Pan Provazník ve své poznámce k ideovému náboji Britských listů mj. zmiňuje osobu pravidelného přispěvatele pana Víta, v němž vidí jednu z "ikon" oné ideové rigidity či minimálně výrazněji viditelné extrapolace v onom "pravo-levém" vidění světa. Jeho reakce na sebe nenechala dlouho čekat, a nehodlám ji dále rozvíjet na dané téma, ale pozastavit se nad původním předmětem debaty o názorové "úzkokolejnosti" debat, které způsobují především některé nekonformní názory v Britských listech pravidelně publikujících autorů. Pan Vít byl jednou větou zmíněn, a následně potvrdil, že byl zmíněn panem Provazníkem zcela oprávněně.

Nebudu polemizovat s ním ani nikým dalším o Castrovi a úrovni svobody či demokracie na Kubě, článků na toto téma lze číst v těchto dnech mnoho a to nejen v Britských listech, a každý se může ztotožnit s tím, který více konvenuje jeho vlastním zkušenostem, či názorům na tohoto státníka a poměry panující v jeho zemi.

Já se chci pozastavit nad něčím jiným ze statě pana Víta o Castrově Kubě a reflektovat to, co podle mého, více dokumentuje právě pocit (ano, je to pouze můj osobní pocit) pana Provazníka, o charakteru názorové identifikace především některých zdejších autorů a z toho celkového dojmu, kterým zvnějšku působí Britské listy.

Pan Vít mj. píše:

Myslím, že tato věta právě vystihuje to, nač narážel pan Provazník. Nejde o to být levicový nebo ne, ale o to, jestli názor je společensky korektní nebo ne. Samozřejmě že názor může být i v tomto ohledu nekorektní a každá demokracie garantuje beztresnost jejich vzniku i šíření. Pan Čulík se zde na toto téma i zabýval a vyslovil se v tom smyslu, že i "nedemokratické" názory jsou součástí svobody slova, a snaha o jejich zákaz či kriminalizaci snižuje demokratické principy té či oné společnosti.

Levicovost mi nevadí, stejně tak jako mi nevadí lidé rozdílné kulturní etnické nebo náboženské příslušnosti. Co mi však vadí ba přímo děsí, jsou reecepty některých apologetů "sociálně spravedlivější společnosti" na její vznik resp. udržení se v chodu a dalším rozkvětu.

To, co zde popisuje pan Vít jako politicky korektní ze strany vládnoucího režimu na Kubě, je v mém vnímání zločin proti lidským právům, proti demokracii a svobodě, což jsou, "levicovost nelevicovost", zákldní pojmy, ke kterým se každá společnost jasně vymezuje a jsou nedělitelnou součástí základních podmínek kvality naší vlastní pozemské existence.

Nehodlám vůbec polemizovat, proč to tak chápu, pan Vít a lidé jeho mentality by to asi stejně nepochopili, stejně tak jako by asi nepochopili, že při mé někdejší návštěvě USA (po 11.září) jsem se při rozhovoru s jedním bezdomovcem dověděl, že zima a hlad se dají snést a dá se s tím něco provést, ale že daleko horší než hlad by bylo "nesmět říkat, co si myslím, resp. být za to trestán". On narážel na situaci, která zavládla v USA po teroristickém útoku na NY následná omezení některých svobod za účelem větší kontroly bezpečnosti a eliminace dalších teroristických útoků. A když jsem se ho ptal jaké to je takto žít, tak nadával víc na toto, než na fakt, že žije jako bezdomovec.

To jen na okraj k jeho přesvědčení že nic horšího než prázdný žaludek být nemůže, a že hladovým lidem jsou veškerá lidská práva nanic a sami je v takové chvíli vnímají jako zbytečná. Ne, nevnímají. Mně, coby sytému věřit nemusíte, a toho bezdomovce můžete mít za člověka s mozkem vymytým americkým neokonzervativismem anebo za projev americké národní nadutosti. V každém případě existuje jistě hodně lidí, kteří by měnili pravidelnou misku kubánského teplého jídla za svobodu říkat si, co chci, a moci svobodně své názory šířit a nebýt za to trestán, a to třeba i za cenu života na ulici a pocitu hladu.

V každém případě mohu pana Víta ubezpečit, že jako názorový zastánce systému typu "liberálního kapitalismu" je mi úplně jedno, kdo a jakou výší finančně podporuje mé odpůrce a neberu jim možnost za tyto prostředky provádět jakoukoli "rozvratnou" činnost proti "kapitalistickému zřízení", stejně tak jako mě nechá klidným, případná spolupráce pana Víta "s nepřátelskými rozvědnými centrálami" a jeho spojenectví a styk se zahraničními nepřáteli "liberálního kapitalismu".

Nevadí mi ani ideové konference toho typu, kterou zde pořádala asi před 3 lety česká parlamentní KSČM za účasti právě soudružských delegací zemí nepřátelských kapitalismu, jako jsou Kuba anebo severní Korea.

Pronajali si v Praze "kapitalistický" hotel Olympic a po dva dny se tam věnovali tom, jak lze co nejrychleji a nejúčelněji náš tuzemský (a možná i celosvětový) kapitalismus svrhnout nebo alespon "pořádně rozvrátit".

Krom toho že přitahovali asi stejnou pozornost, jako zástupy jehovistů čekajích před strahovským stadionem na svůj křest, mají na podobné aktivity plné právo a nechápu, proč bychom je měli nechat pozavírat recipročně k tomu, co činil a činí pan Castro na Kubě a pan Vít v tom vidí přirozenou a spávnou reakci na akce "zaprodanců" amerických imperialistů a kubánských emigrantů pracujících v "žoldu americké CIA".

Již jsem si myslel, že tento směšný politicky "newspeak" v oficiálních periodicích nikdy neuslyším v jiném kontextu, než jako parodii na dobu totality vydávanou za "pokrokovou a sociálně spravedlivou společnost", coby připomenutí si časů mého dětství, které mi dalo onu ničím nezaplatitelnou zkušenost, že pro svobodu stojí třeba i držet hladovku jako Stanislav Devátý ve vězení za ono "rozvracení", kvůli kterému se, pane Víte, Češi a Slováci o rok později na podzim roku 1989 na svoji vládu na rozdíl od Kubanců, moc a moc zlobili...