Sobotní večer patřil Sharon Stone. Přijela uvést nový film Jima Jarmusche, ve kterém hraje jednu z hlavních ženských rolí, ale hlavně převzít ocenění za mimořádný umělecký přínos světovému filmu. Jarmusch je můj oblíbený režisér, tak jsem se na projekci jeho nového filmu Broken Flowers (Zlomené květiny) těšila. K mému překvapení ještě na projekci zbylo pár lístků, tak jsem si v pátek odpoledne (lístky se vydávají na akreditační kartičku, každý účastník má nárok na 3 lístky denně, novináři na 4) hrdě "ukořistila" ten svůj.

V sobotu vyšlo najevo, že Ms. Stone nebude pro novináře k dispozici na tiskové konferenci (jako většina zúčastněných umělců), ale před filmem Broken Flowers se projde po červeném koberci před hotelem Thermal a "vybraným" novinářům odpoví na pár otázek. Poněkud neobvyklé a hollywoodské, ale proč ne.

Odpoledne již po všech kinosálech visely cedulky s textem, že "z technických důvodů bude před filmem Broken Flowers uzavřen hlavní vchod a diváci mají použít vchod boční".

Přeloženo do češtiny -- Ms. Stone chce mít koberec sama pro sebe a davy diváků by jí neumožnily být dostatečně vidět. Projekce měla začít ve 20:30, bylo mi ale jasné, že bude plno, tak jsem se ke vchodu sunula už po osmé.

Před bočním vchodem, který je o patro výš a k samotnému kinosálu musíte použít točité schodiště, se tísnil dav. Slečně u vchodu jsem ukázala lístek a šla (prodírala se) dál. Po 2 metrech mě zastavila další hosteska a opět chtěla vidět můj lístek. Odpověděla jsem jí, že už jsem ho přece ukazovala, ale bylo mi sděleno, že dnes se to "hlídá víc".

Než jsem se probojovala do sálu, tak se akce "ukaž lístek" opakovala ještě 3x. Patnáct minut před začátkem projekce jsem konečně usedla na místo. V sále bylo asi 30 lidí, což vzhledem k obstrukcím při vstupu bylo pochopitelné. Jen jsem si posteskla, že v půl to nezačne, a jala se odpovídat na esemesky, které se mi za den nahromadily. Okamžitě ke mně přistoupil muž z ochranky a informoval mě o tom, že v průběhu předání ceny Ms. Stone je zakázáno fotografovat. V případě porušení zákazu ochranka provinilce vyvede. Odpověděla jsem, že nechápu, proč mi to říká, foťák nemám a jen píšu sms. Ani mobilem, zněla odpověď. Já ale mám mobil bez foťáku :(. Přiznám se, že v tuto chvíli moje nevole vůči Ms. Stone vzrostla. Nemám nic proti účasti hvězd na festivalu, ale méně hvězdnosti by možná prospělo. Ceremoniál začal s téměř 45 minutovým zpožděním. Ms. Stone poté pronesla patnáctiminutovou děkovnou řeč.

Přiznám se, že příliš nevím, o čem hovořila. Není to ale mou špatnou znalostí angličtiny, ale tím, že oceněná stála mezi dvěma mikrofony, takže zvuk byl špatně slyšet. Proč si Sharon Stone nevybrala ani jeden mikrofon a stála uprostřed, vyvolalo ještě týž večer rozsáhlé debaty mezi diváky. Jedni tvrdili, že je to tím, že je blondýna. Jiní se zase přikláněli k názoru, že pokud by hovořila na mikrofon, tak by měla zakrytou část obličeje a na fotkách by nevypadala tak dobře. Nicméně řeč to byla, dle gestikulace, plamenná. Na stránkách festivalu psali, že: "Po všech stránkách propracovaným vystoupením bohatě vynahradila neuskutečněné rozhovory s novináři i tiskovou konferenci." Když to psali, tak je to asi pravda. :)

Fotili všichni a nikdo to neřešil. Pachuť nesmyslné buzerace ale ve většině diváků zůstala.

Film mne zklamal, byl také poněkud hollywoodský. Vypadá to, že nezávislí filmaři při kontaktu s hvězdným obsazením přestávají být nezávislí. Stále mi ale vrtá hlavou, kvůli komu Sharon Stone na festival přijela. Kvůli divákům?

Ti, co ji byli okukovat na červeném koberci, byli z valné většiny nefestivaloví návštěvníci Varů či místní obyvatelé. Kvůli novinářům? Patnáctiminutový obecný projev na téma: "Och, jak jsem ráda, že jsem tady" tiskovou konferenci nenahradí. Takže mi zbývá jediné, byla tady kvůli sponzorům. Příští rok se jim budou snadněji vypisovat šeky, když tam přece jezdí i "ta z toho Základního instinktu".