17. 2. 2007
Virtuální bohoslužba nejen pro politiky, s odpustky na sjezdech kramařícíÓ běda bláznivým masopustníkóm - aneb Hus, Luther a chvála internetuČtení: Lukáš 18, 31-43
Osmnáctého února 1546 zemřel v rodném Eislebenu Martin Luther. Letos na toto datum připadá Masopustní neděle se starocírkevní perikopou Lk 18,31-43, na kterou napsal M. J. Hus břitké kázání, z něhož budeme citovat, a letos si připomínáme 15. výročí vstupu internetu na naše území. Jak tyto skutečnosti spolu souvisí? Od podzimu 1517 se po Německu rozletěly zprávy o Lutherových pětadevadesáti wittenberských tezích. Lidé všech vrstev a nejrůznějšího postavení čtou, dávají si předčítat a nadšeně hltají, co hlásá tento doktor theologie, který už prostě nemohl klidně přihlížet, jak se korupční vlna kramaření s odpustky přivalila do bezprostřední blízkosti jeho působiště. Lucas Cranach : Martin Luther |
Prodejem odpustků v arcidiecézích Mohuč a Magdeburk byl totiž pověřen mohučský arcibiskup Albrecht Braniborský. Albrecht se stal nedlouho předtím arcibiskupem magdeburským a krátce nato i administrátorem biskupství v Halberstadtu. Pomýšlel ale na další církevní úřad. Lákala ho představa získání arcibiskupství mohučského, na které již podle kanonického práva ale neměl nárok. Za úplatek deset tisíc dukátů u římské kurie se mu podařilo nové důstojenství získat, ale protože neměl k dispozici dostatek finančních prostředků, půjčil si je od bankovního domu Fuggerů. Přibližně polovina výnosu z prodeje odpustků měla jít na uhrazení Albrechtova dluhu Fuggerově bance. Veřejný ohlas Lutherových tezí byl okamžitý. Příjmy z odpustků rázem poklesly, Albrecht zůstal zadlužen u papeže i u Fuggerů a proto obviňuje Luthera z kacířství. Luther během svého počínajícího zápasu s kurií poznal, že jeho myšlenky jsou velmi podobné Husovým, jakkoli je do té doby odmítal, neboť je znal pouze z interpretací. Luther si totiž teprve při jakémsi předkole inkvizičního řízení v Lipsku, při veřejné disputaci v červenci 1519, kde byl nazván českým kacířem a byl obviněn, že svým působením rozdmýchává stále ještě řeřavý popel z kacířské hranice Husovy a Jeronýmovy, nechal přinést opis kostnického procesu s Husem. Dočetl se tam s úžasem, jak jej jeho osobní, zatím spíše teoretický zápas proti korupci a o čistotu křesťanského učení strhuje do reformačního děje Valdenských, Viklefa a Husa Zjistil, že nestojí v tomto zápase sám a bez předchůdců. Přihlásil se veřejně k Husovi a opět -- tato zpráva letěla světem, za pár dní se o ní mluvilo s radostí i v Praze, odkud mu posílají opis Husova stěžejního díla O církvi. Nejde jen o ideovou souvislost Luthera s Husem, ale i o sílu a možnosti šíření svobodných informací. Když totiž M. J. Hus psal svá díla, technicky to vypadalo tak, že stál vpředu veliké "písárny", kde několik desítek písařů psalo podle diktátu jeho text. Teprve roku 1445 byl znovuobjeven pro Evropu Johanesem Gutenbergem knihtisk. Takže Luther, na rozdíl od Husa, měl v ruce vynález, srovnatelný svým významem s vynálezem internetu, a jeho myšlenky se šířily rychlostí dotud nepoznanou. Generace, která si dnes pamatuje ještě šíření svých myšlenek rozepisováním textů na psacích strojích, dobře chápe rozdíl mezi možnostmi Husovými a Lutherovými. Zastavme se ještě krátce u oné lipské disputace z července 1519. Protivníkem v ní mu byl, Dr. Johann Eck, mimochodem teologický odborník na finančnictví, zlobovaný bankéři Fuggerovými, který prosazoval zrušení starého křesťanského zákazu půjčovat na úrok, neboť to církev do té doby považovala za lichvu. Právě Dr. Eck svými obviněními vyprovokoval Luthera ke studiu Husa a posléze k "netaktickému a neopatrnému" se přihlášení k němu. Disputace to byla dobově ovšem lítá, a to z obou stran, o čemž svědčí skutečnost, že Luther oslovoval Dr. Ecka zásadně Dreck, a Dr. Eck Luthera Luder. Naši předci nebyli ve svých zápasech o nic korektnější, než býváme my. A nyní již si připomeňme Husovo kázání na shora uvedený text, abychom ilustrovali nejen příbuznost myšlenek obou velkých reformátorů, ale příbuznost všech zápasů v historii, i těch dnešních, za právo, spravedlnost a lidskou angažovanost pro tyto hodnoty. Hus nejprve připomene, že v biblickém textu Ježíš mluví o své nadcházející smrti: "Stavé toto čtenie cierkev svatá dnes svým synóm jest na památku položila, aby pamatujíce svého milostivého otce umučenie hrozné a smrt nevinnú, ohavnú a ukrutnú, od marnosti sě zachovali, vědúce, že pro ně dal sě k tomu utrpení a k té smrti. O běda bláznivým masopustníkóm, jenž zapomenúce dobroděnstvie tak velikého, i dadie sě k marnostem, jimiž sě posmievají svému otci! A abychom sě vystřiehali od hřiechu, jenž tento čas najviece lidem panuje, to svaté čtenie srdečně znamenajme". Na tuto neděli se čte, říká Hus, tento biblický text, "..abychom hřiechóv sě varovali, a v svaté paměti jeho majíce umučenie, v dobrých skutciech sebe potvrdili." Odstrašujícím příkladem nám má být Jidáš, s kterým "...držie nynějšie svatokupci a zrádcie, a prodavači pravdy; a s kněžími a biskupy držie zá¬vistiví, kteří hubie ty, jenž boží pravdu káží". Jinými slovy, Hus chce na pozadí masopustního "chleba a her" vyburcovat své spolupoddané, aby hájili spravedlnost a nepodlehli korupčnímu prostředí doby. M.J.Hus ve svých kázáních býval velmi adresný a neváhal aplikovat biblickou pravdu na soudobé problémy, včetně jmenování konkrétních lidí: "Též pohřiechu! v domiech kniežetských tiší jsú v posměch, a u súdcí pravda nalézá pomoc, jako Kristus u Piláta! A to po hřiechu! od kněží pochodí, že oni sami jim zlý příklad dávají, křivě súdiece, jich netreskcí, ani jim káží, ani rady dávají, kterak by právě súdili, ale brž naučie, kterak by pravdu udusili. Jako sú biskupové, doktorové, kanovníci, opatové, faráři a zákonníci vydali radu světským na radnici neb na rathauzě, aby potupili mnohé kusy, a kazatele druhé aby od kázanie slova božieho odstrčili; to sú doktorové Palec, Stanislav s druhými vydali: s Eliášem, s Brodem, s Ború a s Simonem." Hus se totiž, stejně jako Luther o sto let po něm, ostře postavil proti prodávání odpustků, ze kterého se měla tehdy financovat válka proti neapolskému králi Ladislavovi. Václav IV. v zemi prodej odpustků hlavně z politických důvodů povolil, také však proto, že měl z něho rovněž svoji provizi. Došlo na lámání chleba a fatální roztržka byla na světě. Proti Husovi ostře vystoupili nejen král, ale i Husův učitel Stanislav ze Znojma, a ještě včerejší přítel Štěpán Páleč (Palec), které jmenuje na prvním místě spolu s ostatními čtyřmi svými protivníky. Ostré protesty Husových stoupenců proti nechutné praxi církve vyvrcholily rázným zásahem přestavitelů světské moci. Tři zajatí protestující mladíci byli v červenci 1412 popraveni a stali se tak prvními mučedníky reformace. V říjnu byla nad Husem vyhlášena zostřená klatba a Hus se v předtuše následujícího neblahého vývoje odvolal proti rozsudku papežského soudu k soudu Kristovu, k Synu Božímu, jako ke skutečné hlavě církve a Soudci Nejvyššímu. Toto odvolání vyvěsil na bránu malostranské mostecké věže, protože byla omezena svoboda kázání slova božího (jeden z pozdějších 4 artikulů), kterou zaručuje sám Spasitel, a tím byla vlastně porušena autorita Písma. Tato myšlenka revoluční povahy se objevuje poprvé, neboť nikoho před Husem nenapadlo zpochybnit autoritu nejvyšší instituce, která se ocitla v hluboké morální krizi. To je převratná myšlenka Husova, kterou podrobně rozebírá v již jmenované knize O církvi, za kterou byl vlastně upálen: člověk je svobodný, je odpovědný nejvyšší pravdě a nikoli lidské instituci, pokud tato jedná v rozporu s nejvyšší pravdou: "Ale již toto jest v posměch a v potupenie, od času, jakž jest dáno papeži od Konstantina krále panovánie, po třěch stech let a po prvém po Kristovi. Neb tiem nezčastným zbožím, jež Kristus nazývá mamo¬novú zlost, Luk. 16, 9, zjedovatělo a ztráveno jest nám takměř všecko křěstanstvo na duši; odkud svárové mezi papeži, mezi biskupy, a mezi jinými kněžími. Psi sě o kost hryzú, vezmi kost a přěstanút; nebud zbožie u kostela, a nenalezneš k němu kniež¬ka! Odkud svatokupectvie? odkud přielišná v kněžích pýcha nad světské? odkud jich smilstva? jistě od toho jedu." Kázání pokračuje dlouhou pasáží podrobně vypočítávaných dobových korupčních mechanismů, která končí: "Čertovi páni! kdet sú od Krista k světskému panování povoláni? snad onde, Matouš 19, 21: Chceš-li býti dokonalý, jdi a prodaj všecky věci, které máš, a daj chudým a poď po mně". Celé Husovo pak kázání končí výkladem příběhu o slepém žebrákovi z dnešní perikopy. Luther byl skutečně nositelem jednoho a téhož myšlenkového a duchovního proudu jako Hus a stovky dalších reformátorů, kteří zápasili proti korumpující moci církve. Leč bezbřehá touha po nelegálním zisku, proti které všichni volali, je stará jako lidstvo samo a přetrvá snad i zánik lidstva. Děje se vždy pod jiným praporem, jinou ideologií, od odpustků až k neviditelné ruce trhu, je však věčná. Nezbývá než věřit, že stále sofistikovanější media, jako je internet, probudí všechny dnešní masopustníky a krylovské maškary ze životního stylu "po nás potopa" k touze po lepším světě. Neboť platí, co řekl Luther: Jakmile přestaneš chtít být lepší, přestáváš být dobrý. Amen |
Virtuální bohoslužby - kázání na víkend | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
17. 2. 2007 | Ó běda bláznivým masopustníkóm - aneb Hus, Luther a chvála internetu | Zdeněk Bárta | |
20. 1. 2007 | Zrádce národa, či prorok dialogu? | Zdeněk Bárta | |
6. 1. 2007 | Epifanie člověka aneb Roubíčku, oni jsou blb | Zdeněk Bárta | |
31. 12. 2006 | Silvestrovské státní náboženství v roce 2006 | Zdeněk Bárta | |
24. 12. 2006 | Problém nastane, když se náboženství stane samoúčelné | Zdeněk Bárta | |
11. 11. 2006 | Povýšená nízkost a ponížená lidskost | Zdeněk Bárta | |
8. 9. 2006 | Vůle ke smyslu | Zdeněk Bárta | |
28. 8. 2006 | Telefon do nebe | Stanislav Heczko | |
25. 8. 2006 | Osoba blízká, aneb arogantní nedůvěra | Zdeněk Bárta | |
14. 8. 2006 | Zákon a my: Sobota je učiněna pro člověka a ne člověk pro sobotu | Zdeněk Bárta | |
15. 7. 2006 | Moc jeho Ducha | Zdeněk Bárta | |
2. 7. 2006 | Žízeň po životě | Zdeněk Bárta | |
15. 1. 2006 | Pachatelé nepravosti a zbyteční lidé | Zdeněk Bárta | |
7. 1. 2006 | Nesmíme se orientovat jen na požitkářství a přepych | Zdeněk Bárta | |
23. 12. 2005 | Vánoce 39˚C | Zdeněk Bárta |