Vůbec nikdo není zachmuřen. V reklamě se tedy neukazují lidé, kteří na stolech a v hracích strojích zanechali (z vlastní svobodné vůle) spoustu peněz. Kasino není dobročinnou organizací a jeho účelem není obšťastňovat zákazníky, nýbrž vydělávat peníze svým majitelům, což je v Ontáriu buď provinční vláda nebo rezervace Prvních národů (ve staročeštině "indiánská rezervace"). Majitelé musejí své příjmy rozdělit, aby kasino neustále vylepšovali a dělali mu reklamu a ono tak stále vytvářelo další "šťastné výherce". Dělají to tak, že dávají svým zákazníkům naději na zbohatnutí z jejich vlastních peněz. Všechna nádhera, kterou v reklamě vidíme, byla pořízena z peněz těch lidí, kteří nevyhráli - a těch je většina.

V každodenním životě je tomu podobně. Obecné se říká, že má každý z nás naději zbohatnout pilnou prací a mnoho lidí tomu věří, i když je zbohatnuvších málo. Patří k nim ale třeba CEO americké firmy Home Depot, který byl přijat před 6 roky a za tu dobu vydělal na platu a prémiích něco přes 200 milionů dolarů. Šťastný to člověk, zejména proto, že měl velice dobře napsanou smlouvu o tom, co se stane, bude-li předčasně propuštěn. On totiž po 6 letech skutečně propuštěn byl a dostal odstupné - něco přes dalších 200 milionů dolarů. Několikrát se psalo v denním tisku, že se mu jeho neschopnost vyplatila - za jeho úřadování sice klesla cena akcií a tedy celková hodnota podniku, ale on si ke svému finančnímu štěstí přišel. Nyní se bude situace v podniku napravovat jeho "zeštíhlováním", čili propouštěním zaměstnanců. Někde se přece ušetřit musí. Ukazuje se, že odměny nejvyšších funkcionářů ve velkých podnicích stále rostou a na druhé straně dostávají méně peněz ti lidé, kteří vyrábějí zboží či programy, poskytují služby a podobně, čili dělníci a úředníci. CEO v Home Depot je dnes výjimkou jen v tom ohledu, že dostal dalších 200 milionů dolarů za svou nekompetentnost.

Na rozdíl od reklamy, která v případě kasin ukazuje jen šťastné výherce, dennímu tisku a televizi nezbývá než ukázat, jak vypadají ti, kteří v životě prohráli a to nikoliv svou vinou, protože takové případy často bijí do očí a přibývá jich.

Nedaleko (70 km) od Ottawy je malé město Smith Falls s 9 tisíci obyvatel. Jediným velkým chlebodárcem obyvatel byla čokoládovna americké firmy Hershey. Její vedení nyní oznámilo, že výrobu ve Smith Falls ruší a přenáší do Mexika, protože tamní nižší platy umožní firmě, aby zvýšila své zisky. Ve Smith Falls tedy ztrácí práci téměř 600 zaměstnanců - lidí, kteří vyráběli čokoládu po dobu 44 roků. Tito lidé utráceli své platy ve městě, kde nakupovali potraviny, kupovali a dávali si opravovat auta, jejich děti chodily do škol, platili instalatérům, elektrikářům, dávali si čistit oděvy, chodili do biografů atd., čili dávali obživu většině dalších obyvatel. Tomu je nyní konec. Každý den dodávali do čokoládovny mléko farmáři z okruhu několika desítek kilometrů. I oni a jejich rodiny jsou postiženi zrušením výroby.

Na město i jeho široké okolí sestoupila katastrofa - nikoliv přírodní nýbrž vytvořená lidmi. Propuštění zaměstnanci i jejich spoluobčané demonstrovali a zaplnili kostely, kde se hromadně úpěnlivě modlili, aby Pán Bůh osvítil americké majitele firmy. Pan starosta a zástupci zaměstnanců napsali dopis vedení firmy, aby situaci znova uvážilo a aby se ve výrobě pokračovalo. Vždyť se vyrábí zboží, které jde dobře na odbyt! Výroba přece přinášela firmě zisky! Firma odpověděla, že neexistuje nic, ani třeba nabídka provinční vlády snížit firmě daně nebo jí poskytnout finanční podporu, co by zvrátilo jeji pevné rozhodnutí výrobu zrušit. Pán Bůh na modlitby nereagoval. Reagoval snad někde jinde?

Situace je o to horší, že čokoládovnu navštěvovalo ročně téměř půl milionu lidí. Byla u ní prodejna a uvnitř byly galerie, z nichž bylo možné výrobu sledovat. Byli jsme se podívat a brali jsme tam svoje návštěvníky. Lidé, kteří přijeli zdaleka, dávali utratit v restauracích a v obchodech se suvenýry, někteří se ubytovávali v "pokojích s postelí a snídaní", čili přinášeli do Smith Falls další peníze. I s tím je nyní konec. A do třetice má být ve městě zavřen velký provinční domov pro vývojově postižené dospělé lidi, kde by přišlo o zaměstnání dalších více než 200 zaměstnanců.

Možná by měli někteří apologetici moderního kapitalismu navštívit Smith Falls (letecky se dostanete přes Montreal nebo Toronto do Ottawy a zde si půjčte auto) a tamním lidem vysvětlit jeho výhody. Potom by si mohli udělat okružní cestu po velkých podnicích a vysvětlovat svoje názory u Alcatelu (12 tisíc propuštěných), Coca Coly (3500), Kodaku (5 tisíc) atd. atd. až by se dostali do amerických automobilek, kde se propouští z práce po desetitisících. Další místa by snadno našli ve zdejších novinách, protože se každý den objevují zprávy o dalším a dalším propouštění z práce. Hlavně by neměli takoví nadšenci pro kapitalismus zapomenout ukázat, že zavírání podniků a přenášení výroby do zemí s levnější pracovní silou (outsourcing) je nesmírně výhodné, protože snižuje cenu výrobků. Taková dobrá zpráva přijde jistě vhod zejména těm lidem, kteří mají na svých domcích hypotéky a nebudou-li je moci splácet, o své domky přijdou, protože se na nich pohojí banky. Bankám, které vykazují miliardové zisky za jediný kvartál (Royal Bank vykázala dokonce 1.5 miliardy dolarů zisku za minulé čtvrtletí), přijde každý dolar vhod. Nejsou to dobročinné organizace - pečují pouze o blaho svých akcionářů. Titulek článku by se dal tedy obrátit naruby: "I přes pilnou a poctivou práci mohou v kapitalismu lidé přijít o všechno, co měli".

Možná se odvážní apologetici kapitalismu setkají ve Smith Falls s rádci, kteří se už vyskytli a kteří třeba doporučují, aby si někdo otevřel půjčovnu kajaků, protože městem protéká řeka Rideau, aby se upravilo náměstí neobvyklým způsobem, takže by ono a nikoliv zavřená čokoládovna lákalo nové návštěvníky, nebo aby se natiskla trička s obrázkem zavřené čokoládovny - jistě by šla na odbyt a stala se zdrojem nových příjmů. Ano, absurdní nápady se vyskytují i v souvislosti s nešťastným městem a nejsou tedy výsadou jen některých autorů v Britských listech. Těm je ale možné přát, aby se sami brzy dostali do situace dnešních zaměstnanců čokoládovny Hershey, protože ničím jiným se člověk nepoučí tak dobře jako vlastní zkušeností.

Autor žije se svou rodinou a s otevřenýma očima v Kanadě déle než 40 roků.