28. 8. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 8. 2003

Signály z Moskvy I.

Pohled ruských expertů na aktuální otázky mezinárodně politických vztahů

V červenci 2003 se v Moskvě konala mezinárodní konference, uspořádaná Asociací "Rusko - USA" na téma "Rusko - USA: hledání vzorce pro partnerství". Hovořilo se převážně o vztazích Ruska nejen ke Spojeným státům, ale i Evropě. Čtenáři Britských listů tak dostávají - exkluzivně - autentický pohled na problematické oblasti mezinárodně politických vztahů -- pohled odjinud. Určitě je zajímavé srovnat stručnou zprávu z jednání s tím, co o vztazích dvou supervelmocí pronikne od "českých" diplomatů, "českých" politiků a "českých" masmédií k občanům České republiky - "normálně".

V dubnu 2002 zahájilo v Moskvě činnost Mezinárodní centrum za spravedlivou politiku. Jako svůj hlavní cíl si vytklo využití a podporu sjednocovacích společenských tendencí, mezinárodního úsilí v boji proti terorismu a násilí, posilování vlivu ruské intelektuální i výkonné elity na světový vývoj v podmínkách sílících globalizačních trendů a jejich následků pro život na Zemi.

Do správní rady MSCP, která má otevřený charakter, jsou zváni na základě svých občanských kvalit přední osobnosti vládních struktur, společenských organizací a církví stejně jako osobnosti podnikatelské sféry.

Konference se zúčastnili přední odborníci z oblasti mezinárodních vztahů, mezi jinými i prezident Rusko-americké rady obchodní spolupráce J. Voroncov, ředitel centra výzkumu strategických nukleárních sil generál Dvorkin, viceprezident Zahraničně-politické asociace S. Kortunov, prezident fondu "Politika" V. Nikonov, viceprezident Ligy obranných podniků V. Rubanov, ředitel Ústavu strategického hodnocení S. Oznobiščev, poradce předsedy Rady federace V. Solovjev, vedoucí služby mezinárodních styků "Gorbačev-Fondu" P. Palažčenko, zástupci největších ruských vědeckých středisek N. Arbatova, M. Grigorjev, A. Seveljev aj. Zůčastnili se i zástupci Mezinárodního centra pro spravedlivou politiku (MCSP), jako nevládní organizace Ruské Federace s mezinárodním prvkem, působící v Moskvě, Berlíně, Helsinkách, Paříži, Sofii, ale i v Praze.

Ač zde zaznělo široké spektrum názorů, nejpodstatnější závěry účastníků konference se dají shrnout takto:

  • Irácká krize ukázala, že Rusko může zaujímat zásadové pozice, odlišné od amerických, a zároveň si zachovat možnosti pro rozvoj partnerských vztahů s Washingtonem.

    Navíc, v poválečném období přibylo "uctivých tónů" v přístupu americké administrativy k Rusku.

    To se vše zásadně liší od "jelcinsko-kozyrevského období", kdy partnerství s USA bylo chápáno jako bezvýhradná podpora jakýchkoli amerických akcí. Tento závěr vyvolal obzvláště ostrou polemiku.

    Konkrétně, podle názoru V. Nikonova, Rusko prohrálo v době krize vše, co jen mohlo být prohráno. O problematice ropy se měla vést jednání před válkou a nikoli po ní, a to pouze s Američany, a nikoli s iráckou správou nebo s prostředníky. Prezident Bush zůstává optimistou v hodnocení vztahů s Ruskem, protože v předvolebním období mu dobré americko-ruské vztahy pomáhají odrážet vnitropolitické útoky jeho protivníků, kteří obviňují Washington z extremismu. Ve skutečnosti má "rusko-americké partnerství" deklarativní charakter, není podepřeno materiální základnou a je zcela závislé na náladách a rozložení sil ve vládnoucích elitách USA (s tímto hodnocením vyslovili souhlas prakticky všichni účastníci konference, bez ohledu na rozdíly v přístupech k pozici Ruska v době irácké krize).

  • Před nastávajícími prezidentskými volbami v USA je uskutečnění nové rozsáhlé vojenské akce ("Irák-2") na Blízkém a Středním Východě nebo v jiných regionech (proti Sýrii, Íránu, nebo Severní Koreji) velmi nepravděpodobné.

    Americká administrativa musí "zalátat díry" ve vztazích se západoevropskými spojenci a také neutralizovat negativní ohlas na iráckou válku ve velké části veřejného mínění ve vlastní zemi.

    V Bílém domě chápou, že jakákoli nová válka, neschválená OSN a nepodpořená NATO a Evropským společenstvím, by vyvolala mnohem hlubší krizi ve vztazích se spojenci.

  • Není na místě přeceňovat možnosti vystupování proti Spojeným státům od západoevropských zemí, především Francie a SRN, za účelem získání výhod v zahraničně politické oblasti.

    Francie a Německo, o jiných západních zemích ani nemluvě, budou vždy blíže k USA. Takticky se mohou názorově rozcházet s Washingtonem, ale v politických, vojenských, hospodářských, kulturních vztazích jsou pro Washington - spojenci, na rozdíl od Ruska.

  • Když ruské hromadné sdělovací prostředky vysvětlují "průlom" ve vztazích s USA nebo s západoevropskými zeměmi, poukazují na osobní sympatie západních vůdců k V.V. Putinovi ( např. "Prezidenti si pohlédli vzájemně do očí a mezi nimi zavládl pocit důvěry"...atd.).

    Je to vysvětlení hezké, ale pro experty zcela evidentně nedostačující. Bohužel však v plánování zahraničně-politických akcí začaly převažovat otázky protokolu a propagandy a nikoli reálné dlouhodobé analýzy.

  • "Strategické myšlení" se v Rusku dostalo do slepé uličky.

    Jediný princip, který se zatím nezpochybňuje, spočívá v tom, že Rusko je zainteresováno na podpoře strategické stability, avšak mechanismy tohoto úkolu začínají být stále neurčitější a stále více sporné.

    Na jedné straně bylo schváleno rozhodnutí, že jaderné zbraně nebudou považovány za prostředek uskutečnění preventivního úderu, ale za potenciál odstrašování. Avšak dynamický rozvoj protiraketové obrany v USA a současné snížení jaderné výzbroje Ruska přivedou v roce 2012 (dle harmonogramu snižování zbrojení) k faktické devalvaci jaderného odstrašování.

    Prezident Putin předložil návrh na vytvoření společné evropsko-ruské protiraketové obrany (podle hodnocení expertů "další deklarace", kterou neschválili odborníci). Tím právě uznal účinnost protiraketové obrany a postrčil Američany v tomto směru k ještě aktivnějším krokům.

    Dříve uzavřené dohody o kontrole zbrojení neplatí, s výjimkou smlouvy SNV-1, prodloužené do roku 2009. Takto je fakticky zlikvidován mechanismus prověrky a kontroly, který byl základem spolupráce s USA při realizaci snižování zbrojení. Tento mechanismus již Američany nezajímá, neboť přecházejí k principiálně nové generaci vojenské techniky.

  • Partnerství se Spojenými státy ve vojensko-strategické oblasti se jeví nereálným také z důvodu závislosti Ruska na finanční pomoci USA a jiných zemí při snižování zastaralé a nebezpečné výzbroje.

    Například, likvidaci jaderných ponorek platí, vedle USA, také Norsko, Japonsko a řada jiných států. Na likvidaci nashromážděných 40 tisíc tun chemických zbraní se finančně "podílí celý svět".

    Rusko nedisponuje prostředky ani na vytvoření principiálně nových zbraní, určujících strategickou stabilitu, ani na zničení nepotřebných ekologicky nebezpečných arzenálů.

  • Pokusy o navázání spolupráce, aby se zabránilo raketové jaderné hrozbě ze strany třetích zemí se nesetkávají s pochopením amerických vojenských představitelů.

    Ruská strana sdělila Pentagonu určité informace o těchto otázkách, američtí vojenští představitelé se však zdrželi vstřícných kroků.

    Společné rusko-americké centrum pro výměnu dat o vypouštění raket, které bylo založeno v Moskvě, by se mohlo stát prvkem spolupráce při protiraketové obraně, ale je ochromeno, protože americká strana nemá zájem.

  • Jako zcela neefektivní se ukázal postoj Ruska, když chtělo zabránit rozšiřování NATO na Východ.

    Rozšiřování pokračuje aktivním tempem, bez ohledu na námitky Moskvy, která naznačila, že se nakonec s tímto procesem smířila. Právě tak lze hodnotit vstup ruské strany do společného výboru "Rusko-NATO", čítajícího 20 států.

    Tento orgán se může jen stěží stát reálným mechanismem spolupráce, když uvážíme velmi obšírný program jednání a také, že dubluje struktury Evropského společenství a NATO. Problémem je také to, že evropská byrokracie tradičně "zamotává" jakoukoliv otázku (na rozdíl od USA, kde je možné přijetí politických rozhodnutí na nejvyšší úrovni a rychle je pak realizují výkonné orgány).

    Rusko se pokouší v určité míře asociovat s NATO a opět se zmýlilo v čase. NATO se stává stále více marginální organizací, neschopnou ovlivňovat rozvoj mezinárodní situace a řešení krizových problémů.

  • Při úvahách o možnostech rusko-amerického partnerství si američtí experti (na mezinárodních konferencích a dvoustranných setkáních) a jejich ruští kolegové často kladou otázku: a potřebuje vůbec Amerika Rusko?

    Politologové se mohou do nekonečna zabývat touto otázkou, avšak americká vláda má jeden oficiálně schválený dokument, který určuje zainteresovanost USA na Rusku v otázkách:

    • společného boje proti mezinárodnímu terorismu (pro informaci: po tragedii 11. září žádný oficiální americký představitel již nepřipomínal nutnost jednání Moskvy s vůdci čečenských povstalců, hlavní opoziční čečenská uskupení byla Washingtonem zařazena do seznamu teroristických organizací v době, kdy evropské země stále vyvíjejí nátlak na Rusko v otázkách "porušování lidských práv v Čečensku").
    • nerozšiřování jaderných zbraní.
    • zajištění energetické bezpečnosti.
    • odporu proti hospodářské a demografické expanzi Číny (na rozdíl od mnoha ruských činitelů jsou Američané z jakéhosi důvodu velmi znepokojeni možnostmi kolonizace Dálného Východu a Sibiře Čínou.

  • Obecně lze konstatovat, že se nedaří nalézt reálný a účinný vzorec pro partnerství Ruska a USA.

    Vyřešení této ambiciózní úlohy vyžaduje nové síly expertů a - co je nejdůležitější - užší spolupráci mocenských struktur, politických sil, podnikatelských společenství, teoretiků i praktiků.

                     
    Obsah vydání       28. 8. 2003
    28. 8. 2003 Dálnice D47 se nesmí stát obětí pomluv a váhání Darius  Nosreti
    28. 8. 2003 Blair: Rezignoval bych, kdyby byla Kellyho obvinění pravdivá
    28. 8. 2003 Signály z Moskvy I. Ladislav  Žák
    28. 8. 2003 Britský ministr obrany: "Zacházel jsem s Kellym férově"
    28. 8. 2003 Nuda v Brně Čestmír  Kopecký, Jan  Budař, Vladimír  Morávek
    28. 8. 2003 Proč byla v ČR zrušena vlaková pošta II.
    28. 8. 2003 Nesmyslná tvrzení o roli MMF Jan  Hošek
    28. 8. 2003 Gayové nepotřebují registrované partnerství
    28. 8. 2003 Ztratí-li vám Česká pošta cenné psaní, budete jí (za to) muset zaplatit
    28. 8. 2003 Nové číslo Textů
    28. 8. 2003 Česká digitální média IX.
    Další odklad digitální koncepce
    Zdeněk  Duspiva
    28. 8. 2003 Latinská Amerika, Kuba a demokracie
    28. 8. 2003 Je Železný opravdu mimo hru o Novu, čemu nevěřím kolem arbitráží a co s tím mají společného koně? Ladislav  Kahoun
    28. 8. 2003 Proč už nikdo nikdy nemůže brát Vladimíra Železného vážně Jan  Čulík
    28. 8. 2003 Z historie kontroverzí ohledně televize Nova
    28. 8. 2003 Leden 1997: "Jak prostřednictvím Železného sílí vliv CME v televizi Nova" Jan  Čulík
    28. 8. 2003 Říjen 1996: Kontrast - Komerční televize v ČR a v Británii Jan  Čulík
    28. 8. 2003 Leden 1997: Ještě jednou k případu CET 21, CME a televize NOVA: Jan  Čulík
    28. 8. 2003 Leden 1997: Rozhovor s Tomášem Ježkem, ředitelem pražské burzy
    28. 8. 2003 Únor 1997: Komerční televize musí splňovat podmínky kvality Jan  Čulík
    27. 8. 2003 Nehodovost: Policie proti sobeckému a nebezpečnému ježdění nezasahuje
    27. 8. 2003 Pod tlakem britské vlády hledala rozvědka zoufale důkazy pro zprávu o Iráku
    27. 8. 2003 Britský vládní šéf výzvědného výboru: "Zpráva o Iráku nebyla zdramatizována"
    27. 8. 2003 Magická moc spamů a pilulky "na zvětšení penisu"
    27. 8. 2003 Bush má potíže
    4. 8. 2003 Hospodaření OSBL za červenec 2003
    18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

    Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
    28. 8. 2003 Nuda v Brně Čestmír  Kopecký, Jan Budař, Vladimír Morávek
    28. 8. 2003 Signály z Moskvy I. Ladislav  Žák
    28. 8. 2003 Je Železný opravdu mimo hru o Novu, čemu nevěřím kolem arbitráží a co s tím mají společného koně? Ladislav  Kahoun
    28. 8. 2003 Proč už nikdo nikdy nemůže brát Vladimíra Železného vážně Jan  Čulík
    28. 8. 2003 Leden 1997: Ještě jednou k případu CET 21, CME a televize NOVA: Jan  Čulík
    28. 8. 2003 Říjen 1996: Kontrast - Komerční televize v ČR a v Británii Jan  Čulík
    28. 8. 2003 Leden 1997: Rozhovor s Tomášem Ježkem, ředitelem pražské burzy   
    28. 8. 2003 Únor 1997: Komerční televize musí splňovat podmínky kvality Jan  Čulík
    28. 8. 2003 Dálnice D47 se nesmí stát obětí pomluv a váhání Darius  Nosreti
    26. 8. 2003 Čím jsem "úspěšnější", tím víc mrtvých Jan  Čulík
    26. 8. 2003 ČR v OSN: Do knihoven byly rozdány knihy proti rasismu   
    26. 8. 2003 Je možné ztratit lásku k Americe?   
    26. 8. 2003 O svobodě projevu v Německu: Já přece nejsem antisemita Markéta  Brousková

    Ruská zahraniční politika RSS 2.0      Historie >
    28. 8. 2003 Signály z Moskvy I. Ladislav  Žák