Akce se také zúčastnil náměstek předsedy Výboru pro mezinárodní záležitosti Rady Federace A.A. Korobejnikov, náměstek předsedy Výboru pro mezinárodní záležitosti Státní Dumy V.M. Iver, předseda parlamentního shromáždění NATO, poslanec Bundestagu Markum Mekel, viceprezident Ligy podniku obranného průmyslu Ruska V. A. Rubanov, vedoucí Informačního centra NATO v Moskvě R. Velberts, ředitel Informačního centra OSN v Rusku A. S. Gorelik, významní ruští experti A. L. Adamišin, V. G. Baranovskij, S. K. Ounobišev, A. V. Zagorskij, A. A. Konovalov, S. V. Kortunov, G. I. Mirskij a jiní.

V průběhu konference byly vysloveny následující hodnocení a závěry:

1. USA uskutečnily vojenskou operaci v Iráku tak, že porušily mezinárodní právo a úplně ignorovaly rozhodnutí OSN. Zvláště zranitelným místem je neschopnost Washingtonu dokázat, že v Iráku jsou zbraně hromadného ničení (ZHN), ačkoli, podle tvrzení americké zpravodajské služby bylo na iráckém území asi 500 míst, kde byly rozmístěny ZHN, a právě toto tvrzení bylo zdůvodněním pro co nejrychlejší zahájení války proti režimu Saddáma Husejna. Evidentní bluff americké administrativy v této záležitosti byl již důvodem pro zahájení parlamentního vyšetřování v USA a Velké Britanii, které bude mít negativní mezinárodní a vnitropolitické následky pro pověst George Bushe a Tonyho Blaira, avšak jen stěží nastolí v praktické rovině otázku o jejich rezignaci.
   
   
2. Bez ohledu na uvedené záporné rysy vojenské akce USA uznávají všichni seriózní politikové a experti, že se Američanům v minimální době a při minimálních ztrátách podařilo zbavit Irák "fašistické krvavé diktatury" a to je důležitý vklad ve věci upevnění mezinárodní stability a bezpečnosti.
   
   
3. Poprvé se v moderních dějinách objevil precedens plánované operace, zaměřené na likvidaci totalitárního režimu. Můžeme mít určité námitky ohledně toho, jak Washington dospěl k rozhodnutí zaútočit na Irák, ale toto rozhodnutí bylo reálným projevem boje proti terorismu (s čímž souhlasí i zástupci Bundestagu SRN, kteří jinak ostře kritizovali skutečnost, že Washington porušil mezinárodní právo).
   
   
4. Americká vláda vyhlásila cíl - vybudovat v Iráku vzorovou demokratickou společnost. Avšak Američané nemají hotové vzorce pro realizaci tohoto úkolu. Původně se předpokládalo, že základem budoucí správy budou představitelé emigrace. Od této myšlenky bylo třeba upustit. Emigranti v Iráku nejsou akceptováni, jelikož za režimu Saddáma Husejna byla fyzicky zlikvidována vlivná inteligence a společnost se radikálně změnila (dříve se říkalo: "Egypťané píší, Libanonci publikují, Iráčané čtou"). Kdyby byla nastolena demokracie a konaly se všeobecné volby, k moci by se dostali šiité, kteří tvoří 60% obyvatelstva. Nabízí se otázka, zda je vůbec v muslimské zemi principiálně možná demokracie západního typu. Praxe ukazuje, že demokratické volby vedly k nastolení moci islámských radikálů (Alžír). Irák ve svých dějinách vůbec nezná, co je demokracie, zde existuje tradice "zbožnění" vládců a v tomto smyslu je Irák složitější případ než Indie, kde na zavedení fungující demokracie potřebovali Britové téměř celé století. O koho se lze opřít? Nyní Američané chtějí v Iráku zlikvidovat vliv strany Baath, avšak osoby, které v Iráku rozhodovaly, byly vychovány právě ve straně Baath a pocházejí ze sunnitské menšiny (o Kurdy se USA opřít nemohou, jelikož by to vyvolalo protiakci jak sunnitů, tak i šiitů a též by to nepřijali sousední země, zejména Turecko). Proto se za účelem rekonstrukce země Washington bude muset opřít o střední a nižší složky funkcionářů Baath, kteří se neúčastnili na hromadných represích.
   
   
5. Aby bylo zaručeno následující:
   • Stabilní situace v zemi,
   • Mezinárodní uznání, zejména sousedními státy a OSN,
   • Vytvoření režimu, který nebude nepřátelský vůči USA,

   Spojené státy budou muset vynaložit velké množství prostředků a času (kolik, to se dnes nikdo neodváží odhadnout). Každopádně, Irák v dohledném čase nebude reálně demokratickou zemí, ale protektorátem Ameriky. Alternativou je vytvoření protektorátu OSN, ale OSN nedisponuje reálnými mechanismy k ovlivňování mezinárodních procesů. Předpokládaný vývoj událostí - v průběhu několika let se Irák stane protektorátem USA s určitou účastí OSN a Západní Evropy.

   
   
   
6. V důsledku pádu režimu Saddáma Husejna a současné politiky USA zaznamenalo ekonomické ztráty asi 200 ruských podniků: LUKOIL, KAMAZ (nezaplacení dodaných nákladních automobilů a neuskutečněné smlouvy v celkové hodnotě více než 20 milionů Euro), Promtraktor, dodavatelé vrtných a čerpacích zařízení atd. Zvláštní neklid vyvolává ztráta perspektiv využití naleziště Kurna-2, které je podle svých pozitivních charakteristik srovnatelné se Samotlorem.
   
   
7. Uvažuje se o dvou přístupech k ochraně ruských hospodářských zájmů:
   • Ideologický (někteří jej nazývají strategickým) - usvědčení Spojených států, že ignorovaly "pravidla hry". Zapojení mezinárodních institucí do řízení Iráku.
   • Pragmatický - jednání s americkou vládou a také bilaterální a multilaterální setkání se zainteresovanými americkými a západoevropskými společnostmi se zapojením Turecka.

   Pro ideologický přístup se v průběhu konference vyslovil pouze zástupce Státní dumy poslanec Iver (člen Komunistické strany Ruské federace), což mnoho účastníků kritizovalo jako jako projev politické rétoriky a jako recidivu "stalinisticko-brežněvovského období".
   
   

8. Západní státy (USA a Západní Evropa) jsou uspokojeny tím, že prezident Putin v Rusku zajistil stabilitu a předvídatelnost zahraničněpolitických rozhodnutí. Avšak "vše visí na Putinovi". Občanská společnost v Rusku dosud vytvořena nebyla. Obzvláště bolestivým bodem je Čečensko. Používané prostředky a metody nejsou adekvátní nebezpečí. Trpí mírumilovné obyvatelstvo, zatímco vojáci a byrokracie profitují z pokračující války. Podle hodnocení Bundestagu SRN se politika Ruska vůči Západu může změnit v jediném okamžiku (vše závisí na jediném člověku - prezidentovi).
   
   
9. Není jasné, jak by se měly projevovat státní zájmy Ruska v Iráku. Pokud se hovoří o ochraně ropných společností, tak to prý plně nezachycuje strategické zájmy Ruska v předmětném regionu ("paleta je mnohem širší a složitější"). V této souvislosti, podle hodnocení mnoha expertů, státní struktury Ruské federace cítí určité potíže při přípravě návrhů jak zajistit vliv Ruska v Iráku.

Velmi důležité je, podle mínění MCSP, že v průběhu konference konstatovali její účastníci, že je nutné co nejdříve vytvořit platformu pro působení Ruska v irácké otázce, jejímž cílem by bylo usilovat o realizaci ruských taktických a strategických cílů i jeho politických a hospodářských zájmů.