Kdo vzpomene moudrého al-Bírúního, zastánce rovných práv všech náboženství?! Chatrný kočár veze Bohem vyvolené zástupce, oni tuční a kulatí se, zbožní a pevní ve víře kážou často věci k nevíře -- a věř jim, když k tobě mají daleko, jako horský potok k oceánu.

V roce 1598 vyšla kniha De tribus impostoribus, O třech podvodnících!? Kdo ji četl? Vyšla u nás ? Vyjde? A proč by měla? Třeba proto, abychom si potvrdili, že víra lidi rozděluje a nesbližuje, že víry jsou zárodkem válek a teroristických excesů. Stěží uvěřit, že Bůh ve svém libosadu pěstuje lidi k sebezničení, bolesti fyzické i duševní. Nelehko uznat, že Bůh je zahradníkem nedobrým a zaujatým, že je zbojníkem, co chudým bere a bohatým rozdává.

K čemu zahrádka jedovatých plodin, k čemu vonná vykuřovadla?!

Mojžíš, Ježíš, Muhammad. Následovat jejich rady a laskavá doporučení či ne?

Mají v sobě zakotvenu lásku, jasné poznání lidských duší, mravnost, toleranci, moudrost.

Proč jejich následníci postrádají velikost učitelů?

Nedobří a pyšní žáci rozmělnili léty šarvátek a slovních půtek zdravé jádro na prach. Vypínají se nad učitele, přehlížejí sbory věřících a bezostyšně vypouštějí z hrdel heslovitá ponaučení -- že by lžilomilci? Jak jinak si vysvětlit, že kdosi je vyvolen a dojde k rajské zahradě a jiný nemá nárok spatřit ani bránu nebeskou? Přece nelze věřit, že více otlačená kolena, původ, zbožnost, snaha po askezi, může Otce nahoře ovlivnit a vyvolat v něm nespravedlnost; stíny rozjímání, přemýšlení, zahloubání, uvažování, přemítání, mihotají se na plátně lidského usilování.

Škoda, že se nestaví domy moudrosti. Všehomoucnost sama o sobě nestačí.

Svoboda lidské vůle je bezbřehá a neuchopitelná. Vztah k vědění údajně zušlechťuje. Antičtí a indičtí myslitelé se za nás ovšem musí nutně stydět. Žijeme povrchně, duchovně vlažně, neřku-li přímo ledově. Asketismus nemusí být zaručenou záchranou, extáze totiž nejsou ve většinové společnosti v módě. Pasivní protesty vyvolávají u vychytralých dítek božích salvy smíchu. Podpora mystiky ochabuje, autorit se nedostává.

V dnešní době nic neutajíš, vše je veřejné a dostupné i zdarma -- u kůlu hanby obnaženi škůdci a nevěrci, svatí i neviní a biče spletené z jedových žláz jim všem vyhánějí černé myšlenky z těla a ducha.

Našeptavači, kvíčalové, nadutí poslové slova, sebranka dokonale vypiplaná za peníze těch, do kterých budou tito "hrdinové doby" mydlit hlava nehlava. Svíjíš se, vadí ti, že informujeme zrovna o tobě, to je dobře, přidáme, zvýšíme obrátky, náklady, sledovanost, posluchovost, zisk! Zasejeme semena sváru, podlosti, odpornosti -- a na lidi se nespoléhej, ti přijdou vždy o krok za tetičkou revolucí! Usmažit si k večeři pár odpůrců je lahůdkou pro křupany a psychopatické apoštolní pidivajzlíky, kterým se i trollové vyhnou obloukem z opatrnosti před nakažlivými chorobami.

Imperiální hrátky vyvolávají v lidech neklid. Rozladěnost přináší násilí, povrchnost, rychlé úvahy o získání dostatečně vysokých finančních prostředků a následný útěk kamsi do tramtárií. U teplých oceánů si nechávají vymývat vlnami znavené mozky a těší se z povedených lotrovin.

Naše primitivní třídní společenství vyvrhuje z napadených útrob viry zla a podvodu! Rádoby klasifikované pravdy nevypovídají nic o hlubinách lidských duší. Uštrikované pravdy z nekvalitních materiálů, se časem vypářou. Na sklad se dodají jiné a přesnější osnovy, dle přání zákazníka!

Inovace etiky, morální předpisy, cesta ke štěstí! Moudrostí se máme zalykat anebo postačuje vůle a svoboda? Smysly, rozum a víra. Kdo slouží, nebývá obsluhován.

Čím změřit pravou víru? Připomínejme si slova moudrých: člověk kolísá mezi přátelstvím a nepřátelstvím, nouzí a bohatstvím, mládím a stářím, strachem a nadějí, pravdou a lží, faktem a nesmyslem, správným a chybným, dobrem a zlem, ohyzdností a krásou.

Mnohotvarost přece nevyžaduje radikální koncepce.

Pozor: vládce opírajícího se o dobré zákony, lze prý nalézt jedině v pohádkách pro dospělého a notně ospalého či duchem nepřítomného voliče. Politická moc i náboženská pověrčivost jsou berly obtížným životem, na cestách sebepoznání. A pravdou zůstává, že vlastní omyly bolí méně než u druhých.

Inkvizice a hony na vypelichanou lišku narůstají. Nejsvatější povinnost -- láska! Existenci vznešených mas možná nalezneme v souhvězdí malého vozu nebo jeho okolí.

Žít v chudobě je prý nedbalost! Duchovní policie nahání zatvrzelé. Psi páně nevyhynuli, naopak. Rozštěpení vědomí se cení. Nejeden doktor mirabilis nám předkládá neškodné jednotliviny; lahodným krmením stane se z nepokojné bytosti cvičený akrobat. Nevěříme slyšenému a viděnému, chceme spoléhat na možné možná. Minerarium mentis in satanas!

Spekulativní výklady "poslů božích" přinášejí otrávená semena k zasetí. Víra je láska, pokud je tomu naopak, pak nelze hovořit o víře! Ubohé a nedůstojné autority zaplavují svět. Dnes vykladač filozofického zmatení natřásá kohoutí peří před veřejností, po čase mu peří vypadne a doroste jiné, krásnější, bohatší -- žasněte lidičky, co já jsem za výtečného a k závisti veleptáka!

Nové vznikání věcí má neúprosná pravidla. Dnes jsi pokrokovou bytostí, ale nazítří staneš se zpátečníkem. Zástupy žasnoucích přestanou docházet na tvoje přednášky, začnou se ti vyhýbat, abys je nenakazil morem nevědomosti do současných kosmických chvilek. Substrát sil víry je chabou nabídkou v mnohosti zbožněného.

Zbytečné touhy po nesmrtelnosti a vymezování se přináší nechtěné zvraty. Poslali do školy chlapečka a chlapeček trpěl. Ve škole mu jiná milá dítka říkala: ty nejsi pravý, jsi jenom z osminy. A kdo dal jinému právo odmítat kohokoli odlišného, co je to za převrácený odporný rasismus?! Kam spěje svět, když ještě dnes může být někdo "pravý" a druhý nikoli?

Pokořující strach probouzí temné proudy myšlenek a touhu po pomstě. Generace "flašinetářů" vyhrávají na stejnou notečku a do kola běsu zvou nespokojené zástupy. V tanečním reji se pohodlně skryjí dogmatici i stvůry nabádající ke stálé honitbě vyhlédnutých a určených k podivnému křtu. Mnohdy krvavému. Kdejaký pudivítr roznáší po okolí nenávist, podezíravost, závist a lakotu ducha. Potřísní ducha nepřipraveným a vyletí na dráhu Zmaru.

Vrací se v epochách zpátky, aby obnovil nadvládu nad námi nejistými; lechtivá poznání, duchovní přehmaty, vyschlé prameny života, plochost vykladačů historie, statistické pogromy, nepoznatelné boží stopy, panoptika směšnosti, zkostnatělé tepny velkoměstských mravenišť -- truchlící bůh se chvěje úzkostí. Že já jsem stvořitelem těchto vesmírných lidských klíšťat? Vyloučeno!

Pamatuj, lidé tě uštípou, budeš-li se lišit. Duševěda je obor neprozkoumaný a vyžaduje obrazotvornost. Čemu slouží? Lidství. Co je lidství? Kdo tohle přesně ví se může okamžitě hlásit v mediálních kanálech. Bude vyslechnut, ne nutně vyslyšen.

Zůstáváme uvázáni u boudy? Těžko se potom přiblížit nepoznanému.