísla, stejně jako sledovanosti televizních pořadů a prodané reklamy na jednotlivých stránkách /rubrikách. On ví, co v který okamžik zabralo a co ne. Jediným cílem je prodaný náklad. A také jediné měřítko. My si můžeme dovolit autora odmítnout i se sólokaprem, pokud by byl neetický, i když by zajistil návštěvnostní peak. Protože nejsme živi z reklamy. Editor MfD ne. Další den by nebyl editorem. To je podstata bulvarizace manistreamových médií. Pokud teritoriální kultura dovoluje na Gaussově křivce definovat většinu s parametry, které vám připadají chucpe, je to problém spotřebitele, nikoliv redaktora. Ve výsledku tedy společenského klimatu. On by se stejnou prodejností psal o finské minimalistické opeře, kdyby ho za to někdo živil. Vzdělání na to většinou má... :-) Ale nikdo ho za to živit nebude, protože by takto pracující médium brzy zkrachovalo... To je rozdíl mezi komerčními médii a médii veřejné služby. A to je také kořen rozporů mezi paušální platbou (veřejná služba) a výkonovou platbou (komerční média zprostředkovaně přes reklamní cenu za oslovení tisíce recipientů) za mediální službu.