Švankmajerová (roz. Dvořáková) pocházela z Kostelce nad Černými lesy a v roce 1960 si vzala Jana Švankmajera. Oba se v roce 1970 stali členy Surrealistické skupiny. Neostalinský československý režim zakázal Švankmajerův film Kostnice (1970) a Leonardův deník (1972) a sedm let nesměli Švankmajerovi dělat filmy. Věnovali se proto jiným projektům, například trojrozměrnému "taktilnímu umění" a keramice pod pseudonymy E.J. Kostelec a J.E. Kostelec. V roce 1981 si manželé koupili polorozbořený zámek v Horním Staňkově a proměnili ho v surrealistický palác. Jejich dílo bylo poprvé vystaveno v Británii v roce 1992. Následovaly další výstavy v západní Evropě. V angličtině je přístupná některá próza a poezie Evy Švankmajerové v antologii Surrealist Women (1998). Švankmajerova inspirace pro film Otesánek (2000) vznikla z ilustrací Evy Švankmajerové pro pohádku K. J. Erbena. V roce 2001 vydalo nakladatelství Twisted Spoon anglický překlad románu od Evy Švankmajerové Jeskyně Baradla, který původně vyšel česky v samizdatu v osmdesátých letech. Román zkoumá roli žen ve společnosti a satirizuje "matku-stát" a konzumerismus. Loni se konala na Pražském hradě velká retrospektiva díla Jana a Evy Švankmajerových, připomíná závěrem autor nekrologu Marcus Williamson.

Kompletní článek v angličtině ZDE