Považujeme většinou extremistický terorismus za něco, co vzniká v nefunkčních částech světa, jako je Afghánistán, Pákistán či Blízký východ, odkud je prý vyvážen do západních zemí. Proti terorismu se můžeme uchránit buď tím, že se od těchto zemí budeme izolovat, anebo do nich provedeme invazi a začneme tam "podporovat demokracii".

Jenže zdroj současného radikálního islámu není na Blízkém východě, ale v západní Evropě. Bouyeri i atentátníci z Londýna, stejně jako Mohammed Atta a útočníci z Madridu byli zradikalizováni v Evropě. V Holandsku, kde je více než 6 procent obyvatel muslimských, existuje množství radikalismu navzdory tomu, že je Holandsko moderní a demokratická země.

Absolutně nechápeme současnou islámskou ideologii, pokud ji považujeme za prosazování tradičních muslimských kulturních hodnot. Avšak v tradiční muslimské zemi není vaše náboženská totožnost otázkou volby: obdržíte ji, spolu se svým společenským postavením, zvyky a budoucím manželským partnerem od svého společenského prostředí. V takové společnosti nevládne zmatek ohledně toho, kým jste, neboť v ní dostáváte svou totožnost od společenských institucí.

Totéž neplatí pro muslima, který žije jako přistěhovalec na předměstí Amsterodamu či Paříže. Najednou si můžete svou totožnost sami určit: V knize Globalizovaný islám (2004) argumentuje francouzský vědec Olivier Roy přesvědčivě, že současný radikalismus je důsledkem "deteritorializace" islámu, která připravuje muslimskou totožnost o veškerou společenskou podporu, které se jí dostává v tradiční muslimské společnosti.

Problém totožnosti je zvlášť složitý pro druhou či třetí generaci přistěhovalců. Vyrůstají uvnitř tradiční kultury svých rodičů, ale na rozdíl od většiny nových příchozích do USA nemají pocit, že je okolní společnost řádně přijala.

Holanďané, Němci, Francouzi a další evropské národy si podržují silné povědomí vlastní národní totožnosti, která je nepřístupná lidem, pocházejícím z Turecka, z Maroka či z Pákistánu. Integrace je dále ztěžována tím, že nepružné evropské pracovní zákony způsobují, že je pro nedávné přistěhovalce a jejich děti velmi obtížné získat i nekvalifikovaná zaměstnání. Velký počet přistěhovalců závisí na sociální podpoře, nedostalo se jim důstojnosti přispívat svou prací okolní společnosti. Tito přistěhovalci a jejich děti se vidí jako outsideři.

Když se v tomto kontextu objeví někdo jako Usáma bin Ladin, který nabídne mladým konvertitům unverzalistickou, čistou verzi islámu, bez místních svatých, zvyků a tradic, je to populární. Náboženství už není realizováno - tak, jako v tradiční muslimské společnosti - prostřednictvím dodržování množství externích společenských zvyklostí a předpisů - náboženství se stává otázkou vnitřní víry. Proto srovnává Roy moderní islámismus s protestantskou reformací, která také zvnitřnila náboženský prožitek a očistila ho od externích rituálů a podpory společnosti.

Z toho vyplývá několik důležitých věcí. Zaprvé, problém, který tedy nyní zosobňuje extremistický islamismus, není neznámý a nový problém. Rychlý přechod k modernosti vždycky vyvolával radikalizaci: přesně těchže forem odcizení jsme byli svědky u těch mladých lidí, kteří se v předchozích generacích stávali anarchisty, bolševiky, fašisty anebo členy skupiny Baader-Meinhofové. Ideologie se sice mění, avšak psychologie, která tyto postoje motivuje, se nemění.

Dále, radikální islamismus je produkt modernizace a globalizace. Nebyl by tak intenzivní, kdyby muslimové nemohli cestovat, používat internetu a kdyby neztratili kontakt se svou původní kulturou. To znamená, že demokratizace Blízkého východu neodstraní problém terorismu, ale v krátkodobé perspektivě ho zřejmě ještě zhorší. Terorismus v Evropě bude pokračovat bez ohledu na to, co se stane na Blízkém východě, i když je tam jistě vznik demokracie žádoucí.

Skutečný problém pro demokracii leží v Evropě. Bude zapotřebí integrovat velké počty rozhněvaných mladých muslimů, a to takovým způsobem, aby to nevyvolalo pomstu od ještě rozhněvanějších pravicových populistů. Země jako Holandsko a Británie musejí změnit svou multikulturní politiku, která ochraňovala radikalismus, a potlačit extremisty. Zadruhé však budou muset změnit svou definici národní totožnosti tak, aby byla daleko přijatelnější pro lidi, kteří nepocházejí ze Západu. Postupně se obojí už začíná dít.

Mnoho Evropanů však tvrdí, že americký tavicí kotel nelze přenést do Evropy. Že je evropská totožnost relativně úzká, je zakořeněna v krvi, v půdě a ve starobylé, sdílené společné paměti. Pokud tomu tak skutečně je, demokracie v Evropě se dostane do velkých potíží, až se muslimové stanou ještě větším procentem populace.

Kompletní článek v angličtině ZDE