Situací v Číně jsem se již podrobněji zabýval ve své studii, kterou pod názvem Situace v Číně je jiná, než jak ji prezentuje Česká televize Britské listy zveřejnily 8. 12. 2003. Již tehdy jsem upozornil, že dobře známá "čínská karta", se kterou se tolikrát a dost úspěšně hrálo ve vztazích USA - Rusko, se vytratila. Čína vstoupila na mezinárodně politickou scénu jako rovnocenný partner těchto mocností. Pokud bychom si chtěli zjednodušit své uvažování a ne zcela oprávněně upozadnit ostatní faktory mezinárodní politiky, můžeme hovořit o jistém uskupení "trojky" - ne sice plně v souladu, ale jako s novým mocenským potenciálem, se kterým se bude musit počítat do doby, než se pod jejich vlivem opět uplatní zvýšená funkce mezinárodních, pokud možno univerzálních organizací (OSN).

Uvědomit si problematiku Číny, jejího současného vývoje a nakonec dnešního stavu a perspektivy, předpokládá komplexní rozbor. Zaměřím se však jen na stávající faktory, které se z těchto podmínek odvíjejí a jsou jimi podmiňovány. Bývají výrazným projevem na mezinárodně politické scéně. Přidám navíc několik informací, které nejsou běžně přístupné českému čtenáři, neboť není zájem, aby přístupné byly. Není zájem, aby byly přístupné ani politikům. Budou-li ozřejměny právě v mezinárodních souvislostech, vedou k ujasnění si hlubokých změn.

Je třeba si uvědomit, že současná americká administrativa s reakcí na události 11. 9. nebo s jejich využitím se rozhodla přijmout novou koncepci -- "preventivní akce", nový pohled na alianční uskupení (dle potřeby) a jako další negativní průvodní jev "nezdržovat se" ohledem na existující zásady mezinárodního práva a stanovená ujednání mezinárodních organizací.

Tato "superizolacionalistická" koncepce, dle které USA berou břemeno problémů světa na sebe a hodlají je řešit dle svého vlastního scénáře, se sice zdála dílčím způsobem účinná, ale postrádá dlouhodobou reálnou perspektivu. Prostě pro současný svět je nepřijatelná. Rusko, Čína, ale i evropské státy (Francie, SRN) byly velmi záhy přinuceny k vlastní reakci, která nedojde-li k revizi amerického přístupu, může mít v sobě prvky antiamerikanismu. Buďme konkrétní.

Rusko - čínské vztahy

V politické oblasti nejsou prozatím problémy, i když "kolonizace" Sibiře, ostatně stejně jako v celé oblasti, může v budoucnu přinést jisté potíže či nutnost řešení. Nehrají však dosud podstatnou roli. Nepochybným zůstává fakt, že vzájemné vztahy jsou nyní stabilní a nejlepší v historii. Jedná se v podstatě o bezproblémové konsultativní prostředí a kooperaci. Pro zjednodušení zůstaňme u vojenské spolupráce. Ta byla nedávno podepsána ministry obrany Sergejem Ivanovem a generálem Cao Gang Chuanem o dodávkách zbraňových systémů ve výši 2 miliard dolarů pro rok 2004. Embargo USA a EU je zcela neúčinné, nehledě na současnou tendenci v Evropě (Francie) od embarga ustoupit.

Vytvořením Šanghajské organizace pro spolupráci (Čína, Rusko, Kazachstán, Kirgistán, Tadžikistán a Uzbekistán) má již prvou organizační strukturu ve svém sekretariátu a generálním sekretáři Zang De Guangu - dřívějším náměstkovi ministra a velvyslaneci v Rusku. Založila i Oblastní protiteroristickou agenturu v Taškentu. To jsou jednotlivé organizační a jistě ne bezvýznamné kroky.

Organizace byla posvěcena Putinem a jeho partnerem v Pekingu s tím, že ASEAN, společenství deseti jihovýchodních zemí, je novým typem mezistátních vztahů, kdy přímé spojení s Ruskem by bylo vhodné. K pochopení celkového smyslu je třeba vše vidět v souvislosti s americkým rozhodným postupem, který postrádal dostatek, ne-li vůbec, koordinace s ostatními zainteresovanými státy.

Nový trojúhelník -- Rusko, Čína, Indie

Vztahy mezi uvedenými zeměmi nebyly vždy ideální. Do dnes již stabilního bezpečnostního prostředí mezi Čínou a Indií, kde se budují i transportní cesty, vstupuje velmi aktivně i Rusko. Ve vojenské oblasti nedošlo nikdy k narušení zbrojní spolupráce. Indie dokonce přejímá prvé místo v ruském zbrojním exportu. Potvrzení stability vztahů bývá budování dopravní infrastruktury a ta je plánována ve spolupráci s Iránem. Je třeba si připomenout dnes již historické vyjádření Putina při své návštěvě Delhi, že Rusko se v poslední době velmi soustřeďovalo na USA a Evropu. Prioritním zájmem se však nyní stane Asie.

Dosavadní kritický bod -- krizové vztahy Indie-Pakistán -- byl řešen v rámci celkového uskupení na summitu Jiho-asijské asociace pro oblastní spolupráci mezi premierem Vadžpéjíjem a prezidentem Mušarrafem. Jednání vedlo k ukončení nepřátelství právě díky novému bezpečnostnímu prostředí a široké regionální spolupráci, která se aktivizuje pod vlivem tlaku americké "samostatné" politiky.

Pro ilustraci je nutno si připomenout prodej letadlové lodi "Admirál Gorškov" za jednu a půl miliardy dolarů Indii. Stejně tak je třeba připomentout dohodnutou vědeckou spolupráci při vývoji letadla páté generace nejen s Čínou, ale i Indií a úmysl Francie k této spolupráci se připojit. Všechny tyto skutečnosti mají hluboce politický význam a samozřejmě jsou faktorem i v relaci vůči Spojeným státům.

Čína

Postavení této země se mění rychleji, než jsme schopni si uvědomit, natož na změny reagovat. O všech aspektech skutečné "váhy" Číny není třeba již spekulovat. Je nutno znát a rozumět jejímu mezinárodně politickému začlenění, které se umocňuje zlepšenými vztahy k Rusku, Indii, ale i uklidněním nepřátelství v oblasti. Nová situace vyžaduje velmi hluboký rozbor a sofistikovaný přístup k jeho závěrům. Bohužel USA, které jsou příliš vtaženy "do hry", mají zvláště za současné administrativy omezenou absorbační schopnost a jejich závěry nemusejí odpovídat objektivním potřebám. Bude to však jen otázka času. Cestu jim mohou ukázat praktické kroky, které by vedly k přijatelné dohodě se Severní Koreou. Vliv Číny a Ruska na úspěch jednání se zdá být rozhodující.

Existuje ještě jeden problém, který, pokud vím, uniká dosud mediální pozornosti. Čína v podstatě financuje americký deficit a protože americký rozpočet je nyní "mimo kontrolu", má Čína schopnost mimořádného působení i na vnitroamerické poměry.

Ču-min, představitel Bank of China v Davosu na Světovém ekonomickém fóru upozornil, že země Asie a nejvíce sama Čína udržují dolar při životě, ale tato situace může jednou skončit. Stručně a zjednodušeně řečeno, jestliže bude snížena či zastavena akumulace dolaru stále proudícího do Číny, dojde k jeho ne snadno kontrolovatelnému poklesu. Tato problematika se stala předmětem i jednání francouzkého a čínského prezidenta při nedávné návštěvě v Paříži, kde samozřejmě potvrdili, že vztahy jejich zemí a zájmů jsou v souladu.

Hodnocení Číny jako globální mocnosti nemůže vycházet jenom z vlivu a respektu, kterému se těší ve vztahu k okolnímu světu. I ten je založen na její vnitřní váze. Čína však má své problémy, před jejichž řešením stojí. Je to jistá nesourodost pobřežních teritorií a vnitrozemí. Dnes již to není otázka národností či regionální samosprávy, ale ekonomického vyrovnání. Tento úkol vyžaduje k řešení delší perspektivu, ale nepochybně i prioritní zařazení.

Problematikou Tibetu a lidských práv jsem se podrobně zabýval již dříve - nejen v článku Tibet v nové době. Ne pro věc samu, jako pro důkaz tendenčnosti zvláště českých medií. Nyní jej už vůbec nezmiňuji. Stává se totiž pouze privátním problémem pana Havla a jeho rádců, dnes už ale bez americké "podpory". Téma Tibetu již nepatří do seriozního rozboru.

Závěr

Obsahem úvahy je Čína jako světová velmoc. Jedná se o charakteristiku této země na pozadí nového politicko-bezpečnostního prostředí, zvláště na pozadí nové americké doktríny. Ta vznikala za předpokladu jediné supervelmoci a tím dané mocenské kapacity. Jak je z výše uvedeného zřejmé, jednalo se o přání, které je vzdálené realitě. Svět reagoval jinak. Nejenom Evropa, kde došlo k rozmělnění smyslu NATO a vztahů mezi spojenci, ale i Asie se stačila ve velmi krátké době samostatně zformovat. Nakonec i stabilizovat prostor. Zvláštní postavení získalo Rusko, Čína, ale i Indie. Ta - a to by nemělo být opomenuto - aktivizuje své vztahy k Latinské Americe, zejména k Brazílii. Na tuto oblast nebudeme moci již nadále pohlížet prizmatem Monreovy doktriny.

Brazílie, Mexiko, Venezuela nestojí již v řadě. Musí se s jimi jednat a respektovat i jejich zájmy. Nakonec - to je ale jiná problematika - latinos v USA začali přečíslovat černošskou menšinu. Jsou prvou skupinou v americké historii, která nechce mluvit anglicky, ani být Američany, ale žít v USA chce.

Tato krátká sonda do velmocenských vztahů, i když se soustředila na Čínu, naznačuje formování nových silových tendencí, vymykajících se z představ současné americké administrativy. Existuje jedno řešení -- návrat ke spolupráci na platformě rovnosti a za součinnosti již existujících strukturálních mechanizmů a respektu k mezinárodně právnímu uspořádání.