V této kauze Červeňákovců se také mělo jednat o manipulaci s byty, o vyhánění Romů z bytů, o šikanu, na kterou doplatili Romové. A deset let tuto nebohou rodinu u soudu zastupuje advokátka JUDr. Klára Veselá -- Samková. Pro mnohé se stali Červeňákovi symbolem českého rasismu.

Ve skutečnosti Červeňákovi systematicky mluvili a mluví nepravdu, advokátka se snaží pomocí těchto tvrzení dokázat, že Červeňákovi jsou obětí toho, že jsou Romové. Protože se jedná o naprostou nepravdu protlačovanou džunglí paragrafů dvěma soudními žalobami, z toho jednou žalobou směřující do zahrady rozkvetlé sedmi miliony korun odškodného, které by si měli za domnělé příkoří Červeňákovci natrhat, vím, jak těžké je se orientovat v džungli antipatií, vypočítavosti, tuposti, aktivistické vroucnosti až hysterické snahy pomoci či pomstít nebohé oběti rasismu, úřední snahy i topornosti, dobré i zlé vůle a bezmocnosti na straně úřední i na straně postižených úředním či právním šimlem.

Kauza Červeňákových je učebnicovým příkladem zneužití tzv. romské otázky k vydírání královského města Ústí nad Labem, neboť sedmimilionová žaloba není ničím jiným.

Abych si mohl udělat o situaci v královském městě Slaném svůj názor, musel bych tam několik týdnů pobývat, potulovat se mezi lidmi a potom i studovat všechny dostupné dokumenty. Po několika týdnech práce bych mohl říci A a také B, popřípadě i Fň. Po zkušenosti s kauzou Matiční ulice a Červeňákovými uvěřím jen tomu, co si detailně prověřím. Čili jsem odsouzen k tomu být (raději) bez názoru.

Červeňákovský zlý sen

Obě žaloby Červeňákovců se snaží vykonstruovat protiromské chování městských úředníků a městské policie, které údajně vedlo až k porušování lidských práv romské rodiny. Červeňáci se dostali se s legendou o vyhánění Romů z královského města až před štrasburský mezinárodní soud.

Shrňme, o co se v kauze Červeňákových jedná: Vše začalo v únoru 1993, kdy se rozvětvená rodina Červeňákových s finanční pomocí města, o kterou požádala, odstěhovala na Slovensko. Brzy se však Červeňákovci vrátili zpět do Ústí nad Labem, protože zjistili, že na Slovensku je nikdo nečeká, nevítá ani neubytuje, a žádali zpět byty, které při odjezdu předali městu.

Městský obvod, který spravoval jejich původní byty, to odmítl, protože byly vybydlené, zničené. Tehdy se jim nabídla advokátka Klára Samková, že je bude zastupovat, aby získali zpět nájemní byty, které odevzdali městu při odjezdu na Slovensko. Spor o byty mohl být vyřešen do konce roku 1993 smírem, bez soudního projednávání, protože městský obvod rodinám Červeňákových nakonec opravil s nechutí, ale přednostně, byty v domě, kde již jedna z rodin před odjezdem na Slovensko bydlela. Rodiny tím měly na přelomu října a listopadu 1993 zajištěné opět bydlení.

Spor o oprávněnost nájemního vztahu k původním bytům ale pokračoval dlouhá léta a neúspěšně, až 27. června 2002 krajský soud zamítl odvolání stěžovatelů Červeňákových podané proti rozsudku okresního soudu ze dne 26. dubna 2001. Stěžovatelé (resp. jejich advokátka) se tedy připravovali k podání ústavní stížnosti.

Drobný komunální spor přerostl během let v očerňování města a městské policie smyšlenými obviněními ze závažných trestných činů. Červeňákovi tvrdí, že byli z Ústí nad Labem na Slovensko vyhnáni a byty jim odebrány. Od roku 1996 dokonce pomocí nepravdivých svědectví chtěli dosáhnout na královském městu Ústí nad Labem odškodné ve výši sedmi milionů Kč. Spor je unikátní tím, že bez jediného reálného důkazu o vině městských úředníků a městské policie zásobují Červeňákovci prací i vrchní, ústavní či štrasburský soud.

Soud jako hra

V souvislosti s tím není od věci připomenout, že soudní spor není jen vážným jednáním orámovaným talárem.

Jakékoli soudní projednávání, ať jde o vraždu, nebo oprávněnost nájemního vztahu, lze považovat za hru. Nezáleží na tom, kdo má pravdu, ale jak umí lidé u soudu s fakty manipulovat. Z tohoto pohledu je soudní proces hrou, ve které nezáleží na tom, kdo má pravdu, ale kdo sežene a obhájí ve svůj prospěch co nejvíce důkazů. Důležité je, aby důkazy vyhrály soudní proces. Kauzu Červeňákových proto chápu jako typický příklad hry, protože jiný smysl této kauzy nevidím. Zda mám pravdu, nechť posoudí čtenáři sami.

Mlčení úředních jehňátek

Pozoruhodné je, že nikdo nebere smyšlenky Červeňákovců o vyhánění na Slovensko za znepokojivé a nepřehlédnutelné porušování lidských práv. Pokud by došlo k tomu, co Červeňákovci tvrdí, jednalo by se o těžké zločiny, které by nezůstaly ještě v průběhu roku 1993 bez povšimnutí a tehdejší prokuratura by požadovala tvrdé tresty.

Popis údajného vyhánění Červeňákovců na Slovensko úředníky městského obvodu a městskou policií četli již v roce 1993 v prezidentské kanceláři na pražském Hradě dokonce dvakrát, pravdivost smyšlenek ověřovala v témže roce okresní prokuratura, stejně jako v roce 1996 státní zastupitelství, ani okresní a krajský soud v královském městě Ústí nad Labem v rozsudcích týkajících se první žaloby z května 1993 neshledal, že by legenda o vyhánění byla prokazatelná. Žádný soud dosud neuznal svědectví Červeňákovců za důvěryhodné, včetně Ústavního soudu ČR, protože se nezabýval obsahem žaloby, ale řešil formální stížnosti. Totéž platí o rozhodnutí štrasburského soudu pro lidská práva z července 2003.

Štrasburský soud se omezil na to, že souhlasil s dohodou vlády ČR s Červeňákovci, že dostanou devět set tisíc korun s tím, že "tato částka napravuje veškerou újmu, kterou Česká republika postupem svých orgánů mohla stěžovatelům způsobit, včetně nákladů řízení..." Stát souhlasil s dohodou především proto, že řešení soudního sporu trvalo nepřiměřeně dlouho, což potvrdil již dříve Ústavní soud ČR. Přitom červeňákovská žaloba obsahovala velmi závažná obvinění z vyhánění skupiny obyvatel, ale štrasburský soud se tím již nezabýval. To také o něčem svědčí. Přikývl na zcela obecnou dohodu, která vycházela z toho, že Česká republika postupem svých orgánů mohla stěžovatelům způsobit újmu. Slovo "mohla" je klíčové.

Co přinesla kauza Červeňákových? Bilance je skličující. Nepravdivý popis stěhování (vyhánění) Červeňákových na Slovensko vytváří pro vnější pozorovatele, kteří jen náhodně narazí na kauzu Červeňákových v médiích, obraz nesnášenlivosti až rasismu majoritní společnosti a zvláště obyvatel královského města Ústí nad Labem.

Nekonečný soudní spor vzbuzuje v části společnosti iluze jakéhosi zásadního, závažného až mimořádného procesu, ačkoliv se jedná jenom o nepravdivá svědectví o vyhánění, k němuž nikdy nedošlo. V druhé části společnosti vzbuzuje kauza nedůvěru vůči romským aktivitám, protože se mnozí zástupci majority na radnicích obcí a měst obávají, aby cokoliv, co ve styku s Romy učiní, nebylo nakonec obráceno proti nim, jako v kauze Červeňákových.

Domnívám se, že výsledkem dialogu veřejnosti o žalobách Červeňákovců je spíše udržování atmosféry nedůvěry mezi majoritní a romskou částí společnosti, než něco pozitivního.

Dar z nebe

V kauze Červeňákových podstatnou úlohu sehrálo soudní nečinění, které pověsilo na ramena Červeňákovců kostýmy mučedníků tím, že Ústavní soud musel uznat, že došlo k nepřiměřeným průtahům v řízení, což Červeňákovi využili ve Štrasburku u mezinárodního soudu pro lidská práva. Proto vláda ČR zaplatila 900 000 Kč za smír, protože průtahy byly jednoznačným formálním pochybením soudů. Vláda ČR si byla vědoma, že bez ohledu na výsledek projednání ostatních bodů stížnosti by štrasburský soud zcela určitě uznal, že došlo k nepřiměřeným průtahům v řízení a stanovil by za to finanční kompenzaci.

Dar z pekla

Průběh soudních jednání je mediálně populární a nelze ani odhadnout, kdo má z medializace větší prospěch. Pro někoho jsou červeňákovské žaloby a jejich projednávání důkazem špatného přístupu majoritní společnosti k Romům, pro jiného je příkladem zneužívání příběhu Červeňákovců ke zveličování či legendárnímu vytváření tzv. protiromských nálad.

Ačkoli ústecká kauza Červeňákových na první pohled vypadá jako jasná persekuce Romů a to jen (nebo právě) proto, že to jsou Romové bez zvláštního vzdělání, které bylo možné "vymanipulovat" na Slovensko, ve skutečnosti se jedná o soubor nepravdivých tvrzení. Proto jsem velmi opatrný v posuzování obdobných textů.

Suma sumarum

Každá událost je originálem a nelze srovnávat nesrovnatelné. Tento článek nemá žádnou přímou návaznost na Slaný nálev Britského listoví z těchto dnů. Je jen připomínkou, že existují i jiné, neslané kauzy, neméně pozoruhodné, ba přímo absurdní a s obdobným podtextem.

P.S.

V souvislosti s Červeňákovci často slyším, že za to, co se děje s Červeňákovci, je vinna advokátka Veselá -- Samková. K tomu budiž podotknuto: Veselá -- Samková zastupuje sedm osob z okruhu rodiny Červeňákovců. Jedná se o osoby z větší části negramotné, takřka odkázané na advokátku Kláru Veselou - Samkovou. Bez její pomoci by asi nebyli schopni podat žalobu a provádět další úkony s tím spojené. Průběh kauzy je proto především v rukou advokátky.

Závěr zní: No a? Advokát vnímá slova klienta jako pravdivá. Proto advokátka Veselá -- Samková má právo zastupovat klienty v jejich prospěch a interpretovat jejich tvrzení tak, aby byla pro Červeňákovi (žalobce) co nejvýhodnější.

Také má právo napadat veškeré důkazy obhajoby (v tomto případě královského města Ústí nad Labem), aby soudní proces skončil úspěšně pro žalobce. Z tohoto pohledu nelze formálně nic postupu advokátky vytknout, neboť plně využívá možností zákonů ve prospěch svých klientů. (...advokát ... je povinen využívat důsledně všechny zá­konné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Zákon o advokacii, § 16, odst.2)

P.S.S.

Opisovači opisovaného neustále opisují, že Červeňáci chtějí napytlovat od města na Labi osm melounů kaček (8.000.000 Kč). Ve skutečnosti Krajskému soudu v Ústí n. L. Veselá adresovala 2. 1. 1996 žalobu na ochranu osobnosti a odškodnění ve výši 1 000 000 Kč pro každého navrhovatele, tedy v celkové výši 7 milionů Kč ve smyslu §§ 11 a 13 Občanského zákoníku.