1) Dopis poslance Payna z ODS przidentu Havlovi v roce 2000, kterým navrhuje nabídnout Američanům naše území pro vybudování radaru protiraketové obrany.

2) Jednání ministra Tvrdíka z ČSSD v USA (technické rozhovory) o možnostech vybudování základen u nás.

3) Usnesení vlády v r.2004, kterým se povoluje poskytování technické dokumentace a pod. pro účely jednání o vybudování základny USA u nás.

4) Parlamentní volby 2006 v ČR, v nichž žádná ze stran neprosazovala ani neodmítala možnost vybudování cizí vojenské základny na našem území (a vůbec se o podobné eventualitě nikdo nezmiňoval).

5) Vzápětí po volbách přichází sdělení z oficiálních míst, že USA uvažují o vybudování základen protiraketové obrany ve střední Evropě a že také ČR je mezi "kandidáty" a též informace, že pokud si nás Američané "vyberou" budeme oficiálně požádáni o souhlas s vybudováním základny. V této době se hovoří zejména o raketové základně a jsou zmiňovány vojenské újezdy Brdy, Boletice a Libavá.

6) Přibližně v této době o sobě dává vědět iniciativa Ne základnám, která oslovila veřejnost s výzvou odmítnout vybudování základny v naší zemi.

7) Na přelomu srpna a září přichází informace, že Američané uvažují o vybudování základen u nás a případně také v Polsku a po velmi výrazném odporu české veřejnosti proti raketové základně se předpokládaný termín žádosti USA odsouvá na pozdější dobu -- na počátek roku 2007. Přestává se také hovořit o raketách a spíše o radarové základně. Pokračují rekognoskace terénu VVP americkými odborníky a v září se objevuje informace, že VVP Boletice se prý "nehodí" a výběr se tak zužuje jen na Libavou a Brdy. Zhruba ve stejné době probíhají v Brdech, mezi Míšovem a Trokavcem sondážní vrty na území VVP, objednané americkou stranou. Sluší se připomenout, že ČR stále nemá vládu, která by měla důvěru Parlamentu.

8) V souvislosti se základnou se již mluví jednoznačně o radaru u nás a raketách v Polsku (zhruba říjen-listopad 2006), Česko stále nemá vládu, která by měla důveru Parlamentu, jednání s americkou stranou však patrně nadále probíhají.

9) Na přelomu let 2006 a 2007 se "objevili" dva poslanci ČSSD, Melčák a Pohanka, kteří vyslovili "částečnou" ochotu za jistých podmínek podpořit Topolánkovu vládu, věci se dávají do pohybu.

10) 19.1.2007 Těsnou většinou 2 hlasů (Melčáka a Pohanky z ČSSD) je vyslovena "důvěra" tzv. "Druhé Topolánkově vládě" Parlamentem. Hned krátce na to je oznámeno, že Američanům by k výstavbě jejich radarové základny nejvíc nyhovoval VVP Brdy a že můžeme v nejbližší době očekávat oficiální nótu USA se žádostí o vybudování základny.. Je to také den D. Ještě ve večerních hodinách předává Velvyslanectví USA našemu ministrovi zahraničí oficiální nótu o úmyslu vybudovat v ČR radarovou stanici. Ta nóta je tak trochu zvláštní. Nejsou v ní slova, která by se dala chápat jako žádost o umístění (vybudování) základny, je tu však řada zajímavých konstatování -- tak třeba, že naše (česká) vláda už souhlasí s vybudováním základny (s jistými "formálními" výhradami), že už bylo americké straně povoleno okamžitě zahájit přípravu stanoviště radaru a že se předpokládá uzavření dvou smluv -- o radaru a pak také o vojenské spolupráci, které by byly realizovány hned ode dne podpisu -- a zbytečně by se nečekalo na jejich ratifikaci (hloupé a nevýznamné zdržování, že, vždyť je přeci všechno jasné). Pan premiér Topolánek hovoří o prestižním postavení České republiky (tento jeho pocit nějak nesdílím).

Byla odstartována "přesvědčovací" kampaň, založená na několika pilířích. Jednak jsou šmahem všichni, kteří jsou proti základně označeni za levičáky, antiamerikanisty a nepřátele demokracie a neustále je podsouváno jejich spojení s komunisty. (Patrně je všechny komunisté řídí). Dále se dala do práce média -- významnější deníky, v čele s MfD (ostatně tento deník má už v "avantgardě" svoji tradici -- i za totality patřil k předním budovatelům socialismu a komunismu), veřejnoprávní i soukromé televize a rádia. Jako "na zavolanou" se objevil bulletin MO, paní ministryně Parkanová odhalila, že radar je "ušlechtilá" zbraň, mobilizovány byly zasloužilé mozky, jako třeba pan Gabal se svým (všeho) schopným institutem zkoumajícím veřejné mínění atd.

Ozvaly se ale také protesty. Přišla s nimi iniciativa NEzákladnám, přišli s nimi očané této země a zejména ti, kteří žijí v blízkosti uvažované základny.Základnu nechtějí "pochopit" dokonce i mnozí členové nové vedoucí síly této země, ODS (co s nimi, přátelé?).

Naštěstí novodobá Národní fronta na vrcholné úrovni, tvořená tentokrát ODS, KDU a SZ je vzácně jednotná a její představitelé vyráží do terénu. Paní Parkanová jede do Sevilly ukecat spojence v NATO, aby se nějak -- aspoň verbálně -- k americko-česko-polské protiraketové obraně připojili (lidé u nás by to rádi slyšeli), hejtmani Plzeňského a Středočeského kraje přispěchali s podporou základně (občanů ve "svých" hejtmanstvích se ale zeptat nestačili), pan ministr zahraničí Schwarzenberg vyrazil do jámy lvové, do Brd, kde svým žoviálním, žvatlavým stylem chlácholil horké hlavy nervózních starostů a spolu s lidmi z US ambasády a MO sliboval hory, doly (přeci jen jsme o kus dál, tak před 20 lety by možná sliboval jen ty doly pro ty, kteří by nekývli). Pan premiér se také nedal zahanbit -- Rusy, kteří nám dodávají ropu a zemní plyn, a jejich výhrady k plánům na základnu, odpálkoval s noblesou sobě vlastní.

Když to stále nepomáhalo -- a lidé nejen že nekývali, ale dokonce ani nemlčeli, vydal se pan Pojar z MZ do USA, aby se už konečně o tom radaru, na který už naše vláda předběžně kývla, něco dozvěděl. Kdoví co mu tam řekli, ale skoro to vypadá, že se dozvěděl něco podobného, jako pánové Hamáček s Liškou o tři neděle později -- totiž, že Kongres se teprve bude zabývat tím, jestli odsouhlasí stavbu radaru v Česku (a uvolní na ni peníze). Prozatím se totiž pan Pojar se svými čerstvě nabytými vědomostmi nějak ještě veřejnosti nesvěřil.

A včera, 4. března jsme zažili další milník. Otázky Václava Moravce speciál, panelovou diskusi, komplet věnovanou radaru (prý další budou "někdy" následovat). Tuto diskusi těsně předběhlo prohlášení 16 starostů z Příbramska, kteří radar odmítli a především odmítli způsob, jak doposud tato vláda jedná se svými občany, ČT naštvala iniciativu NEzákladnám, protože je odmítla posadit na "panel" a nabídla jim pouze místo v publiku -- a podobně tak ( v rámci patrně "vyrovnaných šancí") odmítla totéž i partě z prostředí Mladých konzervativců (něco jako Mladá Garda?), která si dala originální název PROzákladnám.

A tak se před publikum statečně postavili pan vícepremiér "pro Evropu(!)", Saša Vondra, místopředseda PS za ČSSD, pan L.Zaorálek, místopředseda PS za KSČM, pan V.Filip a iniciativní "zelený" poslanec O.Liška, právě se navrátivší z USA. Do čestných křesel, zastupujících veřejnost a "lid" této země, pánové Kocáb, starosta Příbramě Řihák a rozšafná socioložka Šiklová.

"Na drátě" pak byli připraveni odpovídat americký ambasador Graber, ředitel STEM Hartl a plzeňský hejtman Zimmerman. Zbylé publikum tvořili jednak přívrženci základny (v mírné převaze), její odpůrci a zasloužilí novináři zasloužilých deníků. Pozvaná paní Parkanová (asi pro jistotu) účast odmítla. Pan Moravec přečetl na úvod úryvek z dopisu iniciativy NEzákladnám, kterým odmítla účast v této show a představení mohlo začít.

Nemohu si odpustit trochu podivení nad složením publika, když podle tam oznámených výsledků čerstvého průzkumu veřejného mínění, podle nichž je 70% občanů země proti radaru, převažovali v sále jeho příznivci, ale nejspíš za to může NEzákladnám, že se nezúčastnila.

Předpokládám, že většina těch, kteří toto čtou a o radar u nás se zajímají, shlédla i toto představení a není tak nutné popisovat jeho průběh. Zastavím se jen u těch, kteří na mne udělali opravdu dojem -- u hlavních protagonistů.

Pan Vondra vlastně nepřekvapil -- zůstal neochvějně svůj. Vše, co je proti základně, odmítl -- buď jako lež nebo aspoň nesmysl. Tradičně také neřekl co je pravda a co má smysl (tedy -- ten patrně v jeho podání má ten radar u nás). Pan Vondra by měl být patrně vyhlášen "odmítačem" roku, už teď ho sotvakdo může trumfnout.

Pan Filip, patrně aby nebylo všechno jen na komunistech, se omezil na různé citace ze všech možných zpráv a časopisů.

Pan Liška zevrubně líčil své zážitky z USA a své rozhovory ze senátory a kogresmany a horoval pro to, aby se s odpovědí na americkou nótu tolik nespěchalo. (V tom ho nakonec tak trochu podpořil i pan Vondra, když se vyjádřil, že ta odpověď skutečně nemusí být předána ani "zítra, ba dokonce ani pozítří" -- tak tedy radějí popozítří?). A tak hlavním odpůrcem radaru mezi prominenty zůstal pan Zaorálek, který byl evidentně dobře připraven a na mně osobně jeho argumentace udělala největší dojem. Dokázal čelit i pokusům některých jeho oponentů nasadit trochu z té "psí radarové hlavy" také sociálním demokratům.

Starost příbramského starosty Řiháka o nedostatek informací o tom, co všechno by radar mohl "provádět" k potěše příznivců základny rozptyloval velvyslanec Graber. Ten se vyjádřil, že na Marshallových ostrovech, kde je umístěn radar, který by po své modernizaci zakotvil v Brdech, funguje televize, mobily a spokojeně tam žijí tisíce lidí.

Tady si dovolím malý exkurz do geografie -- měl tak učinit pan Vondra, který tuto disciplínu, jak se sám v debatě pochlubil, studoval, leč asi náhodou zapomněl. Marshallovy ostrovy jsou zámořské území Spojených států v Tichém oceánu, kde na celkem 34 ostrovech (atolech) žije cca 35.000 obyvatel. Ne všechny tyto ostrovy jsou obydlené. Nevím sice, jak hustě je obydlen atol Kwajalein, na kterém radar stojí, ale skoro bych předpokládal, že vzhledem k relativní blízkosti známých atolů Bikini a Eniwetok, na kterých se prováděly zkoušky nukleárních zbraní a které jsou součástí tohoto souostroví, tam asi zas tak moc stálých obyvatel nebude.

Nicméně vzdálenost tohoto atolu od hlavního (šestitisícového) města souostroví je cca 500 km vzdušnou čarou. Zásadnější informaci pan velvyslanec už bohužel neřekl.

Paní Šiklová podle své nátury mudrovala nad celým problémem (nemohl jsem se zbavit dojmu, že přesně od chvíle, kdy na své křeslo usedla a někdo jí řekl, že tu chtějí Američané stavět radar), aby nakonec prokázala své veskrze vědecké uvažování výrokem, že raději se bude mýlit s Američany, než mít pravdu s Putinem. No, není nad upřímnost a odbornou erudici.

Velmi působivé bylo vystoupení plzeňského hejtmana, pana Zimmermana. Ten už žádné informace nepotřebuje, má jich víc než dost. On totiž ví, že v roce 1945 osvobodili Američané Plzeňsko (v duchu Jalty) a když mu řeknou, že je vše OK -- tak je to OK. Památná slova....

Nechci už dále rozebírat všechny perly, které v diskusi zazněly. Byla to přehlídka českého politického panoptika, nešťastných a zoufalých výkřiků neschopnosti a nemohoucnosti, které takoví "vůdci národa" jako třeba páni Topolánkové, nebo oportunisté ve stylu pana Bursíka patrně považují za něco, co jim zajistí nesmrtelnost. Pravda, hloupost je skutečně nesmrtelná a všeobjímající. Je jen smutné, že národ, který byl svého času považován za kulturní elitu Evropy, degeneroval tak, že legalizuje působení takových dobrodruhů, kteří sestavili naši současnou "vládu". Ta skutečně musí v civilizované Evropě působit poněkud kuriozně. Pan premiér je snad pouze groteskní figurka, kam však zařadit manipulátory typu pana Vondry? Země s funkčním právním systémem se zpravidla s takovými exempláři dokáží vypořádat. Dokáže to však naše republika? Nebo bude muset počkat, až i zde začnou platit evropské kulturní i právní standardy?