I.

TIBE: Jeden z mých prvních příspěvků se týkal každoroční Přehlídky knižní kultury (TIBE), začnu tedy zase s touto událostí: Ta letošní byla věnována Rusku; nemyslím, že by se tu objevilo něco převratného -- dobrou polovinu ruského programu vyplnila klasika, další velkou částí byla díla historická, často sice potřebná, protože mapující bílá místa, jakých je v moderní ruské historii bezpočet, ale ne přelomová; jen zlomek tvořila současná beletrie (Bitov, Erofejev, Lukjaněnko, Poljakov, Uspenský). Vše nasvědčuje tomu, že současná ruská kultura je sice v pohybu, výkony celosvětového významu se však čekat nedají.

Čínský Ludvík Vaculík: Původně jsem vlastně chtěl tento odstavec nadepsat Čínský Milan Kundera a psát znovu o té fantastické recepci Kunderova díla v čínském prostředí. Pak jsem si ale řekl, že je vlastně daleko pozoruhodnější fakt, že od Vaculíka nebylo zatím do čínštiny přeloženo vůbec nic (mně se aspoň nepodařilo nic najít, ačkoliv jsem po tom pátral; rád se nechám opravit!) než skutečnost, že Vaculíkův generační druh Kundera je v současné Číně jedním z nejčtenějších zahraničních autorů. Nedal snad samorost Vaculík k překladům souhlas? Hledal jsem tu informaci na internetových stránkách českého Ministerstva kultury, ale nenašel jsem nic. Všeobecně, bylo by zajímavé vědět, podle jakých kritérií se autoři k překladu či k zahraniční prezentaci vybírají, jak tyhle věci chodí...

Bienále: Jeden z mých dalších příspěvků byl věnován Tchaj-pejskému bienále. To letošní (potrvá ještě do 25.2.) se jmenuje Dirty Yoga a je věnováno jiným způsobům, kterým lidé uspkojují své potřeby, než je politika a ideologie, tedy hlavně různé způsoby konzumu. Základní informace o výstavě jsou opět k nálezení v angličtině a čínštině na internetu (na nové adrese: www.taipeibiennial.org), opět se tedy omezím jen na poznámku: Letošní bienále je páté, a to znamená, že za deset let Tchaj-pejských bienál tu nevystavoval nic nikdo z ČR. Myslím, že to lépe než co jiného vypovídá o stavu současné české kultury. V loňském roce bylo první bienále v Singapuru. Bylo by zajímavé vědět, jaké bylo zastoupení českých umělců tam.

Aktuálně:

- V právě zrekonstruovaném Národním palácovém muzeu probíhá rozsáhlá výstava ze sbírek Britského muzea - informace ZDE.

- 28. února, v den, který je tchaj-wanským, ale ne čínským státním svátkem, by v Tchaj-peji měli vystoupit Plastic People. No, necháme se překvapit...

II.

Nadepsal jsem tento svůj příspěvek slůvkem 'politická`, jeho druhou část věnuji tedy tomuto druhému ze svých koníčků:

Politika: Na světě je jistě jen málo politiků, kteří v tak krátké době prodělali tak prudký vzestup a tak hluboký pád, jako prezident Šuej-pien Čchen, aspoň pokud se popularity týká. Svátek dvou desítek (10.10.), který je na Tchaj-wanu stejně jako v pevninské Číně státním svátkem, dokázal oslavit se svými spoluobčany jenom tak, že nechal uzavřít okolí prezidentského paláce; do uzavřeného prostoru potom nechal navézt studenty středních škol z jihu, kteří mu tam na pokyn tleskali. Když jsem nedávno upozornil jednu ze svých bývalých spolužaček na interview, který s Čchenem měla vysílat CNN, odpověděla mi svým -- pro dnešní tchaj-wančany myslím dost charakteristickým -- stanoviskem: "Nechystám se to sledovat, protože prostě nemohu vystát způsob, jakým mluví. A kromě toho jsem nikdy nevěřila v jeho nevinu v tom skandálu."

Blíží se rok 2008, a mnohé -- volby v Rusku, olympiáda v Číně, volby na Tchaj-wanu - nasvědčuje tomu, že definitivně propukne dlouho avizované století Asie. Volby na Tchaj-wanu budou mít ovšem zcela zvláštní význam -- budou vlastně referendem o samostatnosti, a tedy o válce. Vyhraje-li DPP, velmi pravděpodobně bude totiž pokračovat v současném kursu osamostatňování, to přes odpor pevninské Číny a přesto, že s tímto kursem v převážně pročínské Tchaj-peji narazí stejně, jako se to stalo Čchenovi. Dnešní, tj. úterní (13.2.07) rezignace bývalého starosty Tchaj-peje Ma na funkci předsedy KMT naznačuje, že ani tato strana to nebude mít ve volbách snadné. Zvítězí-li, velmi pravděpodobně ovšem dokáže najít s pevninskými 'komunisty` nějaký modus vivendi. I v politice přece platí, že stará láska nerezaví...

Ať to dopadne jakkoliv, jisté je jedno: Tchaj-wan se v příštím roce opět vrátí -- pokud se to již nestalo - do ohniska pozornosti světových médií, a stane se to zase známým způsobem: Jako kostlivec vypadávající ze skříně vždycky, když se to nejmíň hodí.

Všechno pěkné v nadcházejícím roce prasete přeje svým čtenářům autor.