Dokonce na takové Stodole Michala Tučného v Hošticích u Volyně (známé z trilogie režiséra Trošky Seno, slunce, ... ) jich možná bylo více. Rozdíl je jediný - festivaly mají zodpovědného organisátora, vše je předem ohlášeno a povoleno, na krytí nákladů se vybírá vstupné. A vystupují tam živé kapely - ale to je asi u tohoto žánru více žádoucí. Ovšem s potřebnou aparaturou a zesílením, takže zvukový efekt není zanedbatelný.

Dokonce navazují na bývalou trampsko-svazáckou akci Porta, která, i když se trochu zprofanovala, se konala za běžných "potíží růstu" i v době komunismu - soudruzi ho neměli rádi, ale netroufli si ho zakázat. Pravda - masové festivaly nejsou s ideou českého trampingu zcela v souladu - proto se stal spíše doménou diváků, kteří si odreagovávali svou kolaboraci s režimem účastí na "protirežimní" akci, než skutečných trampů - ti se raději scházeli v menších skupinách jinde. Viz text z prostředí Jaroslava Samsona Lenka "Nehráli jsme o ceny".

Proto nevidím, proč by pořadatelé hudebních festivalů jiných žánrů nemohli postupovat stejně.

Jak jsme říkali my - turisté: "Chodíme za každého počasí a za každého režimu". A pokud nám ji nevnutili StB-áci, tak jsme do této činnosti politiku nepletli. Samozřejmě, našli se nějací ti práskači - dokonce politický proces za urážku "hlavy státu", ale to nebylo naším programem - prostě jsme se chtěli ve volném čase bavit - v duch oné tehdy zakázané písně, kde trampové vyzývali blíže nespecifikovaného ministra: "Jestli se chce pobavit / může mezi nás přijít / a uvidí, že jsme mladí a že chceme žít". Nebo textem posledních let, že se trampové nenechají otrávit nějakou "privatizací".