15. 12. 2008
Odkud pramení dnešní nevděk vůči RČS a jejím zakladatelům?"Pokud by měl být evropský prezident, nejen pro mě by neexistovala jiná volba, než volit Masaryka."
G. B. Shaw
Svou titulní otázku kladu ve smyslu Kristovy rady "Buďte jako děti" -- se vším vědomím, že nikdy neobsáhnu všechny historické a kontextuální prameny, k dané otázce se vážící. Ivan Odilo Štampach (jehož slova v úvodu knihy průpovědí Chléb sám tě neživí čtu na waldorfském statku pro postižené, kde pracuji, před každým jídlem) má nejspíš pravdu, když říká, že Integrovaná Evropa je jedinou možnou budoucností. |
Mně, který jsem velice citlivý na jakoukoli jednostrannost (protiklad nestrannosti), která zdá i jen trochu mířit k ideologii, však v roce 90. výročí založení naší novodobé samostatnosti udivuje poněkud "nevděčný diskurz" ohledně prvního československého státu a jeho zakladatelů. Je pravda, že československý stát byl rozhraničován jako jakýsi obojživelník, neboť hranice Českých zemí byly stanoveny na základě historického principu, zatímco Slovensko a Podkarpatská Rus na základě principu národnostního a hledání přirozených geografických hranic (což bylo ale částečně dáno tím, že Slovensko bylo od 8. století integrální součástí Maďarska a historické hranice nikdy nemělo). Je známo, že koncept "československého národa" byl mylný, a byl pravděpodobně vytvořen proto, aby příslušníků státotvorného etnika Slováků (2 miliony) nebylo méně než nestátotvorné německé menšiny (3 miliony). (Připomínám, že Čechů bylo v době vzniku První republiky 5 milionů.) Je pravda, že tato pro nás na obou stranách (v Českých zemích i na Slovensku) výhodná situace byla dána jedině diplomatickou zručností tvůrců našeho státu a jejich osobní oblíbeností u Woodrowa Wilsona a tehdejší západoevropské politické reprezentace. (Což se ale také váže k bezpříkladnému vystoupení našich legionářů především na ruské frontě.) Je nabíledni, že když Edvard Beneš během jednání o uspořádání Československa mluvil o budoucím národnostním uspořádání podle švýcarského modelu, měl buďto velké oči, či přímo vědomě pentlil ty, kteří nám později Československo přiklepli, pěknými řečičkami. Švýcarsko totiž vzniklo z dobrovolné dohody několika německých, francouzských a italských občin, zatímco my jsme proti "našim" Němcům museli v době, kdy Edvard Beneš seděl u smluvních stolů, povolávat armádu. Koncept švýcarského, ale i austroslavického modelu je v našich podmínkách okamžitě absurdní pro všechny, kdo si uvědomí fakt, že Švýcarsko zakládali příslušníci tří velkých etnik, které byly po stránce počtu i emancipace zcela vyrovnané. Je ale také pravda, že kdyby naši Němci dostali v letech 1918 - 1919 co chtěli (připojení k poválečnému Rakousku či Německu), vypadal by náš stát jako pozdější okleštěná Druhá republika, bezbranný první československý stát by končil na předměstí Plzně a za Mladou Boleslaví, a možná by nevydržel ani oněch dvacet let. A čeští Němci by si prošli poválečnou krizí a mezinárodní odvetou za První světovou válku, včetně "zabavení" nejprůmyslovějších oblastí Německa a zákazů dovozu humanitární pomoci, které na jejich říšské bratry přivodil rozezlený a neprozíravý Woodrow Wilson a jeho západoevropští kolegové. Reptání proti samotnému vzniku Československa dnes nacházím nejen u lidí typu Bernda Posselta či dnešních austroslavistů (většinou římských katolíků či komunistů, truchlících po velké říši s jednotným státním náboženstvím či politickým zřízením), ale i u autorů, kterých si jinak velmi vážím a které jen aktuální bolest z rozpadu Rakouska-Uherska a nelidských ran, jimiž bylo po První světové válce bito Německo, zbavilo schopnosti nestranného myšlení. K autorům, vyjadřujícím podobné myšlenky, patří kupodivu i můj učitel Rudolf Steiner (1861 -- 1925) a jeho současní následovníci. Těmto následovníkům chci ale připomenout, že tentýž Rudolf Steiner popsal spirituální a hlubinně psychologický fenomén Ducha národa, do jehož vývoje bezesporu patří i státní emancipace. A já osobně si v daných podmínkách pro tuto vývojovou fázi svého národa nedokážu představit lepší subjekt, než jakým byla První Československá republika, založená poctivě hledajícím křesťanem a demokratem Tomášem Garriguem Masarykem, politikem, který ve své době neměl v Evropě obdoby. Vy ano? |