Stejně nevěrohodně působí i tvrzení vlády o tom, že o věci rozhodnou dobře informovaní a zodpovědní poslanci. Za uplynulého půl roku žádné nové informace nevedly jediného poslance koalice k tomu, aby oznámil, že bude hlasovat proti radaru. Svůj názor vlivem informací nezměnil ve prospěch radaru ani žádný poslanec opoziční. Z toho je zcela zřejmé, že při rozhodování poslanců nebudou hrát roli ani informace, ani jejich vlastní svědomí, nýbrž výhradně stranická příslušnost.

Toto pravidlo potvrzuje i případ obou přeběhlíků z řad ČSSD, kteří pouze přepólovali svoji bezpodmínečnou loajalitu ve prospěch těch, proti kterým vedli celou svoji předvolební kampaň.

Poslanci nebyli schopni uspořádat o radaru ani věcnou debatu. Zřejmě proto, že velice dobře vědí, že vzhledem k tomu, co má být rozhodnuto, by se jednalo jen o zbytečnou ztrátu času.

Znepokojuje nás tato nevěrohodnost vládních slibů a neméně nás znepokojuje skutečnost, že vláda soustavně a systematicky odvádí pozornost od věcí, které jsou na celé kauze radaru nejzásadnější. Uvádíme ve stručnosti jen některé z nich.

1. Vláda opakovaně tvrdí, že radar ochrání také naše území a spolu s ním naprostou většinu Evropy. Nijak nereaguje ani na prohlášení samotných amerických činitelů (např. generála Oberinga), kteří uvádějí, že radar není určen pro obranu Evropy. Snažili bychom se vládu pochopit, pokud by vyšla s prohlášením, že se zasadí o radar i přesto, že bude fungovat jen v rámci ochrany samotných Spojených států. Mohli bychom pak započít debatu o tom, jaká je úloha nezištnosti, vděčnosti a sentimentů vůbec v profesionální zahraniční politice. Vláda, která se brání přiznat svým občanům skutečný stav věcí, však takovou debatu zjevně připustit nehodlá.

2. Vláda připouští, že dostupné údaje o technických parametrech radaru se mohou lišit od hodnot skutečných. Ty budou moci být změřeny teprve poté, co bude radar instalován a zprovozněn. Znamená to, že pokud se ukáže, že lidé jsou vystaveni slabé expozici, bude moci být zvýšena, v případě opačném, se dávka (možná) sníží. Tento argument považujeme za naprosto skandální. Jinými slovy se zde říká, že občanům části středních a západních Čech bude přisouzena role pokusných králíků. Cynické je to také proto, že dlouhodobé účinky expozice se mohou projevit v horizontu deseti, dvaceti a více let, tedy v době, kdy již nikdo z dnešních vládních činitelů nebude ve funkci a nebude tedy za nic zodpovídat.

3. Vláda obchází zásadní otázku souhlasu našich evropských spojenců s dvoustranným jednáním o takto strategicky závažném rozhodnutí. Příznačné je, že den poté, co ministr zahraničí ČR ubezpečoval veřejnost o souhlasu celé Evropy, vyjádřil francouzský prezident Sarkozy českému premiérovi znepokojení své země. I když si to vláda ČR brání přiznat, jsme přesvědčeni, že i Francie svým způsobem do Evropy patří.

4. Vláda populisticky odvádí pozornost od zásadních aspektů globální bezpečnosti a evropské integrity k problémům zcela okrajovým. Tvrdí například, že radar bude mít i ekonomický přínos. Nepochybujeme o tom, že bude mít značný ekonomický přínos pro zahraniční firmy, které tuto zakázku již dostaly přidělenu. Je však naprosto lživé argumentovat přínosem pro region. Na otázku, zda přemístění radaru z Marshallových ostrovů k nám neohrozí tamější trh práce, jsme se dozvěděli, že o práci přijde jen malá skupina sekáčů trávy. Ponecháváme bez komentáře.

5. Vláda se ani slovem nezmiňuje o tom, jak bude chráněna samotná radarová základna. Dozvěděli jsme se pouze to, že na Marshallových ostrovech neexistují žádné ploty ani hlídky. Spojené státy se spokojují s neprodyšnou ochranou přístupu z moře. Hodlá snad česká vláda ochránit radar v Brdech podobným způsobem?

6. A konečně se vláda vyhýbá diskusi na téma dalšího vývoje celého systému. Obáváme se, že instalace radaru bude jen prvým krokem, po kterém nastoupí zahušťování a doplňování celého systému. Co bude brdský precedens znamenat pro další vojenské újezdy a pro české území vůbec? Obáváme se, že radar v Brdech je jen prvým krokem k další militarizaci našeho prostoru. A nevěříme, že vláda, která má tak málo informací o tomto prvém kroku, by snad byla informována o dalších úmyslech americké strany.

Uvedli jsme jen některé z obav, které vláda v nás a ve většině české veřejnosti nerozptyluje, nýbrž naopak násobí.

Za jediný prostředek z této slepé uličky považujeme právě referendum. Nechápeme, jak může referendum odmítat právě pravicová vláda, jestliže krédem pravice je přesvědčení o tom, že každý občan zná své preference nejlépe. Je naprosto absurdní, když stát chce prostřednictvím údajně pravicové vlády občanům jejich preference rozmlouvat, pokud je přímo neignoruje.

Panická obava vlády z referenda je pro nás pouze důkazem toho, že vláda samotná nevěří ani svým slovům, ani svým slibům, ani své schopnosti přesvědčit většinu občanů o správnosti toho, co činí. Jen ten, kdo cítí slabost svých argumentů a nepřesvědčivost své pozice, bude se bránit referendu.

My z referenda strach nemáme.

V Praze dne 17. 10. 2007

Iniciativa www.referendum2007.cz