Už jsme to slyšeli na počátku bohoslužeb: "Jste světlo a sůl". To není nějaká pochvala či gratulace křesťanům, ale střízlivý popis situace: svět není jen světlo a pokrm není jen sůl. Světla stačí trocha, aby bylo vidět -- přílišné záření oslepuje či dokonce zabíjí, a soli v pokrmu také stačí pár krystalků -- přesolené jídlo se nedá jíst. Ten Ježíšův výrok o světle a soli je výzva k služebné činnosti křesťana pro svět a pro druhé lidi. Křesťané nemají svět ovládat, vlastnit, ani mu poroučet, ale mají mu svou vlastní specifickou existencí prosvětlovat temná místa a ochucovat jej.

Středověk vytvořil představu tak zvaného křesťanstva, podle níž všichni lidé a všechny instituce podléhají jednotícímu náboženskému systému. Bylo to v podstatě přenesení principu starověkých náboženství, v nichž každá země měla své vlastní božstvo, které určovalo vše od chování obyvatel přes zákonodárství až po politiku, do křesťanství. S jistou licencí se dá říci, že tuto představu drží dosud islám -- proto si s ním křesťanské "odnáboženštěné", čili sekularizované křesťanské země tak málo rozumějí.

Mnozí na tuto éru křesťanstva, doznívající na západě až do dvacátého století, vzpomínají s nostalgií. Svět prý byl srozumitelnější, ovladatelnější, poslušnější... Ponechme nyní stranou otázku, zda ona nostalgie je na místě a ptejme se spíše: bylo to skutečně záměrem Ježíšovým a záměrem prvé církve sjednotit všechny lidi pod jednu ideologii?

Myslím si, že nikoli. Ano, misijní náboj křesťanství by měl vést své vyznavače, aby všem lidem dali možnost se s evangeliem setkat. Ale podrobit mu všechno lidstvo, a to často násilím, jak se to v dějinách křesťanství podobně jako v islámu namnoze dělo? Jsem přesvědčen, že mají pravdu theologové, kteří považují sekularizaci za legitimní dítě křesťanské víry. Víra v Ježíše Krista totiž osvobozuje od poddanosti ideologickým i náboženským systémům, včetně onoho, do kterého ve středověku zabloudilo samo křesťanství.

Myslím, že Kristus nechtěl vytvořit nějaký nový náboženský systém. Spíše učí ty, kteří mu naslouchají, vnášet do světa svou aktivitou jakousi přidanou hodnotu. Svět je v biblické tradici dobrý, je přeci tvořený Bohem, který "tak miloval svět, že Syna svého dal...." jen se ve světaběhu vyskytují šeredné šumy a zádrhele, způsobované zlem. Na jednu z pomyslných misek vah světové harmonie přihazuje totiž neustále zlo své smrduté produkty -- nenávist, závist, touhu po moci, útlak, ničení, zabíjení -- prostě biblickým slovem hřích. Proto je třeba těch, kteří na druhou misku budou přidávat pro vyrovnání harmonie produkty dobra - pokoj, smíření, lásku, tvořivost, naději, důvěru, milosrdenství....

Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec" říká Ježíš. Nesuďte, nezavrhujte, odpouštějte, nehledejte třísky v očích svých bližních. Buďte pozitivně aktivní! Křesťan tu není od toho, aby fňukal nad stavem světa, ale aby se jej snažil vlastním úsilím zlidšťovat. Nebo chcete-li -- zbožšťovat.

V textu pro kázání čteme slova vzkříšeného Ježíše, který přichází mezi ukrývající se ustrašené učedníky do zamčené místnosti, dává jim svého Ducha a svůj Pokoj a také mluví o odpuštění hříchů. V Ekumenickém překladu zní ten verš takto: "Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou". Povězme hned, že to je překlad strašně špatný. A nemění na tom nic skutečnost, že v poznámce pod čarou je nabídnut o něco lepší překlad, shodný se všemi ostatními českými překlady včetně Kralického, který v druhé části věty říká: "komu zadržíte hříchy, tomu jsou zadrženy".

Myslím, že takto přeložené větě ani nelze rozumět jinak, zejména s ohledem na církevní tradici, než že Ježíš svěřuje církvi pravomoc odpouštět, nebo neodpouštět hříchy. Jenže to právě je strašlivá deformace Ježíšova výroku. Ježíš neříká totiž v druhé polovině své věty nic o neodpuštění hříchů, ale o přemožení hříchu, o jeho ovládnutí. V textu je sloveso kratein kratein, které známe např. ve slovech jako: demokracie, autokracie atd, slovo, které znamená mít něco v držení, vládnout něčím.

Ekumenický překlad klasického semitského paralelismu, totiž zesílení důrazu myšlenky opakováním téhož jinými slovy, dělá antitezi. Nesprávně překládá: "co odpustíte, bude odpuštěno, ale co neodpustíte, nebude odpuštěno" místo správného znění: "co odpustíte, bude odpuštěno, a co přemůžete, bude přemoženo". Ekumenický překlad je nepěkné překroucení Ježíšových slov, která jistě nebyla míněna jako návod k bohorovnému souzení druhých a dokonce k neodpouštění hříchů, ale naopak, je to návod k neustálému odpouštění vin a přemáhání zla. Jakoby Ježíš říkal: proboha, uvědomte si, že když neodpustíte hřích, nebude odpuštěn, a nepřemůžete-li zlo, zůstane nepřemoženo! Vy tu nejste od toho, chcete-li být "kristovci" abyste sekýrovali druhé v touze po pohodlnějším soužití s nimi. Vy nejste součást stáda. Vy máte jít aktivně zápasit se vším tím, co vás i druhé okolo ničí, máte druhé zbavovat jejich břemen, snímat je z nich, od-pouštět to, co zlo do-pustilo a přemáhat zlo dobrem, řečeno s apoštolem Pavlem.

Řekněme si to tradičním jazykem: Ti, kdo následují Ježíše, dostávají od něho moc jeho Ducha, v níž se ukazuje moc Boží, přemáhající hřích a smrt. Oslavený Ježíš předává svým učedníkům své poslání. Posílá je - tedy i nás - tak, jako jeho samého poslal "slitovný a milostivý, shovívavý a nejvýš milosrdný" (Ž 103) nebeský Otec, aby přemáhali zlo a vítězili nad ním stejnou zbraní, kterou bojoval sám Ježíš. Tou zbraní je přemožení a odpuštění hříchu. Tato zbraň je tak účinná, že kdekoliv je důsledně použita, vláda Zla je zlomena, hřích už nebude škodit a ničit.

Jděte do světa, říká vzkříšený a oslavený Ježíš, odpouštějte hříchy a přemáhejte je. To je vaše nejvlastnější poslání. Neboť kdo jiný než vy to má dělat? Hřích kazí dobrý svět a vy jste posláni, abyste následujíce Ježíše tento hřích přemáhali, a osvobozovali ty, kdo jsou v jeho moci. Komu hříchy odpustíte, ten bude z hříchů osvobozen. A který hřích přemůžete, ten bude přemožen a nebude už dál člověku škodit. Sejdete-li z této cesty Toho, který sám jednou provždy tuto cestu na svém kříži otevřel, začal a umožnil, a nebudete-li hříchy odpouštět a přemáhat je ve své lhostejnosti či zákonickém sudičství a pýše, pak nejste křesťané, ale splýváte s davem a hříchy budou dál otravovat svět a lidské duše svými smrtelně otravnými výpary.

Amen.