Za aktivní podíl za zradu národa, za smrt nevinných lidí a další nedozírné důsledky vstupu vojsk byl na sklonku svého života potrestán po mnoha letech jediný aktér, Karel Hoffmann. Svou vysokou stranickou hodností, svým osobním přesvědčením a svými skutky reprezentoval režim, který ústava označuje jako zločinný. Seznam funkcí, které v totalitním aparátu tento nositel řádu Vítězného února a Říjnové revoluce zastával, vydá na celou stránku.

Ani nyní po mnoha letech nedokázal revidovat své tehdejší názory a skutky a rozejít se se svou minulostí. Okupaci v roce 1968 dnes stále považuje za nevyhnutelnou, když říká, že "...I když tedy to byla nejméně vhodná, nejméně vhodný způsob řešení, stal se nevyhnutelný a jako takový ho chápu, protože to byla jediná zbývající možnost záchrany socialismu."

Jinými slovy, Karel Hoffmann chápe smrt a utrpení mnoha osob jako adekvátní cenu za záchranu socialismu. Kdyby mu někdo položil otázku, zda by se nyní zachoval stejně, zřejmě by přisvědčil. Karel Hoffmann není tedy nevinen, ale byl odsouzen poprávu.

Že se tak stalo po mnohých justičních průtazích a že nebyli odsouzeni další viníci, jen deklaruje žalostný stav trestní justice, která za doby vlády komunistů reagovala velmi pružně na ideové a mocenské pokyny stranického centra.

Hoffmann i přes svůj vysoký věk oplývá stále stejnou arogancí a zpupností bývalých stranických prominentů. V jeho postoji není patrná žádná lítost nebo náznak přiznání viny. Je přesvědčený, že na svém názoru nemá co měnit, neboť tehdy stál (a dosud stojí) na správné straně barikády.

Přesto Václav Klaus prohlásil, že "je divné, abychom po třiceti šesti letech posílali do vězení někoho, kdo porušil telekomunikační zákon".. Hoffmann však zůstane v historii zapsán jako člověk, který chtěl zabránit informování občanů o postoji jejich představitelů k vojenské agresi.

Vůbec nemůže být pochyb o tom, že za doby vlády komunistů by byl takový trestný čin potrestán nejvyšším myslitelným trestem jako vlastizrada. Je třeba konstatovat, že Karel Hoffmann byl především odsouzen za sabotáž a za velmi aktivní napomáhání okupační moci, nikoli, za to, že by bagatelně, bez dalších souvislostí porušil telekomunikační zákon. Není proto divu, že prezidentův postoj k Hoffmannovi nesdílí všichni čeští politici.

Zajímavý postoj však zaujali současní komunisté. V čele s místopředsedou KSČM Václavem Exnerem se solidarizovali s odsouzeným, doprovodili ho do vězení; i internacionálu si s ním před branami vězení zapěli. KSČM tak dala jasně najevo, že se už ani nepokouší vzbudit zdání distance od minulosti, vždyť její pozice je tak silná, že už to vůbec nemá zapotřebí. Je to zřejmě pravda.

Když si Miloš Zeman vybral za blízkého spolupracovníka před několika lety komunistického funkcionáře Miroslava Šloufa, vzbudilo to ještě všeobecnou nevoli a pozornost. Špatná volba se pro sociální demokracii ukázala být jako zhoubná, neboť ideová patologie infikovala politickou stranu v jejím samotném centru. Dnes je šéfem úřadu vlády Pavel Přibyl, který jako policejní velitel zasahoval při protikomunistických demonstracích. Bývalých prominentů KSČ je však ve významných stranických i státních funkcích daleko víc. Skoro se zdá, že už je všechno zase zpátky...

Vraťme se však ke Karlu Hoffmannovi. Je jisté, že samotné stáří člověka nezbavuje odpovědnosti za to, co špatného v životě udělal. Hoffmannův zdravotní stav posoudí vězeňští lékaři, a bude mu poskytnuta péče, o níž si normální důchodci mohou nechat jenom zdát. I kdyby tento odsouzenec strávil ve vězení plný trest, zůstane stále prominentním vězněm se zajištěným servisem a úctou těch, kteří na dobu, kterou Karel Hoffmann reprezentoval, stále vzpomínají s láskou.