Ne, nemusíte se bát, nejsem vůbec žádný terorista. Jsem člověk mírumilovný, takříkajíc bačkora. A mezitím jsem již také zestárl. Nejsem terorista. Ani ten zakuklený, který bojuje proti demokracii. Ani ten, který bojuje proti terorismu ve jménu demokracie. Než jsem se s tím problémem demokracie vypořádal, tak jsem velmi, ale opravdu velmi duševně trpěl. Komu by neležel osud lidstva na srdci? Nejsem nelida. Pochopení toho, co je demokracie mne díkybohu vlastně zachránilo před tím, že se ze mne nestal terorista. A ani demokrat, což myslím, že vyjde nastejno.

Věděl jsem ze školní výuky marxismu-leninismu, že největší míra demokracie je prý v socialismu a zvláště v komunismu. A tak mne ani nepřekvapilo, když tato míra prudce poklesla nástupem feudálního kapitalismu v Čechách. Čtyřicet let jsme jej pod jiným názvem budovali, a když přišel mezi své, tak jsme jej nepoznali. Přesně tak, jak se píše o příchodu Páně v Bibli. Nevím, jestli o posledním.

Brzy jsem také pochopil, že slovo demokrat je odvozeno od kradení domů - tj. domu-krad(e). To nebylo nic nového. V Čechách se vždycky kradlo. A stále bude. Pouze se mění názvy té taškařice, aby se zastřel její pravý význam před mladší dorůstající generací. Aby neztratila materiální a konzumní ideály