Onoho dne, kdy se vše změnilo, dostal totiž Joe nápad zrealizovat takový malý reality hack. Nic složitého, jen upravit skutečnost pro jednu podřadnou osobu. Se svým věčným pokryteckým úsměvem na rtech si prohlížel výsledek své práce a byl patřičně spokojen. Od půlnoci totiž cokoliv, co na diskusní fóra Britských listů napsal jistý nedůvěryhodný človíček, který se rozhodl časopisu - z neznámé motivace - cílenými dezinformacemi škodit, nenávratně zmizelo v propadlišti dějin. Ne, počkejte, nezmizelo, pro pozdější studium bylo vše zachováno a pro malého človíčka taktéž, neboť on neměl poznat, že je něco "jinak". Personalizovali jsme virtuální realitu.

Příslušný človíček se stal nevědomky účastníkem experimentu z oblasti sociálního inženýrství (angl. social engineering) a psychiatrie. Cílem experimentu bylo zjistit, jak dlouho vydrží uzavřené ego v nevědomosti - marnosti svého vlastního počínání. Tato nevědomost je funkcí osobní osamělosti. A ta je, zřejmě (je nám toho člověka líto) velmi velká. Dotyčný člověk psal totiž usilovně své poznámky do zdi na fóra BL až do dne šestadvacátého června roku dvoutisícíhotřetího, což je celých osm a půl měsíců, aniž by měl kohokoliv, kdo by mu - šetrně - sdělil, že ze sebe dělá, no - pošetilce. A aniž věděl, že své příspěvky v diskuzi vidí pouze on sám. Celkem dlouho, nemyslíte? O čem všem tato doba svědčí, i o čem svědčí jeho intenzivní, kdoví čím motivované úsilí po celé ty dlouhé měsíce, nechávám na čtenářově úvaze.

Historie je zaznamenána, archivována a jednou přijde den, kdy nějaký mladý a nadějný sociální psycholog či psychiatr dostane vědeckou hodnost na základě formální i obsahové analýzy verbálního projevu iniciovaného jinými verbálními projevy - analýzy přesně definovaného diskuzně-čtenářského segmentu jednoho internetového deníku. Bude to těžce zasloužená hodnost... "Diskuzních" příspěvků je přibližně 40 000, iniciačních článků 8000. Psychoportréty budou tudíž přesné.

Celý hack byl realizován promyšleně již od začátku, a vzhledem k tomu, že diskusní fóra již před tímto zásahem obsahovala upozornění, že redakce si vyhrazuje právo odstraňovat příspěvky, které považuje za nepřijatelné, a k těm zveřejněným si vyhrazuje právo jejich dalšího užití (nebo neužití), nelze mu ani po formální stránce nic vytknout. Prostor diskusních fór je prostorem soukromým, kde mimo zákonů státu, v jehož jurisdikci je příslušná doména, platí už jen smlouva mezi poskytovatelem služby a a jejím příjemcem. Nic víc. Pravidla neurčuje příjemce, ale poskytovatel.

Cílem experimentu nebylo jen ukázat uzavřenost myšlení i nesociability některých individuí (osobnostních vlastností, které se někdy stávají i osudnými), ale taktéž poukázat na otřesnou úroveň zdejších diskusí.

Experiment dle očekávání skončil, i když daleko později, než se původně předpokládalo... :-)

Od dnešního dne jsou zrušena diskusní fóra úplně a na dobu školních prázdnin si i všichni diskutéři mohou vzít "zasloužené" volno. Zaprvé proto, že u vody či v lese jim bude lépe (přírodní psychoterapie) a zadruhé na ně bude v září čekat zbrusu nový systém diskusních fór.

Vytvoříme nová fóra, na nichž se čtenáři budou jmenovitě registrovat a budou tak vystupovat pod svým plným jménem stejně veřejně jako autoři článků. Doufáme, že to povede ke kultivované, kvalifikované a inteligentní diskusi, vedené ostře, ale v dobré víře, nikoliv s cílem (kdoví kým placeným?) škodit.

Avšak zároveň, v rámci "svobody projevu", chceme zavést - jako kontrast - i volné fórum pro patologické extroverty, kde si bude moci ta hrstka "čtenářů" z plna hrdla nadávat na Britské listy anonymně a do sytosti. Aniž by tím obtěžovala normální čtenáře, kteří si nám na úroveň fór často stěžují a vysvětlují, že na ně proto nechtějí psát. I nadále bude platit restrikce pro nevyžádanou reklamu prostřednictvím odkazů. A i nadále bude zachována identifikace podle mnoha atributů, včetně IP adres.

Hlavně si z tohoto příběhu poučení neberte, ale raději zkuste zapojit analytické myšlení či zdravý rozum (dle chuti a nálady). To, co zde popisuji, se může totiž kdykoliv a kdekoliv stát i vám! A nikdo vás o tom nebude ani ex-post informovat. A věřte, že se to děje dnes a denně, ono je to totiž technicky velmi, velmi jednoduché.

I dopsal Joe poslední ukončovací značku za posledním odstavcem, pobaveně připsal příkaz "exit" na začátky skriptů pro zobrazování a odesílání diskusních příspěvků a nasadil opět svůj věčný pokrytecký úsměv... Ostatně, noc ještě mladá ;-)

Všechny postavy a události v tomto příběhu jsou smyšlené, jakákoliv podobnost se skutečností je neúmyslná a náhodná.

Příběh je možno šířit pod GNU General Public License verze 2.

PS. Do doby, než budou nová fóra zprovozněna, posílejte prosím své reakce na články, zveřejněné v BL, na adresu redakce@blisty.cz. Anebo raději ne... ;-)