HOSPODÁŘSKÝ RŮST Číny bylo možné v uplynulých třech desetiletích brát téměř jako přírodní zákon. Přesto až nyní rostou ceny ropy tak závrtně. Zdá se, že ve hře bude ještě něco jiného. A nožná tím něčím jiným bude prostě jenom jiný zorný úhel. Například otázka, zda ceny ropy jsou dnes skutečně nebývale vysoké.

Porovnání dnešních cen a cen z doby ropné krize v roce 1973 vyžaduje započtení inflace. Pak se ale v případě počátku 70. let dostaneme k částce okolo 80 dolarů za barel -- tedy mnohem výše, než je současná cena. Možná není současná cena ropy příliš vysoká, ale ta před rokem či dvěma byla příliš nízká. Pravděpodobně jsou prostě pryč časy, kdy cena litru ropy byla nižší než cena láhve minerálky.

ZA RŮSTEM CENY ROPY nemusí být živelné reakce trhnu na ekonomický růst Číny, ale specifická politika. Například ta, která vytváří nejistotu kolem Jukosu. Ten dodává přibližně dvě procenta světové ceny. To je málo na velké otřesy, byť je to množství, o které denní světová těžba překračuje světovou spotřebu. Na druhé straně ale podle dostupných informací vývoz Jukosu tvoří přes třicet procent německého dovozu ropy. V takovémto případě by výpadek Jukosu by mohl otřást jedou z lokomotiv světové výroby.

Problémy vedení Jukosu ale nemusí dopadnout na těžbu a vývoz ropy. Jestliže za tlakem proti Jukosu stojí Kreml, je minimální pravděpodobnost, že by spory kolem daní této společnosti a zápas s oligarchy ohrozil obchodní vztah Ruska s Německem. Rusko potřebuje dobré vztahy s Německem, ale stabilitu ve vývozu ropy a plynu, neboť to je základ jejich daní z příjmů. A ty jsou zase předpokladem obnovy Ruska. Růst ceny ropy je vítaný zisk, který umožňuje urychlit záměry v restrukturalizaci ekonomiky (upravená oficiální čísla hovoří, že by letos měl růst HDP v Rusku dosáhnout 6,9 %, strojírenství vzrostlo za první pololetí o 15 %), zajistit sociální stabilitu i reformu a přezbrojení armády.

NEJEN RUSKU vyhovují vyšší ceny ropy. Legenda praví, že OPEC je organizace, jež pečuje o nízké ceny ropy. To je ale nesmysl -- OPEC dbá o zájmy svých členů, jejímiž jsou vývozci ropy. Ti si přejí vysokou cenu ropy bez velké inflace. Obdobně jako texaské monopoly, u nichž těžební náklady i kvalita ropy vyžadují pokud možno vysokou cenu. Je opravdu náhoda, že se vysoké ceny ropy udržují v období vlády prezidenta Georgie Buse, který do Bílého domu nastoupil z funkce guvernéra Texasu? Ovšem nízkým cenám ropy neprospívají ani výroky kandidáta demokratů na funkci amerického prezidenta Johna Kerryho, že sníží závislost Spojených států na dovozu ropy z Blízkého východu.

V této chvíli lze zaznamenat přinejmenším tři velké politické konflikty, které přímo či nepřímo ovlivňují cenu ropy. Tím prvním jsou pokračující ozbrojené srážky v Iráku. Jen v pondělí, kdy si boje mezi americkými vojáky s jejich spojenci a šíitskými povstalci vynutily zatavení vývozu irácké ropy přes jižní terminály, stoupla cena ropy na newyorských burzách o jeden dolar za barel.

DRUHÝM VELKÝM POLITICKÝM KONFLIKTEM v okolí cen ropy představuje referendum o odvolání venezuelského prezidenta Hugo Chavéze. To ji připraveno na tuto neděli. Agentury hlásí z ulic venezuelských měst statisícové manifestace přívrženců i stoupenců prezidenta; výzkumníci volebních preferencí tvrdí, že výsledek hlasování nelze odhadnout. Odvolání prezidenta vyžaduje, aby proti němu hlasovalo více než přibližně 3,8 milionů občanů, kteří jej do úřadu zvolili v roce 2000.

Současná fáze politické krize ve Venezuele je spojována pokusem o státní převrat v roce 2002. Podle přívrženců levicového prezidenta za tímto pokusem stály Spojené státy, které ovšem obvinění odmítají. Podstatné ale je, že přívrženci i odpůrci prezidenta vykazují nejen vysoké odhodlání zvítězit, ale i velkou organizovanost. Jestliže poražená strana neuzná výsledky referenda, může dojít k velké destabilizaci v této zemi. A ta je jedním z největších vývozců ropy na světě a nejdůležitějším zdrojem této suroviny pro Spojené státy.

TŘETÍ KONFLIKT se odehrává v Gruzii. Oblast bájné Kolchidy leží jen zdánlivě mimo ropné silokřivky. V okolí gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho je skupina lidí, kterým se začíná říkat "strana války". Ti jsou odhodláni řešit spory kolem separatistických provincií Jižní Osetie a Abcházie silou. Moskva je ve složité situaci, neboť podle odhadů přibližně 80 % obyvatel těchto dvou oblastí má státní příslušnost Ruské federace. Už se znovu ozývá střelba ze samopalů, kulometů i minometů, jako tomu bylo a, a počátku 90. let. Tehdy byli nejen mrtví, ale i přibližně 250 tisíc gruzínských utečenců z Abcházie, což je téměř polovina tamních obyvatel. V minulých dnech střílel gruzínských strážný člun na tureckou obchodní loď plující do abchazské Suchumi a gruzínský prezident varoval ruské turisty, že nechá potápět jejich lodě směřující do Abcházie.

Jenže právě přes Gruzii vede ropovod, který by měl zajistit dodávky ázerbajdžánské ropy do Evropy přes turecký Ceyhan. Tedy mimo území Ruska a Iránu. Kdo bude riskovat provoz ropovodu v neklidné Gruzii? V Baku pro jistotu minulý týden přivítali iránského prezidenta Mohamada Chatámího. Bylo podepsáno deset důležitých dohod, z nichž některé se týkaly energetiky. Ázerbajdžánský prezident Ilham Aliejv poděkoval Iránu za podporu ve sporu s Arménií, iránský prezident zase ocenil, že "kvalita množství podepsaných smluv ukazují, že vztahy s mezi Iránem a Ázerbajdžánem se budou rozvíjet i nadále". To jistě znervózní politické analytiky ve Washingtonu. Což nikterak nepřispěje k poklesu ceny ropy.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom