Tento přístup ovšem znamená, že propadají citovým záchvatům, když jejich emoce najednou "protrhnou všechny hráze".

Avšak zatímco starší věk rodičů způsobuje, že se snaží vyhýbat se emocionálním bouřím, a tak se vyhnout i utrpení, jejich děti jsou zvědavější, zejména syn, Serjoža, a jsou navzájem spojeny silnějším poutem. (Konec konců, jsou to pokrevní příbuzní, zatímco jejich rodiče jsou spojeni pouze manželským svazkem.)

Film nesmírně citlivě charakterizuje své postavy. Psychologické rysy jednotlivých postav jsou odhalovány postupně.

Prostřednictvím jemných gest se Věra udržuje, aby nepadla na kolena, snaží se ze všech sil pokračovat se svým životem, a když napomíná svou dceru, Žeňu, zdá se, že je jako matka silná.

Avšak brzo si uvědomíme, že navzdory pokusům překonat to, co se stalo, dochází u matky Věry k vnitřnímu psychickému rozkladu. Dcera Žeňa si však poctivě přiznává své emoce, a i když je fyzicky i citově křehká, což znamená, že se chová chladně, nepropadá citovým záchvatům jako její matka.

Věra má v životě nového muže, podnikatele Timofeje. Je to obtloustlejší člověk, těžký a tvrdohlavý, i když hodný. Je jasné, že si ho Věra zvolila proto, že jí dokáže podporovat a starat se o ni. (Při večeři na začátku filmu se Timofej a Věra pohádají a když se Timofej pokusí odejít, Věra se mu snaží vytrhnout z rukou jeho sako. Pláče a nakonec se vrhne k zemi a chytá ho za nohu. Při jiné příležitosti mu položí hlavu na břicho a říká: "Jsem tvůj pejsek. Hlaď mě.") Množství jemných podrobností dává událostem i postavám důvěryhodnost.

Žeňa nás upozorní na Timofejovu znetvořenou ruku, když se na ni jednoho večera zeptá. Timofej má nezvykle ohnutý ukazováček, v důsledku nějaké dědičné choroby, ale Timotejova ruka byla znetvořena i v důsledku nehody, pádu, v jeho dětství.

Není pochyb o tom, že Věře a Ženě se tato jeho zvláštnost líbí. Timofej je totiž v důsledku tohoto znetvoření ruky nedokonalý, stejně jako jsou nedokonalé ony samy, navzdory tomu, že je tak silný, a tak jsou schopny navazát s ním vztah, nejen že se o něj mohou opírat.

Situace se začne dál vyvíjet v souvislosti s řadou událostí, které vyvolá Žeňa, protože začne pracovat jako dívka poskytující zákazníkům verbální sex po telefonu. Serjoža na toto telefonní číslo zavolá (jeho přítel Igor ho neustále povzbuzuje, aby byl společenský a seznamoval se s dívkami) a okamžitě mezi ním a Žeňou vznikne záhadné pouto vzájemné přitažlivosti. (Serjoža řekl předtím Igorovi: "Znám její hlas, vím, jak by ten hlas zněl v dnešní době.")

Jejich rozhovor není přirozený a plynulý, ale vznikne mezi nimi skutečná náklonnost. Jejich slova jsou neemocionální, formální, ale zřejmě více není zapotřebí. Tento film důsledně líčí vztahy, které, i když jsou hluboké a intimní, jsou nicméně odtažité, ať už je to v důsledku traumatických událostí, anebo v důsledku trvalého odloučení.

Ani Serjoža, ani Žena si pořádně nerozumějí se svými rodiči - děti zřejmě pociťují nepřátelství vůči rodiči, s nímž žijí, za to, že to je jediný rodič, který jim zůstal, a také za to, že se oba rodiče snaží odříznout se od minulosti. Kromě toho skutečnost, že děti nejsou schopny ve světě řádně fungovat, v důsledku traumatu nehody na lodi, způsobuje, že jsou rodiče jimi frustrováni. Tento všeobecný nesoulad je základem toho, jak Proskurina analyzuje pojem rodiny a vztahy mezi jejími členy. Někdejší lásku, která mezi členy rodiny existovala, zlikvidovala katastrofa. Jediná vřelost, která zbývá, existuje mezi jednotlivými členy rodiny a outsidery, lidi mimo rodinu, nikoliv mezi členy rodiny samotnými. Vřelé vztahy existují mezi Serjožou a jeho přítelem Igorem, mezi Věrou a Timofejem a mezi Žeňou a Timofejem.

Proskurina zdůrazňuje, jak jemná a složitá je celá situace, a vůbec jak složité jsou vztahy mezi lidmi. Vizuálně se to ve filmu odráží používáním bledých barev, béžové, studené břidlicové modré, světle hnědé, šedivé. Zdůrazňuje to také složitá a "odtažitá", neemocionální, avšak hluboce do duše pronikající hudba, a celá scenérie, v níž se film odehrává. Samozřejmě, Rusko je tradičně zemí sněhu, ale ponurost a nehostinnost zimního počasí přispívá k celkově ponuré atmosféře, stejně jako jemný poprašek sněhu na zemi.

Tento poprašek nám připomíná, jak jemné události se odehrávají. Ukáže se, že nově nalezená náklonnost mezi Serjožou a Žeňou je tak krátkodobá jako tento sporý sníh a končí skoro hned poté, co začala. Náhle a neočekávaně přijde Serjoža o život, při jediné násilné a tvrdé scéně ve filmu, když vybuchne auto jeho přítele, do něhož právě nasedl. Igor byl pracovníkem realitní kanceláře a sledovala ho konkurence. Rozhodla se použít sabotáže a tak se zbavit konkurenčních zákazníků.

Tato náhlá a tragická událost však vlastně situaci vyřeší. Žeňa a její matka se konečně mohou osvobodit od traumatu původní lodní katastrofy. Krátce před výbuchem automobilu poslal Serjoža své sestře svou fotografii. Odhalil jí tím svou totožnost. A tak končí léta imaginárních představ a spekulací, vzhledem k tomu, že Žeňa teď nalezla svého dávno ztraceného bratra a on nyní zemřel. Navždy se tak uzavřela kniha jejich vzájemného přátelství. A je dobře, že Serjoža zemřel dříve, než se on a jeho sestra mohli setkat. Tímto způsobem ti, kteří zůstávají, mohou nabýt pocitu, že celá věc skončila, a přitom si uchovat veškeré své idealizované představy o členech rodiny, které léta neviděli. Nakonec uvažujeme, zda se opravdu se ztracenými členy své rodiny vůbec kdy chtěli setkat. Oba to neustále strašlivě odkládali, i když věděli jistě, kdo jsou, a Serjoža dokonce řekl, poté, co poznamenal, že Žeňa má hlas "jaký by moje sestra měla teď", že neví, zda se chce se sestrou a matkou setkat, a pak řekl pevně: "Ne."

Tento film se zabývá efektivně a jemně samou podstatou rodinných vztahů - silou pout mezi lidmi a způsobem, jak láska a frustrace jdou mnohdy tak těsně ruku v ruce. Na konci filmu dojde mezi Žeňou a Věrou - nejprve jen předběžně, provizorně, a pak upřímně, k smíření. Jakmile jsou rozptýleny veškeré pochybnosti o minulých událostech, mohou obě ženy začít žít svůj život vedle sebe.

Film se také zabývá otázkou, jak by člověk reagoval na takovouto krizi. Nakonec dochází k harmonii v závěru filmu proto, že Žeňa a Serjoža projevili aktivní touhu se navzájem najít. Než k tomu došlo, oba jejich rodiče žili daleko nešťastněji než jejich děti.