Zatím jen jeden a půl roku trvající členství v Evropské unii velké změny nepřineslo. Věci, které budou - k jakýmkoli významnějším efektům - vést až s jistým časovým odstupem, se teprve začaly uvádět v chod.

Po odmítnutí evropské ústavy v referendech ve Francii a Holandsku snad už konečně na téma budoucí podoby Evropské unie nastává vážně míněný dialog. Skončila éra, kdy byla o evropské integraci povolena jen jedna jediná pravda. Nasloucháno začíná být i zastáncům jiných pohledů, což je dobře, i když to přišlo s mnohaletým zpožděním.

Jak už to bývá, i v roce 2005 jsme - jako jednotlivci - prožili dobré i zlé. S radostmi a úspěchy, ale i s problémy a trápeními občanů se jako prezident republiky setkávám. Vážím si toho, že se na mne obracejí i v těchto věcech. Snažím se jim pomoci, ale současně jim říkám, že stát může ovlivnit jen některé věci a že ty hlavní závisejí na člověku samotném a na jeho rodině, přátelích, známých, spolupracovnících. Nikdo by neměl pasivně čekat na to, co pro něj udělá stát, a stejně tak vinu za svůj případný osobní neúspěch by neměl svádět na vnější okolnosti. I politici by neměli slibovat nesplnitelné a neměli by - sobě i jiným - namlouvat, že jsou schopni vyléčit všechny neduhy lidské společnosti.

Klíčem k plnému životu a k větší lidské spokojenosti je - a vždy bude - odpovědnost člověka za svůj vlastní život, spoluodpovědnost za život svých blízkých a úcta k druhému.

To se snadno říká a hůře realizuje. Zejména v případě generace, která - bez své vlastní volby - většinu svého aktivního života prožila v méně šťastném období, než je to dnešní, a která se na svobodnou, a díky tomu v některých ohledech i tvrdší dobu nemohla sama dobře připravit. Na tuto generaci, na generaci našich dnešních seniorů nesmíme zapomínat. Nikomu z nich nesmí hrozit bezvýchodná či neřešitelná životní situace. Nám ostatním by každodenní život neměl být státem zbytečně komplikován. Papírů, razítek, povolení či zákazů, které život neusnadňují, u nás evidentně přibývá.

Za dva a třičtvrtě roku svého prezidentství jsem dostal k podpisu téměř 350 zákonů, což si můžeme představit i tak, že každý třetí den vznikl nový zákon. Tím je zužován prostor pro svobodné jednání a podnikání lidí, tím klesá úcta k zákonům a k jejich dodržování. To změnit je velkou výzvou pro naši budoucnost.

Vážení a milí spoluobčané, ani v roce 2006 se žádných velkých zvratů obávat nemusíme. Jsme zemí vnitřně stabilní a naši stabilitu posiluje členství v Evropské unii a v Severoatlantické alianci.

V závěru jara u nás proběhnou volby do Poslanecké sněmovny. Voliči rozhodnou o tom, zda bude dnešní směr a způsob politiky pokračovat či zda dojde ke změně. Od prezidenta republiky nelze očekávat, že bude - přímo nebo nepřímo, otevřeně či mezi řádky - naznačovat, koho mají občané volit. Odpovědnost za budoucí vývoj naší země nese sám za sebe každý jeden občan České republiky. Tato odpovědnost je nepřenosná. Nesou ji i ti, kteří si namlouvají, že se z ní - svou neúčastí ve volbách - vyvážou. Není tomu tak.

Tím, že k volbám nepůjdou, nechají za sebe volit ty, kteří k nim půjdou. Nepohrdněme proto svým hlasem pod záminkou, že znamená příliš málo a že tímto jedním hlasem výsledek voleb změněn nebude. Ani to není pravda. Ve svobodných volbách není nikdy rozhodnuto předem. Jejich výsledek se vytváří každým jedním hlasem. A navíc právě volební účast nám dává právo klást na politiky patřičně vysoké nároky.

Přejme si, aby se volební kampaň vedla férovým způsobem a ve věcném duchu. Přejme si, aby měla přednost uměřenost a slušnost. Přejme si, aby se nevolilo šikovnější zvládání mediálních vystoupení, ale důvěryhodnost, myšlenky, podstata věci. Přispějme k tomu každý z nás.

Připustili-li bychom, aby byla politika vnímána jako místo, kde se normální, slušní, obyčejní, čestní a mravní lidé nemohou vyskytovat, pak politika takovou opravdu bude. Nedopusťme to. Pokusme se - v životě i v politice - čestné a férové jednání lidí odměňovat a oceňovat a zbabělému, věrolomnému a nízkému jednání nedat šanci.

Vážení a milí spoluobčané, buďme hrdí na to, že jako občané České republiky za tuto naši zemi společně ručíme. Velmi bych si přál, abych za 365 dnů mohl z tohoto místa konstatovat, že je společenská atmosféra v zemi o poznání klidnější, tvořivější a tolerantnější, že přibylo těch, kterým se v osobním i pracovním životě daří a že se podařilo pohnout některými dlouhodobějšími problémy, které už nesnesou odkladu.

Dovolte mi, abych Vám všem do Nového roku popřál mnoho zdraví, štěstí a spokojenosti. Nám všem přeji co nejvíce vzájemného porozumění.