Luke, navrátivší se z vietnamské války na vozíčku - chromý, ale nezlomený - je deprimován neschopností společnosti ocenit jeho oběť a nakonec se stává karikaturou sebe i svých předchozích ideálů - živým pomníkem a idolem zděšením ochromené a zmatené společnosti, protiválečným aktivistou. Chuť zemřít je nakonec silnější než oběť života s lhostejnými spoluobčany za situace, kde zmrzačení veteráni jsou nevítanou připomínkou selhání vrcholných politiků i celé společnosti. Mrzák Ron Kovic v dramatu Narozen 4. července (Born on the Fourth of July, 1989, režie Oliver Stone) je na tom stejně - i jemu návrat domů způsobuje trauma. Taxikář (Taxi Driver, 1975, režie Martin Scorsese) trpící nespavostí po návratu z války jezdí nočním New Yorkem tak dlouho, až se jej rozhodne očistit od kriminální špíny. Násilím. Vztah násilí a traumat z něj u nábožensky vychovávaných synů a dcer kolébky svobody a demokracie je námětem řady děl dalších. Jákobův žebřík (Jacob's Ladder, 1990, režie Adrian Lyne) je film o dalším vietnamském veteránovi, který se stále více propadá do halucinací, způsobovaných flashbacky drogy, kterou armáda používala u vojáků pro zvýšení jejich agresivity a potlačení pudu sebezáchovy.

Leaving Home, Coming Home (režie Gerald Fox, The Southbank Show, Británie 2005) je zase celovečerní dokument o životě a práci legendárního filmaře a fotografa Roberta Franka (1924, Zürich). Tulák umělec vidící Ameriku a Američany, Paříž, Londýn či Wales byl ve své době ikonou. Jeho nejznámější film Pull My Daisy, který vytvořil spolu s kameramanem Alfredem Leslieem za spolupráce s Jack Kerouacem jako scénáristou (1959, 16 mm, G-String Enterprises) byl filmovou epopejí o "The Beat Generation", připomínkou jmen jako Allen Ginsberg, Peter Orlovsky, Larry Rivers či Gregory Corso, kteří ve filmu hrají. Na Rotterdam Film Festivalu v roce 1983 byly kopie tohoto filmu dokonce ukradeny přímo z projekční kabiny...

Coming Home od Ashley Cary (2000) je zase portét tří žen a dvou mužů a jejich cesty k přiznání sobě i rodičům prosté věty "Jsem homosexuál". Coming home, coming out.

Always Coming Home od Ursuly K. Le Guin (Bantam Books 1987) s podtitulem Kalifornská fikce je fenoménem smyšlené etnografie či antropologie - ne nepodobné Tolkienovu Silmarillionu. Smyšlený svět Kesh - lidí, kteří obývají údolí v daleké budoucí Kalifornii, smyšlený svět budoucnosti bez historie. Ne-euklidovský pohled na budoucnost. Má dnešní, liberální společnost budoucnost? I to je jedna z otázek, která čtenáře napadne - a to nejen při čtení recenze na sci-fi, která není jen "sci", ale nemusí být ani "fi" - v New York Times Book Review .

Homecoming z roku 1998 (Charlene Gilbert. Video, 56 minutes. California Newsreel) je provokativní dokumentární vizualizací minulosti afroamerických farmářů a jejich stěhování na sever. Vstříc novým domovům, nové budoucnosti a zaslíbeným občanským svobodám. Komentář historiků Marshy Darlingové a Pete Daniela dokresluje osvobození černých otroků a jejich 150 let trvající touhu po tom být v Americe doma. Mít rodinu v zemi, kde pozvolný rozkol společenství a rodiny tvoří součást archetypu iluzorní svobody jednotlivce. Iluzorní modernosti.

Schopnost srovnání těchto a řady dalších filmů a knih, mapujících v americké kinematografii a literetuře hledání totožnosti, trauma heimweh, nenaplněné totožnosti, návratů domů "odněkud" - např. z války "někoho proti někomu" a navíc "tam někde daleko" do jiného světa s nepochopením prvotních cílů je schopností vidět v souvislostech historii i paměť současné postmoderní společnosti. Nepochopení politických předáků i vlastních aktérů řady mnohdy krvavých expedic za americkou vizí rodiny či společnosti, za americkým mýtem demokracie je leitmotivem všech návratů. Vystřízlivění. Deziluze. A toto krátké sdělení je i schopností recenzenta vidět dílo v souvislostech. I těch, které zůstanou jen naznačeny a jejichž poselství zůstane zamlčeno. Protože každý film vzniká v konkrétní době v konkrétní společenské situaci a ne vždy se režisér pustí na tenký led symbolických připomenutí filmové či literární historie. Ne každý tvůrce najde odvahu k zkoumání minulosti jako mementa pro budoucnost.

Recenzent by to ale měl učinit.