Obdobně jako žádá Polsko o rozmístění deseti amerických raket v rámci systému protiraketové obrany, který má v této fázi, jak Američané otevřeně přiznávají, chránit především území Spojených států. ČTK cituje americké generály následovně: "Do konce letošního roku se program soustředí na obranu území USA před nebezpečím ze strany severní Koreje a z Blízkého východu, rozšíření ochrany amerických spojenců a posilování obrany proti raketám kratšího doletu. Od roku 2008 bude zvýšená pozornost věnována zabránění nekonvenčních útoků a dalšímu zdokonalování vlastních raket a jejich senzorů".

Nepřekvapuje, že se podle polského tisku Poláci chystají na tvrdé vyjednávání a údajně budou chtít výměnou za americkou raketovou základnu rakety Patriot, aby si tedy své nechráněné území ohlídali před případnými útoky z východu sami. A Češi? Ráda bych se mýlila, ale jak to vypadá, je pro zdejší politiky nejvyšší metou tak maximálně bezvízový styk se Spojenými státy, který je stejně na spadnutí.

V zájmu České republiky tedy mělo být nenechat se do bilaterální pozice vůbec vmanévrovat. To má ovšem cenu jen tehdy, má-li země krytá záda členstvím v silné a stabilní organizaci. NATO takovou organizací bylo do chvíle, než se jeho soudržnost rozmělnila rozdílnými postoji vůči americké válce v Iráku. Teď něco podobného hrozí Evropské unii kvůli euroústavě.

Že je to obtížný text, o tom nikdo nepochybuje. 500 stránek si lze vykládat vskutku různě podle toho, kdo tím chce co dokázat: a tak se dozvídáme, že euroústava může malé státy utiskovat, zatímco jindy naopak skýtá jejich hlasům dosud nebývalou váhu. Jednou je výplodem levicových ničitelů svobody, podruhé frontálním útokem pravice na sociální jistoty. Jednou chrání zájmy eurokratů, podruhé rozšiřuje prostor pro spoluúčast občanů. Poté, co se tento text ale rodil déle než rok v evropském Konventu a se skřípěním zubů ho ratifikovaly dvě třetiny členů unie, už vůbec nemá smysl chtít se v tom vyznat. Teď už jde o něco zcela jiného: buď Evropa najde v nynější krizi schůdný kompromis, jak se o to energicky pokouší německá kancléřka, nebo může blížící se kulaté výročí základů unie rovnou oslavit pohřební hostinou.

To druhé bychom si neměli přát v nejvlastnějším zájmu. Už proto je -- mírně řečeno - velmi krátkozraké odrážet kritiku českého prezidenta z úst předsedy ústavního výboru Evropského parlamentu způsobem, jakoby snad šlo o urážku majestátu.

Evropský poslanec Jo Leinen má pravdu, když říká, že "chtít teď měnit pravidla pro ratifikaci evropské Ústavy by bylo stejné, jako kdybychom měnili pravidla hokejového utkání po dvou třetinách."

Má pravdu, když upozorňuje na nebezpečí izolace, do které může euroskeptický postoj českého prezidenta Václava Klause dovést celou zemi. Zvlášť, jestliže mu podléhají, jak dokázal Topolánek jmenováním snad nevyprofilovanějšího euroskeptika mezi europoslanci ODS za svého emisaře pro euroústavu, znovu a znovu i špičky ODS. A to navzdory většinovému názoru svých vlastních voličů.

Diskuse o euroústavě není totiž nic proti tomu, co nás čeká kolem amerických radarů: Vláda, jejíž podpora v parlamentu visí permanentně na vlásku, bude čelit rozsáhlé kampani, kterou si opozice zcela jistě nenechá ujít.

Ke zjištění, že je většina obyvatelstva proti radarům, které nota bene zpočátku ani nemají chránit české území, není totiž žádných velkých výzkumů třeba. To dá selský rozum. Ten ale také napovídá, že zejména extrémní levice může z rozviřování emocí kolem radarů značně profitovat.

DISKUSE