7. 7. 2006
Noční můry horkého červnaPo červnu rozpaluje za okny dlažbu červenec 2006. A prezentace Slovenské národní strany (SNS) jde s dobou. Uplynulo moře času od dní, kdy Bratislavou klusaly pohotovostní oddíly Hlinkovy gardy. SNS se dnes na oko prezentuje jako strana národně konzervativní, extremismus odmítá, přátelí se s umírněnými, postfašistickými subjekty jako italská Národní aliance a také s euroskeptiky a národovci demokratického původu, její pravidelné mediální kopance do maďarské menšiny postrádají krvelačnost. |
Vůdce SNS Slota už nečurá na veřejnosti. Mládež SNS ale tak velkou potřebu přetvářky z kariérních pohnutek nemá, na svých stránkách bedlivě sleduje kromě pohybů na maďarské politické scéně české zákony ve prospěch homosexuální menšiny a izraelskou politiku, mezi odkazy na spřátelené zahraničí se to hemží českou Národní stranou, francouzskými lepenovci atd. Starší Češi ale tak hluboko do detailů nejspíš nepůjdou, stačí jim, když uvidí emblém SNS, aby pochopili. Orlice SNS je podobná té, co byla na všech razítkách za protektorátu, jen místo hákového drží v drápech slovenský kříž. Také Lidové strana -- Hnutí za demokratické Slovensko (LS-HZDS) předvádí novější kostým. Mečiarovci se sice dnes prezentují opět jako široké lidové hnutí galimatyášem křesťanství, demokracie, evropanství a sociálních hesel, ale pokud jde o zahraniční kontakty, odkazují na evropské křesťanské demokraty a konzervativce a na Republikánskou stranu USA. Hlásí se tedy ke stejným zahraničním spojencům jako česká ODS. Jak SNS, tak HZDS, které dříve dobývaly srdce slovenských nezaměstnaných sociálním a nacionálním vábením, přitom byly celé roky popisovány českou demokratickou pravicí jako strany levicové. Umožňovalo jí to diskreditovat ČSSD, která pak mohla být veřejným míněním vnímána ne jako česká součást architektů skandinávského modelu sociálního státu, ale jako uskupení příbuzné nejen stalinistům, ale i nacionalistům a tím pádem v demokratické politice obtížně přijatelné. Jisté naděje proto vyvolával složitý, ale přece jen úspěšný proces postupné kultivace skutečné slovenské demokratické levice postkomunistického i nekomunistického původu do strany Směr -- sociální demokracie. Toto uskupení Roberta Fica postupně vstřebalo Stranu demokratické levice, sociální demokraty a Sociálně demokratickou alternativu (za Směr v roce 2004 kandidovala i Strana zelených), vstoupilo do Socialistické internacionály a oslabilo dosud přežívající Komunistickou stranu Slovenska i nacionálně-sociální demagogy z HZDS a SNS. Oslabilo -- a vzápětí, v těchto dnech, vrátilo do hry a s HZDS a SNS bleskově upletlo vládu. Česká a slovenská demokratická levice teď aby po červnových parlamentních volbách společně zaháněla diazepamem hned dvě noční můry. První, která překlopila českou Stranu zelených do pravicové koalice, má jméno Martin Bursík, druhá, která porazila a vzápětí vzkřísila nacionální přízraky minulosti, se jmenuje Robert Fico. |