Jednou jsem na výpravě zabloudil. Zeptal jsem se jakéhosi venkovana, jak se dostanu do místa, kam jsem měl namířeno. "Vocaď tam žádná cesta nevede," odpověděl. S tímhle člověkem se měl Bush poradit, než navrhl svou cestovní mapu. Odsud tam žádná cesta nevede.

Každý postup založený na reciprocitě ze strany Palestinů ztroskotal. Evropa teď, ignorujíc všechny ukazatele podél plánované trasy, jednoduše vnucuje Izraeli palestinský stát.

Tváří v tvář posledním doutnajícím pozůstatkům cestovní mapy musí Izrael přijmout hořkou skutečnost, že vyjednávání není k ničemu. Svou nepřetržitou snahou o udržení míru s tzv. Palestinci za cenu neustálých bolestivých ústupků, svými jednostrannými gesty dobré vůle ze sebe jen znovu a znovu dělal hlupáka. Izrael si nemůže dovolit luxus nečinnosti. Když se míru nedá dosáhnout vyjednáváním, musíme si jej vynutit.

Alternativní mírový plán

Celý dlouhotrvající konflikt můžeme velmi jednoduše ukončit následovně:

1. Pohádka o Palestincích musí skončit. Takzvaní Palestinci nejsou žádní Palestinci. Jsou to Egypťané usazení na území Gazy a Jordánci usazení na Západním břehu.

2. Egyptským občanům v Gaze a jordánským občanům na Západním břehu může být uděleno vízum k trvalému pobytu. Jako může získat trvalý pobyt bulharský občan, který se chce trvale usadit v Izraeli a splňuje zákonné podmínky, tak může požádat o trvalé vízum Egypťan žijící v Gaze nebo jordánští občané v Jehudě či Šomronu. Podle izraelského zákona mají tito usedlíci právo volit v obecních, krajských i celostátních volbách.

3. Stejné právo pro všechny: Izraelské právo musí platit pro všechny občany a usedlíky stejně, pro Araby jako pro Židy. Usedlík, který se proviní účastí v teroristických akcích, bude ze země vyhoštěn. Je nutno skoncovat se stavem bezzákonnosti na územích dosavadní palestinské samosprávy. Na celém území musí platit izraelské zákony.

Egypští a jordánští Arabové, kteří se chtějí ze Západního břehu vystěhovat, musí mít právo svobodného odchodu. Izraelské úřady dosud zhusta těmto Arabům pas odmítaly z údajných bezpečnostních důvodů. Tak jsme se paradoxně dostali do stejné pozice jako Sovětský svaz, jenž po desetiletí odmítal vystěhovalecké pasy Židům, kteří chtěli uplatnit své základní lidské právo na vystěhování. Musíme trvat na rovnosti před zákonem. Egyptským a jordánským Arabům nesmí být vystěhovalecký pas odepřen.

Dále: každý kdo ohrožuje bezpečnost státu nebo se účastní násilných akcí směřujících ke svržení vlády, je v demokratických zemích běžně odsuzován k deportaci. Stejně jako každý židovský přistěhovalec, který podněcuje rasismus, je deportován zpět do země svého původu, musí být deportován i každý takový Arab. Celá teroristická struktura odshora až dolů musí být ze země vypovězena.

Konečně je nepřijatelné, že izraelským Židům žijícím v Judeji, Samařsku a Gaze jsou upírána řádná procesní práva a přistupuje se k nim spíše z pozice práva válečného. Jsou vězněni bez obžaloby, je jim odepíráno právní zastoupení a kontakt s právníky atd. Jako občanům jim musí být zajištěn stejně řádný proces na obou stranách Zelené linie.

4. Všechna území biblického Izraele musí být součástí státu Izrael. Neexistuje žádné ospravedlnění pro stále opakovanou lež, že Západní břeh Izraeli nepatří. Palestina byl název, který Izraeli dali Římané po jeho okupaci r. 77. Nikdy od té doby nepřestala být kolonií, nejdříve římskou, potom otomanskou, po první světové válce pak britskou. Britové Palestinu rozdělili na dvě části podél řeky Jordánu. Východní břeh, 80% palestinského území, dali Arabům a nazvali jej Jordánskem, území mezi Jordánem a Středozemnim mořem přiřkli Židům pro založení vlastního státu. Zde vznikl v r. 1948 stát Izrael, ovšem na pouhém zlomku původního území. Tento stát byl napaden Egyptem a Sýrií, a až do r. 1967 byl Západní břeh ilegálně okupován Jordánskem.

Když Egypt v r. 1967 zablokoval Tiranskou úžinu pro izraelskou plavbu, dopustil se tím válečného aktu, na který izraelská armáda odpověděla útokem. Následujícího dne se k egyptské agresi připojilo Jordánsko, jeho útok byl však odražen a Jordánci vytlačeni ze Západního břehu. Spojené státy na základě skutečnosti, že první výstřel v této tzv. Šestidenní válce padl z izraelské strany, prohlásily Izrael za agresora a izraelskou okupaci Gazy za nezákonnou. Nemohou však popřít, že Izrael byl napaden Jordánskem, které tak ztratilo jakákoli práva nad Západním břehem.

Přivtělení Západního břehu k Izraeli nemusí provedeno být žádným viditelným aktem. Prosté uplatňování izraelského práva na tomto území tak jako kdekoli jinde bude mít stejný účinek.

5. Na Západním břehu a v Gaze budou ustaveny relativně samosprávné země, stejně jako Šaron, Horní Galilea, Dolní Galilea a Negev tvoří uvnitř Izraele samosprávné celky, které lze pokládat za kantony či "státy". Budou moci vydávat vlastní státní nebo místní nařízení, stejně jako každý jiný stát či město v rámci spolkového Izraele.

6. Budou zřízena bezpečnostní nárazníková pásma pro zmenšení hrozby útoku. Aby Židé nebyli vystaveni ostřelovačům a bombovým útokům, bude kolem každého kultického místa, kolem osad a podél silnic v Judeji, Samařsku a Gaze zřízeno dvoukilometrové bezpečnostní pásmo. Každému arabskému majiteli domu nebo pozemku v tomto pásmu, pokud se věrohodně prokáže vlastnickým právem sahajícím až do Otomanské říše, bude poskytnuta kompenzace. Ostatní budou pokládáni za svévolné uchvatitele a budou bez náhrady vyvlastněni.

7. Konflikt může být skončen prostřednictvím investic. Vykoupením pozemků od pouhého 1% arabské populace v Judeji a Samařsku získají Židé 58% půdy, jelikož 99% Arabů je soustředěno v osadách na zbývajících 42%. Soudy musí postupovat nesmlouvavě proti všem tzv. Palestincům, kteří věrohodně neprokáží vlastnické právo k domu či pozemku.

Tzv. Palestincům usazeným v arabských kantonech bude zaručeno právo prodat svůj majetek a hledat si živobytí jinde. Toto právo jim zajišťuje Listina lidských práv. Právo na vystěhování je nezcizitelným lidským právem. Tzv. Palestincům ve svobodném obchodu a pohybu stále brání rasistická fatva a náboženské dekrety islámských náboženských autorit, uvalující rozsudky smrti na muslimy, kteří by prodali půdu Židovi. V zemi, kde platí zákon, je toto nepřípustné. Navádění k vraždě prodávajícího je zkrátka a dobře vražedným spiknutím, ať už k provedení dojde či nikoliv. Taková osoba musí být potrestána v plném rozsahu zákona. Dnes palestinské webové stránky hrdě zobrazují popravy obchodníků s pozemky, včetně videa a detailních záběrů popravených.

8. Neobdělávaná půda v Judeji a Samařsku musí být zúrodněna. Tak jako zemědělci mají právo žádat o zemědělskou půdu ať společně formou družstev, mošavů a kibuců, či jednotlivě jako soukromí rolníci, musí i v Judeji, Samařsku a Gaze neobdělaná půda patřící státu být nabídnuta k obdělávání izraelským občanům. Pro půdu bez konkrétního vlastníka by měl Izrael aplikovat stejný zákon, jaký platil v USA (United States Homestead Act z r. 1867), umožňující občanům obdělávat ladem ležící půdu a po určené době ji zaregistrovat jako své vlastnictví. V podstatě by to znamenalo potvrzení jordánského práva, které je na území Západního břehu v současnosti uplatňováno.

Takový zákon by zcela jistě nebyl porušením Ženevských konvencí, pokud by se uplatnil na tzv. Západním břehu. Dá se debatovat o tom, zda egyptská blokáda Tiranské úžiny v r. 1967 byla válečným aktem. Pokud ano, pak Izrael, ačkoli vystřelil první, vedl válku obrannou. Pokud ne, muselo by se nasazení izraelské armády proti Egyptu pokládat spíš za útok než za obranu. Jordánská role v této válce je však mimo jakoukoli debatu. Jordánsko Izrael napadlo druhý den po vypuknutí války i přes izraelské varování, aby se do konfliktu nevměšovalo. Jordánsko nesporně sehrálo roli agresora a jeho ztráta Západního břehu je spravedlivá a trvalá. Ženevské dohody na toto území nelze v žádném případě vztahovat. Zákaz osidlování dobytého území občany okupační mocnosti by se v krajním případě dal vztahovat maximálně na pásmo Gazy. Nikdo nám však nemůže nic vytknout, když americký zákon o půdě začneme okamžitě uplatňovat nejprve na Západním břehu.

Nejlepší zájem tzv. Palestinců

Zatímco na jedné straně tento plán rozzuří hrstku demagogů, kteří nestydatě a prospěchářsky zneužívali svou moc, vychází současně vstříc skutečným zájmům prostých arabských obyvatel. Místo trvalého bludného kruhu ozbrojeného boje, který nemají šanci vyhrát, a místo nekonečného zneužívání svými fanatickými, zkaženými samovládci, mají zde nejlepší řešení, o jakém kdy mohli snít.

Počátkem 20. století se jejich rodiny hrnuly do dnešního Izraele v naději, že se jim zde povede lépe. V novém židovském státě nebyla nouze o práci, o vzdělání pro jejich děti a o skutečnou demokracii. Místo toho se stali obětními beránky celého arabaského světa, svými vlastními soukmenovci zahnáni do role utlačovaných uprchlíků, držených v bídě a zneužívaných východním i západním antisemitismem. Toto je jejich šance na svobodu.

Statisíce palestinských Arabů se rozhodly přesídlit do ciziny. Nechtějí nic jiného než normálně žít. Žít bez tyranie, útisku, svobodní od těch, kdo je po generace vykořisťovali. Pochopili, že zůstat by znamenalo odsoudit své děti k doživotní chudobě, zneužívání tzv. palestinským vedením, k anarchii. Nechtějí se stát plnokrevnými Izraelci, od jejichž synů i dcer bude jednou vyžadována tříletá vojenská služba jako od každého jiného izraelského občana. Nechce se jim platit tak vysoké daně, jako platí ostatní. Chtějí pryč. Pomozme jim v tom.