A nakonec ani utkání s Itálií nevedlo k úspěchu, porážka opět v poměru 0:2 značila vyřazení z dalších utkání. Zatímco v utkání s Ghanou se odehrálo cosi, co lze těžko popsat, našemu týmu hrozila těžší porážka než milosrdných 0:2 - kdo ví, jaký šaman se čemu smál - s úspěšnou Itálií již byl český výkon přiměřený a zvítězilo o něco lepší mužstvo.

Vzhledem k tomu, že náš tým byl v poslední době na nádherném druhém místě v hodnocení reprezentací všech zemí světa, je výsledek z Německa neúspěchem. Ziskem by bylo poučení ze situace.

Mám za to, že podstatný byl zveřejněný postřeh - český fotbal má málo špičkových fotbalistů. Ti nejslavnější sice patří ke evropské špičce, avšak po zranění několika hráčů již nemáme další jejich přiměřenou náhradu. Tím se náš fotbal liší od italského, brazilského a jiných.

Hledání příčin. V době diktatury byl náš fotbal na nižší úrovni, mezinárodní úspěchy byly méně časté, než máme po rozpadu Československa. Rok 1996 s finálovou účastí na mistrovství Evropy povzbudil odchod špičkových hráčů do bohatých evropských týmů, kde pak čeští hráči potvrdili své kvality. Ještě řadu let odcházely prodané české mladé naděje přes špičkový tým Sparty Praha do ciziny, ale v posledních letech to skončilo. Prvoligové oddíly prodávají své hráče rychleji samy. A náš tým solidního evropského nadprůměru Sparta zřejmě ztratil patent na překvapení v mezinárodních soutěžích.

Zatímco za komunismu v 80. letech bylo hráčům dovoleno odcházet za vyšším výdělkem do ciziny až po vrcholu svých výkonů, od 30 letech věku, dnes si lze představit opačný postup. Hráči předvádějí svůj vrchol v cizině, avšak jakmile budou za vrcholem, mohli by hrát domácí ligu. Tak jako se jeden ze špičkových fotbalistů Poborský vrátil do Česka a zařadil se znovu do Sparty. Pomáhali by tak růstu našeho fotbalu. Zvýšila by se návštěvnost zápasů, což sice lidstvu objektivně moc nepomůže, ale jistě by to pomohlo růstu výkonů a sebevědomí mladých fotbalistů a úrovni ligy.

Jenže peníze prý bývají až na prvním místě. Někdy však člověka víc mrzí pocit neúspěchu. Výdělky nevýdělky. Špičkový sportovec z italské ligy sdělil 20.11.2002 novinám: "Už mám malý komplex z toho, jak hraju v reprezentaci. Nic moc, spíš hůř. Přitom vždycky se tak těším, že se předvedu. Mám formu, s Juventusem válím, a pak? Vyjdu v Česku na hřiště a forma nikde. U nás se to vždycky nějak obrátí. Nechápu. Nejsem schopný zahrát pořádně, asi bych měl vyměnit hlavu, odblokovat se. Moc na to myslím, moc se snažím, ale není to ono. -

A víte, co je ještě horší? Že mi nevycházejí ani zápasy Juventusu, které občas vysílá česká televize z Ligy mistrů. To už je fakt k zbláznění. Nastoupíme v Newcastlu, prohrajeme 1:0 a já se na hřišti trápím. Byl to možná nejhorší výkon Juventusu v sezóně a v Česku to vidí všichni. Co si tak asi o mně můžou pomyslet."