Tisková zpráva veřejného ochránce práv ve věci vystěhování osob z městské ubytovny ve Slaném

Dne 11. června 2003 zahájil veřejný ochránce práv z vlastní iniciativy šetření, jehož příčinou bylo vystěhování několika rodin z městské ubytovny ve Slaném (Ouvalova č. p. 392), jimž vznikl větší dluh na úhradách za ubytování. Předmětem šetření má být především snaha o zjištění, zda k takovéto situaci nutně muselo dojít, pokud by město Slaný při výkonu státní správy jednalo v souladu s právem, principy demokratického právního státu a dobré správy. Sociální skupina, která je jednáním městského úřadu v tomto případě dotčena, je tvořena převážně Romy.

Bylo nutné zabývat se tím, zda byla ve vztahu k uvedenému problému vykonávána řádně správa na úseku sociální péče, sociálně-právní ochrany dětí a stavebního řádu, jež spadá do zákonem vymezené působnosti veřejného ochránce práv. Ostatní okolnosti, které se případu týkají, pak mají především povahu soukromoprávní, nebo povahu výkonu samostatné působnosti města, a jsou tudíž z působnosti veřejného ochránce práv ze zákona vyloučeny. Je však třeba zdůraznit, že i tyto otázky s výše uvedeným problémem neoddělitelně souvisí a je tedy nutno se i k nim alespoň zevrubně vyjádřit s cílem vidět problém komplexně a zejména reagovat na některé reakce v médiích, jež se v souvislosti s tímto případem vyskytly. Dále je třeba uvést, že věc je stále předmětem šetření ochránce.

Průběžné výsledky šetření:

Z pohledu zákonného vymezení působnosti veřejného ochránce práv ^[1] lze shledat pochybení Městského úřadu ve Slaném v nedostatečném naplňování následujících právních předpisů a jejich jednotlivých ustanovení:

1. Podle ust. § 14 zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, "obec organizuje a poskytuje sociální péči občanům v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Za tímto účelem ve spolupráci se státními organizacemi, občanskými sdruženími, církvemi, charitativními a jinými organizacemi a jednotlivci vyhledává občany, kteří potřebují sociální péči".
2. Vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve svém § 12 stanoví, že obce v součinnosti se státními organizacemi a institucemi, školami, školskými a zdravotnickými zařízeními, občanskými sdruženími, charitativními a jinými organizacemi vyhledávají rodiny s nezaopatřenými dětmi a těhotné ženy žijící v nepříznivých životních poměrech, které nemohou překonat bez pomoci společnosti.
3. Ustanovení § 4a zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, uvádí: "Obec při poskytování dávek sociální péče poskytuje občanům odbornou pomoc". Nelze tedy ponechat pouze na samotných žadatelích o dávky, aby se bez odborné pomoci vypořádali se všemi požadavky, které právo pro vznik nároku předepisuje. Právní úprava předpokládá součinnost mezi úřadem a žadatelem dávky.
4. Nevyužití institutu zvláštního příjemce dávek sociální péče. Podmínky pro jeho stanovení upravuje § 102 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v jehož odst. 3 je uvedeno: "Příslušný státní orgán ustanoví zvláštního příjemce s jeho souhlasem v případech, kdy by se výplatou dávky dosavadnímu příjemci zřejmě nedosáhlo účelu, kterému má dávka sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je oprávněný povinen vyživovat, anebo nemůže-li oprávněný, popřípadě jeho zákonný zástupce, výplatu přijímat. Souhlas oprávněného, popřípadě jeho zákonného zástupce, s ustanovením zvláštního příjemce se vyžaduje jen v případě, že oprávněný, popřípadě jeho zákonný zástupce, nemůže výplatu přijímat". Jestliže je tedy naplněn předpoklad, že by se výplatou dávky oprávněnému příjemci nedosáhlo účelu poskytované dávky, má správní úřad povinnost (nikoliv možnost) zvláštního příjemce ustanovit. Za okolností, které nastaly v případě neplatících osob ve Slaném, je zřejmé (zejména s ohledem na dobu, po kterou nejsou poplatky za ubytování hrazeny), že dávky poskytované městem nebyly využity v souladu s účelem, na který byly poskytnuty. V dotčených případech je tento postup vázán toliko na souhlas zvláštního příjemce (města), nikoliv na souhlas příjemce dávky, neboť se v daném případě nejedná o osoby, jež nemohou dávky přijímat. Podobný postup je zakotven i v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.
5. Dále lze Městskému úřadu vytknout, že v tomto případě nevyužil možnosti angažování terénního sociálního pracovníka, který by mohl plnit jak úlohu mediátora, tak autority s tím, že mohl vést ubytované (ve prospěch zájmů města) k řádnému plnění jejich povinností (ať už jde o placení poplatků za ubytování, či o zacházení se zařízením ubytovny) a současně jim mohl být nápomocen při řešení jejich sociálních problémů odbornou radou, vhodným zpřístupněním informací například o fungování systému dávek sociální péče, ucházení se o práci atd.
6. Stav ubytovny vyvolává pochybnosti i o tom tomu, zda město Slaný plní povinnost udržovat nemovitost způsobem, který předepisuje veřejné stavební právo. Stavební úřad by v tomto ohledu měl zvážit kroky, jež pro něj vyplývají z povinností na úseku stavebního řádu.

Z hlediska činností, vůči kterým nemůže veřejný ochránce práv z důvodu nedostatku zákonného zmocnění zasahovat, lze uvést následující průběžný závěr šetření:

1. Ve městě je obecně vůči všem neplatičům nájemného uplatňován tzv. Program nulové tolerance, jehož podstatou je naprosto důsledné uplatňování sankcí vůči osobám neplnícím smluvené podmínky. Proti důslednému výkonu veřejné správy jistě nelze nic namítat, tento program však podle názoru veřejného ochránce práv nenabádá k důslednosti, která je slučitelná s principy fungování právního státu, ale spíše k porušování principů přiměřenosti a individuálního přístupu při řešení jednotlivých případů. Město zvolilo ve vztahu k dlužníkům represivní postup, který je vydáván za snahu chránit slušné a poctivé občany prostřednictvím Programu nulové tolerance, namísto citlivého sociálního přístupu.
2. Vztah ze smluv o ubytování byl ukončen v souladu s právním řádem, neboť neplacení ceny za ubytování lze považovat za hrubé porušování smlouvy o ubytování zakládající možnost odstoupení od smlouvy dle ust. § 759 odst. 2 občanského zákoníku. Stav, který nastal, však považuje ochránce za důležité hodnotit z hlediska přiměřenosti zásahu, k němuž město přistoupilo.

   Základ celého problému z právního hlediska tkví především v úhradě vzniklých dluhů za užívání ubytovny. Tyto dluhy vznikaly dlouhodobě i za situace, kdy orgány státu vyplácely jejím obyvatelům dávky státní sociální podpory a sociální péče. Včasným zavedením institutu zvláštního příjemce těchto dávek by nevznikl tak značný dluh a současně by bylo alespoň částečně zajištěno, aby jednotlivé dávky plnily svůj účel.

3. Po odeslání Průběžné zprávy o výsledku šetření byla tato několikrát komentována starostou města Slaný RNDr. Ivo Rubíkem. Komentář pana starosty vyzníval tím způsobem, že město Slaný podle zprávy ochránce při vystěhování neplatičů postupovalo v souladu s právem a tudíž nijak nepochybilo. Pochybení města byla kvalifikována pouze jako drobná a v podstatě nevýznamná. Na tuto dezinterpretaci reagoval veřejný ochránce práv několika vyjádřeními v médích a poskytnutím výsledků dosud neuzavřeného šetření sdělovacím prostředkům.
4. Dne 10.9.2003 proběhla v budově Kanceláře veřejného ochránce práv tisková konference, jíž se kromě novinářů zúčastnili i zástupci občanského sdružení DŽENO, kteří kritizovali průběžnou zprávu ochránce jako věcně nedostatečnou a navrhli provést další šetření. Na základě jejich podání bude zváženo zahájení šetření v téže věci, ovšem z hlediska dodržování veřejnoprávních předpisů v oblasti stavebního práva a hygieny.
5. Celá kauza je v současné době předmětem mnoha rozhovorů a komentářů v tisku a ostatních médiích. Věc je i nadále předmětem šetření ochránce a není prozatím uzavřena.

V Brně dne 10. září 2003

JUDr. Otakar Motejl
veřejný ochránce práv