V případě předmětné nóty mne zaráží, že z ní nikde nevyplývá samotná žádost o umístění radaru. Naopak je konstatován stav, kdy již k posouzení nějaké žádosti došlo již dříve -- a jehož výsledkem je rozhodnutí (byť třeba předběžné), kterým se takové žádosti vyhovělo. Z toho vyplývá, že

1) skutečná žádost byla ČR předložena už dříve (které vládě?)

2) žádost byla příznivě přijata, dokonce formou předběžného rozhodnutí, které si pouze vyhrazuje absolvování příslušného českého legislativního procesu (opět -- která vláda takové rozhodnutí učinila?).

Tady by jistě bylo zajímavé znát některé podrobnosti -- kdy byla původní žádost ČR doručena, která vláda pak přijala prozatímní rozhodnutí, jak bylo formulováno a předáno americké straně. A konečně -- na základě jakých informací se vláda rozhodovala. (Tady si troufám tvrdit, že sotva mohly být součástí americké žádosti nějaké podrobnější specifikace zařízení).

Je velmi zajímavé, jak dokument v souvislosti se spoluprací proti hrozbě balistických střel hovoří. Tady jsou na prvním místě jmenováni spojenci USA, pak jejich přátelé (dost neurčitý pojem) a nakonec NATO (jakoby tato organizace už nebyla ani spojencem ani přítelem, ale něčím ještě méně. Zřejmě úplným nedopatřením se ve výčtu zapomnělo na EU.... I efekt radaru pro obranu je formulován tak, že posílí stávající bezpečnostní vztahy (to je také formulace značně neurčitá) a teprve potom posílí národní bezpečnost USA, pochopitelně -- už ze zdvořilosti je na druhém místě jmenována ČR, na třetím další evropští spojenci a konečně přátelé. Tady už se nedostalo ani na EU a tentokrát ani na NATO.

Nóta důsledně hovoří o "radaru Spojených států" -- na více místech. To zní pochopitelně, na druhou stranu můžeme jen těžko z této dikce odvozovat úmysl začlenění tohoto zařízení do struktur kolektivní bezpečnosti, tedy (dovolím si podotknout) ani NATO. (Tady dost dobře nechápu aktivity paní Parkanové v Seville -- je to přeci právnička a tyto nuance by jí měly být zřejmé. Leda, že by celá tato aktivita byla zaměřena jen na uchlácholení veřejného mínění v ČR, když bude možno "dokázat", že se v Seville o této věci hovořilo, čert už vem, s jakým výsledkem).

Kapitolou samou o sobě je pak prosté konstatování, že vláda (ČR) souhlasí, aby Spojené státy mohly "okamžitě začít s přípravou stanoviště". Co je to "příprava stanoviště"? Míní-li se tím nějaké, např. stavební činnosti, jednalo by se tu o něco, co představuje zásah do majetku dotčeného subjektu -- v tomto případě ČR.

Tady se vláda chová, jako by byla sama majitelem -- v tomto případě příslušného území, pozemku. Tak tomu ale není. Vláda je z povahy věci pouze správcem území, majitelem je někdo jiný -- stát -- tedy podle naší ústavy všichni občané této republiky. Už prachobyčejné smlouvy o užívání nemovitostí podle občanského práva vyžadují, aby se uživatel zdržel všech zásadních disposic a stavebních úprav (zasahují-li do podstaty), dokud k tomu nedostane výslovný (a písemný) souhlas majitele. Opět připomínám, že takový souhlas tu doposud není -- k tomu by se museli vyjádřit občané -- buď v referendu, nebo (teoreticky) svým zastupitelským orgánem -- Parlamentem ČR. Tady je však třeba si uvědomit, že Parlament je tvořen poslanci, kteří do něho byli zvoleni mj. na základě svého volebního programu, že voliči jim takto vystavili "plnou moc" mandát, který však nebyl dán "bianco", ale jsou zmocněni konat to, k čemu se zavázali svým volebním programem.

Ať už se jednalo o volební programy stran, zúčastněných v Parlamentu nebo o samotné jednotlivé poslance, nikde v nich nebyla zmínka o tom, že budou (nebo naopak třeba nebudou) podporovat vybudování cizí vojenské základny na našem území. Je třeba si uvědomit, že v případě výstavby cizího vojenského zařízení na našem území se jedná o naprosto něco odlišného, než je třeba výstavba automobilky. Už sama povaha věci (jedná se tu o zbraň) představuje zásadní rozdíl a především pak tu jde o to, že na území základny bude omezena svrchovanost ČR, nebude-li z ní vyňato zcela. Podle mého skromného odhadu by byl Parlament ČR oprávněn rozhodnout bez dalšího pouze kdyby k tomu měl výslovný mandát. Ten tu však nepochybně naprosto chybí. Myslím, že Ústavní soud by se měl k tomuto momentu vyjádřit, protože mám zato, že se zde vláda ČR pohybuje na samé hranici ústavnosti a není vyloučeno, že ji i překročila.

Z textu dokumentu cítím nemalý tlak ze strany Spojených států na velmi rychlý postup ve věci. Dvakrát za sebou zdůrazněný zájem USA na co nejrychlejším uzavření dohody je velmi výmluvný a zřejmě tak nabádá českou vládu, aby překonávala rekordy v rychlosti projednání.

Je současně zajímavé, že ten nevšední zájem na rychlém uzavření dohody o radaru se už zřejmě zdaleka netýká další dohody o spolupráci v oblasti obrany mezi ČR a USA, která je v dokumentu označena pouze jako "perspektivní". Na tu je zřejmě času víc než dost....

I provádění uzavřených dohod, z nichž ta o radaru má zřejmě jednoznačnou přednost, by mělo být realizováno už ode dne podpisu. Proč čekat, až budou naplněny podmínky, které pro platnost a účinnost podobných dohod stanoví naše legislativa, proč se takovou "maličkostí" zdržovat. Nejspíš má americká strana za to, že je to přeci pouhá formalita, nepodstatná záležitost. Patrně o tom byla ujištěna naší, českou vládou. Skoro se až divím, že vůbec se s touto vládou ještě o něčem Američané baví, když jsme jim zřejmě již předtím dali najevo, že jejich jakékoli přání je pro nás svaté.