Byly a jsou ještě dnes situace, o kterých se člověku nejen zdá, že je nemůže změnit. Někdy se s tím spojí takový pocit, který se trefně dá popsat tím, že člověk má touhu kousat do nějakého stolu. Ten pocit znám, vlastně se pro mě často spojoval s tvrzením, že v Německu existuje svoboda názoru a tisku. Vím samozřejmě, že vlastně existuje, a to už nějakou dobu, ale opravdu je to svoboda jen pro ty lidi, kteří mají možnost být veřejně slyšeni.

Ti, kteří si jen mumlají v samomluvě něco, co nikdo neslyší, nebo píšou do tajného deníku to, co si nikdo nikdy nepřečte, protože nemají přístup k médiím, mohou jistě mluvit o svobodě vyjadřování, ale vlastně se na ní nepodílejí. Časy se ovšem změnily, alespoň pro lidi, který umějí psát věty a používat počítače. Ano, například díky BL, tomu Vám známému deníku, který Václav Moravec nečte a Petr Suchý považuje za rekordně dezinformační zdroj ve věci raketové základny.

Oba pánové jsou příkladem na to, že existují vzdělaní lidé, který radši nečtou BL nebo na ně nadávají, místo aby napsali text a poslali ho do redakce toho deníku. Vy to možná chápete, já ale ne. Hrozí mi, že umřu smíchem, když potom čtu, že ten ostrý kritik Petr Suchý napíše dlouhý text, ve kterým se vyjádří k otázce základen, přestože to mohl udělat už před mnoha měsíci, ne-li roky.

Možná, že bych měl vážně uvažovat o tom, zda mám dál číst BL. Ne, že bych se chtěl připojit k argumentaci Václava Moravce, ale z jiného důvodu. Chci ještě žít a ne umřít smíchem. Zatím ale doufám, že si to oba rozmyslí a dokonce začnou pravidelně psát také do BL.

Právě když mají jiný názor než ostatní, by to bylo zajímavé, a současně by to bylo znakem toho, co by demokraté měli obhajovat, totiž svobodu názoru a tisku. A kdybyste věděli něco zajímavého a důležitého, o čem se v ČR normálně nemluví, můžete to přece udělat taky!

Autor je Němec, žije v Hamburku a dlouhá léta byl ředitelem jedné velké elektronické nadnárodní společnosti v Evropě.