28. 6. 2003
Británie a Irák: |
Milý Alastaire, děkuji vám za dopis z 26. června. Rozhodl jsem se neodpovědět včera, protože jsem chtěl čas na to, abych plně prozkoumal otázky, které jste vznesl, a chtěl jsem napsat rozmyšlenou odpověď. To nebylo možné v časové lhůtě, kterou jste mi dal. Než odpovím na ty otázky podrobně, chci vysvětlit širší kontext, v rámci něhož jsme tuto zprávu odvysílali. Shrnu to pod třemi titulky:
1. Obvinění, že je naše zpravodajství zaujatéPři svém svědectví před parlamentním výborem pro zahraniční vztahy jste dal jasně najevo, že jste přesvědčen, že má BBC protiválečnou agendu. Jsme pevně přesvědčeni, že úřad britského ministerského předsedy v 10, Downing Street se pokoušel zastrašovat BBC při informování o událostech, vedoucích k válce i během samotné války. Jak jsme vám sdělili v korespondenci před zahájením války, naší povinností je předkládat veřejnosti nestranný obraz a vy jste nemohli být zrovna nejlepšími soudci ohledně toho, co je nestranné. To bylo zejména pravda vzhledem k tomu, že tou dobou byla v Británii silná opozice proti válce, včetně významné opozice mezi labouristickými poslanci v britském parlamentě. Například, jistě si vzpomenete, že když se v březnu 2003 konalo v Dolní sněmovně klíčové hlasování o válce, napsal jste mi dopis, v němž jste vyjádřil názor, že jsme ve vysílání příliš zdůrazňovali výsledek hlasování, který byl největším vzbouřením řadových poslanců v parlamentě za celou jeho moderní historii. Během války jste nás znovu obvinili ze zaujatosti -- zejména jste kritizovali naše zpravodajství z Bagdádu. Víte, že my proti tomuto obvinění energicky vystupujeme a že Rada BBC, po podrobném jednání během války i po ní, vyjádřila svou naprostou spokojenost s nestranností zpravodajství BBC. Ve vystoupení před parlamentním výborem jste pokračoval v útoku na naši novinářskou práci. Řekl jste, že jsme motivováni přesvědčením, že "pan premiér zatáhl zemi do války na falešném základě". Zdá se, že vám uniklo mnoho reportáží, které jsme odvysílali z Iráku -- o hromadných hrobech, o mučení a o politickém útlaku -- důkazy, které jsou používány k ospravedlnění války. 2. Oficiální zpráva britské vlády z února 2003Je nemožné pojednat o našem zpravodajství o zprávě britské vlády o Iráku ze září 2002 bez kontextu toho, co nyní víme o vládní zprávě z února 2003 -- o zprávě, kterou dokonce i pan ministr zahraničních věcí charakterizoval tento týden, že je to "jako když pejsek a kočička vařili dort". Tou dobou vyšlo najevo, že váš úřad vytvořil plagiát -- okopíroval z internetu článek, založený na staré univerzitní diplomové práci, pozměnil jeho klíčové části a pak -- aniž by uvedl zdroj -- ho využíval, aby posílil argumentaci, že Británie má vstoupit do války. To bylo původem oficiální vládní zprávy z února 2003 -- který by býval zůstal neodhalen, kdyby nedošlo k zásahu jednoho cambridžského univerzitního učitele. Diskreditace únorové vládní zprávy o Iráku nutně ovlivnila otázky vznášené ohledně všech ostatních, obdobných vládních zpráv. Za těchto okolností se musel začít každý slušný novinář ptát, zda bylo použito obdobných taktik při psaní předchozí zprávy. Kromě toho, začátkem března, generální ředitel Mezinárodního úřado pro atomovou energii dr. Mohammed El Baradei označil dokumenty, na nichž bylo založeno důležité tvrzení v zářijové zprávě (tvrzení o tom, že Irák získal z Nigeru uran) za "neautentické" - a zpochybnil i další rysy tvrzení, obsažené v oficiální britské vládní zprávě ze září 2002, týkající se programu jaderných zbraní. Proto jsme dospěli k úsudku, že informace, kterou nám poskytl zmíněný [výzvědný] zdroj, zapadá do vzorce celé řady dalších znepokojení -- a že bylo naprosto správné odvysílat obvinění, která vznesl zdroj Andrewa Gilligana. Vaše korespondence a vaše svědectví parlamentnímu výboru pro zahraniční vztahy ignoruje toto zázemí -- které má ovšem ústřední význam, máte-li pochopit novinářskou práci BBC. 3. Znepokojení ve výzvědných službáchJak jsme vám už sdělili dříve, celá řada novinářů BBC, kteří mají úzké styky s armádou i s rozvědkou, informovala o tom, že jsou jejich kontakty znepokojeny, že jsou výzvědné zprávy přeháněny, aby byla posílena argumentace proti Saddámu Husajnovi. Zejména tyto kruhy poukazovaly na to, že zatímco zbraně hromadného ničení nízké kvality a účinnosti skutečně existují, nezosobňují takovou hrozbu, o jaké hovoří vláda. Mnoho žurnalistů z jiných sdělovacích prostředků dostávalo tytéž informace. Například: Peter Beaumont a Gaby Hinsliff psali (Observer 24. února 2003) o neshodách mezi britskými výzvědnými službami a Downing Street -- "podstatou neshod je prý to, že výzvědné informace by se měly prezentovat 'poctivě'a neměly by být zdramatizovány, aby podporovaly určitý politický argument". Jejich článek se také zmiňuje o "značně vážných hádkách" mezi nejméně jedním členem Spojeného výboru pro rozvědku a Alastairem Campbellem. Raymond Whittaker (Independent on Sunday, 27. dubna) psal o "vysoce postaveném britském zdroji", který konstatoval, že "rozvědky na obou stranách Atlantiku zuří, že informace, které poskytly vedoucím politickým představitelům, byly zkresleny". V článku pokračoval: "Nemůžete si prostě jen vybírat, jak třešničky na dortě, důkazy, které se hodí vaší argumentaci, a ignorovat ostatní. To je základním pravidlem výzvědných služeb," konstatoval jeden otrávený výzvědný činitel. "Ale přesně to právě britský premiér dělá." Jiný uvedl: "Máme jen několik fragmentů silně nepřímých důkazů, a aby bylo možno ospravedlnit útok na Irák, prezentují se jako naprosto přesvědčivá, hotová věc. To je prostě nepřijatelné." Richard Norton-Taylor, Guardian, 30. května: "Britské výzvědné zdroje vyjádřily zuřivost nad chováním Downing Street. Nechtěly poskytovat Downing Street své výzvědné analýzy, protože se obávaly, že budou zmanipulovány k politickým účelům. Tony Blair dal vale opatrnosti, v tom ho podporoval Alastair Campbell, konstatovaly dobře informované zdroje." Daniel McGrory, Times, 30. května: "Vysoce postavené zdroje konstatují, že byly terčem vlny telefonátů od zaměstnanců úřadu britského premiéra, kteří požadovali další důkazy. Šéfové výzvědných služeb trvají na tom, že tuto oficiální zprávu napsal někdo z Downing Street a nikoliv britská rozvědka ... Agenti si byli vědomi, že emigranti, plni strachu, kteří chtěli získat politický azyl, byli ochotni říct cokoliv, co od nich Britové a Američané chtěli slyšet... Došlo k debatě, zda tvrzení o tom, že Saddám může zaútočit do 45 minut, mají být zpřístupněny Downing Street, protože vysoce postavení činitelé pochybovali o pravdivosti tohoto tvrzení, ale byli pod tlakem dodat 'přesvědčivé důkazy'". Glenn Frankell, Washington Post, 30. května: "Jeden činitel přiznal, že 'v té době docházelo k nesmírně ostrým debatám, pod tlakem'mezi Downing Street a pracovníky rozvědky ohledně obsahu té oficiální zprávy. Peter Beaumont, Gaby Hinsliff, Observer, 1. června: "Jsme nyní svědky něčeho opravdu velmi nového a velmi podivného. MI6 vystrkuje hlavu nad parapet více, než to kdy dělala. MI6 má pocit, že byla naprosto zdiskreditována a zneužita. ("zdroj") MI6 poukazuje na to, že ji zatlačila vláda do 'světel ramp', proti její vůli. (druhý "zdroj") Nick Fielding, Sunday Times, 1. června, napsal, že oficiální vládní zpráva byla důsledkem "dohody po mnoha měsících trpkých neshod mezi šéfy rozvědky a Blairovými poradci. Campbell se pokoušel přesvědčit výzvědné organizace, aby napsaly tvrdé a jednoznačné závěry. To výzvědné organizace odmítaly učinit, protože poukazovaly na to, že věc není prokázána." Nadto 22. března kritizoval Hans Blix, hlavní zbrojní inspektor OSN, manipulaci s výzvědnými informacemi, jejímž cílem bylo přesvědčit veřejnost, že je nutno jít do války. Obvinil koalici, že užívá "nepřesvědčivé" důkazy. Robin Cook -- brzo po své rezignaci -- zopakoval totéž. Zpochybnil důkazy britské vlády (například ty, obsažené v zářijové zprávě), že Irák představuje bezprostřední hrozbu: "Bylo obtížné věřit, že by měl Saddám schopnost na nás zaútočit." Právě v tomto kontextu jsme učinili úsudek, že publikovat tvrzení, která učinil zdroj Andrewa Gilligana, je ve veřejném zájmu. Poté, co jsem se zabýval kontextem, dovolte mi, abych se nyní věnoval reportáži v pořadu Today (na rozhlasové stanici BBC Radio 4). Tento týden jste poskytl zkreslující informace o naší novinářské práci.
Podstatou toho, co BBC odvysílala, bylo:
V reakci na toto jsme poskytli vládě množství častých přiležitostí, aby se k tomu vyjádřila a odmítla tato tvrzení, a to jste učinili. To je naprosto férový a řádný novinářský proces, za kterým si stojíme. A nyní k vašim otázkám, a neomlouvám se za to, že opakuji některé argumenty, které jsem právě uvedl. Otázka 450 - Sir John Stanley: "Činíte, pane Gilligane, opravdu vážná obvinění proti integritě Společného výboru pro rozvědku. Celá - - " Gilligan: "Nečiním žádná obvinění. Opakuji, jak jsem to činil pořád, že nečiním žádná obvinění. Obvinění vznesl můj zdroj. Odvysílali jsme obvinění, které vznesl můj zdroj, což je osoba na tak vysokém a důvěryhodném místě, že to mělo být zveřejněno. Citoval jsem, že tento zdroj říká, že ve výzvědných službách existuje nespokojenost, znepokojení ve výzvědných službách. Otázka 455 - Sir John Stanley: "Co se týče vašich důkazů, předložených tomuto výboru, je jediným důkazem, který podle vás byl na poslední chvíli z politických důvodů včleněn do zprávy, 'aby byla zdramatizována' výrok o útoku do 45 minut?" Gilligan: "To byl jediný konkrétní důkaz, o němž můj zdroj hovořil, ano." Sir John Stanley: "Děkuji vám." Otázka 456 - Olner: "Takže ostatní důkazy ve zprávě byly spolehlivé? Jestliže váš zdroj uvedl, že byl nespokojen s argumentem o 45 minutovém útoku, z toho se dá dovodit, že s ostatními informacemi ve zprávě byl spokojen?" Gilligan: "To, že můj zdroj nevyjádřil konkrétní nespokojenost s jinými částmi zprávy automaticky neznamená, že ostatní části zprávy byly spolehlivé. Samozřejmě, může to znamenat, ale nedomnívám se, že je možno docházet k tomu takto z opačné strany." Otázka 552 - Chidgey: "Takže jedinou nejistotou, kterou váš zdroj má či měl, bylo, že nevěřil v těch 45 minut?" Gilligan: "Ne, jak říkám, můj zdroj si byl víceméně jist, jak si jsou tím jisti všichni ostatní pracovníci rozvědky, s nimiž jsem hovořil, že Irák měl nějaký program zbraní hromadného ničení, ale byl menší a byl méně bezprostřední hrozbou, než co tvrdila vláda. To byl názor mého zdroje a názor zdrojů několika dalších lidí v ostatních sdělovacích prostředcích i dalších zdrojů, s nimiž jsem hovořil, výzvědných i nevýzvědných. Ve svém předchozím dopise, adresovaném vám (16. června) jsem vás upozornil na naši proceduru pro stížnosti a vyzval jsem vás, aby jste, pokud si přejete, podal oficiální stížnost. Rozhodl jste se tuto výzvu ignorovat. Máte stále možnost podat oficiální stížnost. Rád bych také uvedl, že jestliže se prokáže, že informace, které nám poskytl náš zdroj, byly nepravdivé, jasně o tom budeme informovat naše diváky a posluchače a v tom případě bychom vyjádřili politování. V nynější situaci tomu však tak prostě není. S pozdravem
Richard Sambrook
Kompletní text - v angličtině ZDE
|