16. 12. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
16. 12. 2008

Bestie a nenávist

Petr Tuček se ve svém článku "Bestie musí zemřít" (BL 19.11.2008) zabývá kořeny nenávisti u teroristů. A klade si otázku, proč se k teroristům přistupuje jednostranně, proč se Západ nesnaží pochopit jejich motivy. Přece my, příslušníci vyspělých, demokratických, křesťanských zemí, bychom tento problém uměli vyřešit. Dovedeme vypátrat pohnutky vraha, najdeme v jeho minulosti ta uzlová místa, která vedla k jeho lidskému selhání. Nešlo by to u teroristů také? Nestálo by to lidské životy, utrpení nevinných, řešení by byla nesporně dlouhodobá a v porovnání s vojenským řešením téměř zadarmo.

Za prvé, tohle není tak úplně pravda. Odborníci, zabývající se motivy a logikou teroristů na Západě existují; s jedním takovým nedávno přinesl rozhovor časopis Respekt (č. 48/2008). Jak to vypadá na institucionální úrovni nevím. Ale pochybuji, že by například psychologové v centrálách tajných služeb byli jen románovou rekvizitou.

Za druhé, pochopení pohnutek zločince ještě neznamená vyřešení problému. Koneckonců, navzdory "týmům odborníků" praskají nejen české věznice ve švech. A to v nich žádní teroristé, pokud vím, nejsou. Tím nechci shazovat práci těch, jejichž případné úspěchy jsou zpravidla neviditelné, na rozdíl od neúspěchů. Ale nečekejme od nich víc, než nám mohou dát.

Za třetí, motivem terorismu nemusí být jen nenávist. Tedy alespoň nenávist vědomá. Lidi, kteří mstí své blízké, jen zřídkakdy najdeme v řadách skutečných teroristů. Spíš v armádách, milicích či partyzánských oddílech. Ani ty sice nemusí respektovat civilisty či Ženevské konvence, jejich primárním cílem je ale ozbrojená síla protivníka.

Pokud se vžiji do pozice zmíněných mstitelů, zdá se mi, že masakrování bezbranných civilistů osobně nespojených s pachateli původního zločinu může být zajímavým bonusem. Samo o sobě ale dostatečnou satisfakci neposkytuje. Kromě případů, kdy jsou tito civilisté sami o sobě nástrojem nepřátelské síly. Což je případ Izraelců a etnických (přesněji řečeno národních či kmenových) konfliktů obecně.

Skuteční teroristé se nemusí mstít. Pokud ano, pak nikoli za konkrétní osoby, ale za abstraktní společenství (třeba "utiskované bratry ve víře"), ať už toto společenství reálně existuje či nikoli. Jejich protivníkem je podobná abstrakce, jejich cílem porážka či zničení této abstrakce. Smyslem existence obětí teroristy -- stejně jako teroristy samotného -- je přispět k dosažení tohoto cíle.

Takovéto "šachové figurky" není nutné nenávidět. A většinou to není ani žádoucí. Nenávist zatemňuje mysl a plodí chybná rozhodnutí (z hlediska popisovaného cíle). Jako emoce je také nespolehlivá a může se změnit v pochopení. Třeba tak, jak Petr Tuček popisuje.

Takovýto způsob uvažování nelze pokládat z hlediska většinové společnosti za normální. Ale to není nutné. Aktivní terorismus není masovou věcí. Masová může být jeho podpora -- a ta je klíčová pro jeho přežití, ne vznik.

Vezměme si jako modelový příklad Bin Ládina. Narodil se v rodině úspěšného a na Západě uznávaného podnikatele. Nikdo z jeho blízkých zabit nebyl, nikdo jim, pokud je mi známo, neubližoval. Co jej tedy přivedlo na dráhu šéfteroristy? Podle mého názoru jsou kořeny v jeho rodině, která jej nějakým způsobem frustrovala. Dětští a rodinní psychologové vědí velmi dobře, že podobné frustrace mohou vzniknout velmi snadno, aniž by si toho kdokoli všiml. Zvlášť u dospívajících, kteří mají tendenci prosazovat se i za cenu, která by zralejšímu člověku připadala jako neúměrná či přímo nepochopitelná. S takovouto frustrací lze bojovat dvěma způsoby. Buď se jako rebel vzbouřím proti hodnotám, které rodina vyznává ("jsem jiný, než ostatní") nebo jako fundamentalista začnu bojovat za to, co ostatní vyznávají pouze vlažně ("jsem lepší, než ostatní").

Pokud je na této spekulaci aspoň trochu pravdy, jak to můžeme my, příslušníci vyspělých, demokratických, křesťanských zemí vyřešit? Jak vůbec můžeme vyřešit problémy lidí v třetím světě, byť by se kořeny těchto problémů nenacházely v individuální či rodinné psychologii ? Není sama tato otázka projevem nadřazenosti nad těmi, kterým nerozumíme a ve skutečnosti ani rozumět nechceme? Není rudimentem kiplingovského břemena, které bílý muž už dávno není schopen ani ochoten nést? S výjimkou Američanů, jejichž zahraniční politika možná jakž takž drží pohromadě alespoň nějaký mezinárodní řád. V "řešení problémů" a jejich kořenů ovšem moc úspěšní také nejsou. Podobně jako Evropané v dobách Kiplingových.

                 
Obsah vydání       16. 12. 2008
16. 12. 2008 Ropa ze zdrojů OPEC začne docházet za 11 let, z ostatních ropných polí za 3-4 roky
16. 12. 2008 Tanečky okolo Lisabonské smlouvy Michael  Kroh
16. 12. 2008 Sarkozy ve francouzských Gumácích podpálil Klause
16. 12. 2008 Kdyby ČR vyráběla lokomotivy... František  Řezáč
16. 12. 2008 Ruská vláda neví, co bude napřesrok s ekonomikou
16. 12. 2008 Ruští generálové ztrácejí moc
16. 12. 2008 Nastávající krize Milan  Valach
16. 12. 2008 Michael  Marčák
16. 12. 2008 Taky něco na uklidněnou? Krize, nekrize? Miloš  Dokulil
15. 12. 2008 Traumata a mindráky Jiří  Drašnar
16. 12. 2008 Jak odvést pozornost od "lisabonizace" EU... Jaroslav  Kuba
16. 12. 2008 Immanuel Wallerstein: Pákistán: Obamova noční můra Immanuel  Wallerstein
16. 12. 2008 Bestie a nenávist Pavel  Urban
16. 12. 2008 Athénské jaro jako odpověď na finanční krizi Daniel  Veselý
16. 12. 2008 Financování reálné ekonomiky musí mít v regulační politice přednost
15. 12. 2008 Na pomoc ekonomice?
15. 12. 2008 Čech Klaus a složitost evropského bytí Miroslav  Polreich
16. 12. 2008 Vystačíme si se svými šašky? Miloslav  Štěrba
16. 12. 2008 Zemský ráj v nedohlednu
15. 12. 2008 Láska ještě úplně nevymřela Wenzel  Lischka
16. 12. 2008 Dva výroky dne
16. 12. 2008 Public relations ústavních principů Jozef Bohumil Ftorek
16. 12. 2008 Co ty formulace opravdu znamenají Štěpán  Kotrba
16. 12. 2008 Právo na sebeurčení a osud Evropy Tomáš  Boněk
16. 12. 2008 Raketa Bulava byla schválena pro sériovou výrobu
16. 12. 2008 Rovnost, volnost a bratrství - a klacek lidských práv
13. 12. 2008 Klaus je lepší dramatik než Havel Jan  Keller
13. 12. 2008 Integrovaná Evropa je jedinou možnou budoucností Ivan Odilo Štampach
13. 12. 2008 ČR nemůže přežít bez vazeb na ostatní evropské země Jan  Čulík
13. 12. 2008 K obhajobě vůdcovského principu Karel  Dolejší
12. 12. 2008 O roli prezidenta v ústavním systému ČR Václav  Žák
15. 12. 2008 Integrace Evropy nestačí Miroslav  Prokeš
13. 12. 2008 Center for American Progress: Zastavte rozmisťování protiraketové obrany v Evropě Karel  Dolejší
15. 12. 2008 K údajnému ruskému tvrzení o primárně protiruském zaměření nových amerických základen v Evropě Pavel  Barák
15. 12. 2008 Protiraketová obrana
15. 12. 2008 Pavel Barák obhajuje neobhajitelné Karel  Dolejší
16. 12. 2008 Velký kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo českému ministru zahraničí Štěpán  Kotrba
15. 12. 2008 Všechna moc pochází z lidu Štěpán  Kotrba
15. 12. 2008 NATO provokuje Obamu: Chceme raketovou obranu v Evropě
15. 12. 2008 Prosinec 2008: Obamo, Vaše názory mne nezajímají... Boris  Cvek
15. 12. 2008 Muslimové a křesťané - soužití a možnosti dialogu
15. 12. 2008 Jak byste znali své sousedy, neboli Statistická data, na která by se mělo reagovat Uwe  Ladwig
15. 12. 2008 Na břehu dnů Petr  Litoš
15. 12. 2008 Odkud pramení dnešní nevděk vůči RČS a jejím zakladatelům? Tomáš  Koloc
4. 12. 2008 Hospodaření OSBL za listopad 2008