7. 7. 2006
Proč importujeme exotyProblém dovozu cizokrajných rostlin a živočichů mne velmi dlouho trápil. Vlastní přírodu devastujeme a cizí k nám dovážíme a zavlékáme. Kdo doma nemá nějakou exotickou rostlinu nebo živočicha? Například, všechny naše pokojové rostliny jsou obvykle cizokrajné. Rostliny z naší přírody doma v pokoji nikdo nepěstuje. Není na nich pro nás nic exotického a atraktivního. Považujeme je za samozřejmost. Jsou nám lhostejné a jejich vyhubení nám nevadí, ačkoliv na jejich fotosyntéze závisí celý náš život. |
Ještě horší je to se živočichy. Z naší přírody vymizelo velmi mnoho zvířecích druhů. Není to tak dávno, kdy se lovci předháněli, kdo zastřelí posledního vlka, medvěda či jiného zvířecího psance. Každá domácnost musí mít doma nějakého exotického živočicha. Nejen to. Víte kolik je u nás zoologických zahrad a prodejen se zvířaty? Všechny jsou plné smutných, nechápajících, zhlouplých, vypelichaných a nešťastných zvířat. Škoda mluvit. Provoz takové zoo stojí určitě mnoho prostředků a není jistě rentabilní. Dovoz a průvoz exotických druhů je rovněž otřesnou záležitostí. Dejme tomu, že v Amazonii žije na ploše sto kilometrů čtverečních pouze nakolik exemplářů nějakého druhu papouška. Ztrátou jednoho jedince velmi silně narůstá hrozba jejich úplného vymření. Domorodec, který jej chytí, prodá tohoto papouška překupníkovi za pár dolarů. Překupník je prodá českému obchodníkovi za desetkrát vyšší cenu a tento jej prodá německému zákazníkovi. Rovněž za cenu desetkrát vyšší. Samozřejmě, že na černém trhu. Pardon, na volném trhu, protože volný trh je nějaký černý. Není to prima kšeft? Je, ale při zjištění těchto skutečností, jsem se velmi styděl za to, že patřím, k lidem a navíc k Čechům, ačkoliv jsem sám Čech. Určitě to dobře víte, jakým zoufalým způsobem se nakládá s živými organismy - nejen s těmi domestikovanými, ale i s těmi volně žijícími. Zaujímáte k tomu své rozhořčené nebo omluvné postoje. Přesně podle míry svého soucitu a čistoty svědomí. Ne, vůbec vám to nevyčítám. Je to zcela úplně vaše věc. Mne osobné však tato situace velmi tuze trápila. Stále jsem si kladl otázky, proč vlastní domácí rostlinstvo a zvířectvo ničíme a proč dovážíme, pěstujeme a chováme exotické, které se pro naše klimatické podmínky navíc vůbec nehodí? Navíc tím k nám zatahujeme různé nové agresivní plevele, choroby a škůdce. Pouhá záliba (hobby) nevysvětluje přece zhola nic? Zvláště, když je projevem pudu, kterým nás příroda ovládá a řídí. Říkal jsem si, že v tom přece musí být nějaký vyšší nebo mnohem důležitější účel. Rozumný člověk, který jedná pod vědomou kontrolou, by si tak krutě určitě nepočínal? Pak jsem jednoho dne stál na hranicích s Rakouskem a díval jsem se z návrší na rakouskou stranu. Nevím už, kde jsem k tomu přišel, ale slyšel jsem, že zrovna do těch míst má prý po příští světové katastrofě sahat moře. V té chvíli jsem si vzpomněl na nějaký hinduistický mýtus o Mannuovi, o našem praotci, který před potopou světa shromáždil všechna možná zvířata a semena rostlin do své lodi a s tímto genetickým archivem či bankou přečkal potopu. Genofond zachráněných zvířat a rostlin potom posloužil k opětnému oživení planety. Celý náš věk je díky tomuto činu nazván po našem praotci jako věk Mannuův. Jméno našeho praotce se promítá do mnoha světových jazyků (der Mann, the man, manžel, manželka, aj.). Nevím, ale zdá se, že starožidovská tradice si mýtus o Mannuovi přivlastnila a svým svérázným způsobem jej předělala o příběh o Noemově arše. Pak mi to došlo, když jsem nad tím uvažoval. Naše malá zem v srdci Evropy je vlastně obrovskou Noemovou archou. Je genetickou bankou, pro příští věk, který má přijít po budoucí zkáze světa. Není tedy potřeba litovat domácí faunu a flóru. Stejně by v nových subtropických podmínkách nepřežila. Nové oživení planety bude potom snadné. Vypustíme z klecí a terárií exotické ptactvo, hady, štíry, pavouky a jinou havěť. Do potoka vypustíme z akvárii rybičky. Z oken vyhodíme všechny pokojové rostliny. A především otevřeme všechny zoologické zahrady a pustíme ven všechna uvězněná zvířata na svobodu. Nevím, po kom bude nový věk nazván. Ale byl bych pro, aby se jmenoval našem praotci Čechovi. Náš dějinami ušlapaný a nájezdníky uondaný národ by si jistě zasloužil trochu té slávy. Už toho nekonečného znásilňování a oplodňování jinými národy bylo dost. Ostatně, málokde v Evropě je taková hašteřivá a geneticky různorodá směska lidí, kteří jsou národem jen podle jména. Češi nejsou schopni spolu nijak vydržet, žít ani pracovat. Chovají se jako pytel genetických blech, které jsou vždy hotové vyskákat z děravého českého pytle někam ven do světa. |