|
13. 1. 2007
Chcete lepší přístup do Británie? ZaplaťteMike Marqusee, indický novinář z listu The Hindu a autor knihy Wicked Messenger: Bob Dylan and the 1960s zaznamenává v sobotním vydání deníku Guardian pozoruhodnou skutečnost: Když cestujete z Indie nebo z Afriky letecky první třídou (za tisíce dolarů za letenku), společnost British Airways vám zařídí, že vstoupíte v Londýně před imigračního úředníka bez fronty. Autor, kterého BA přesunula z druhé třídy v letadle do první třídy, protože v druhé už nebylo místo, píše: Ano v první třídě byla rovná postel, šampaňské, jídelní lístek, který připravili kuchaři celebrity. A pak služba, kterou jsem nečekal. Když jsme se blížili k Londýnu, dostali jsme v první třídě brožuru na křídovém papíře, slibující "jednodušší, rychlejší cestu imigrační kontrolou". "Stačí pouze ukázat tuto brožuru!" |
|
Pro osoby, které nejsou členy EU, jsou fronty příchozích na letištích v Londýně nekonečně dlouhé, protože cestující z Asie a z Afriky jsou podrobováni dlouhým pohovorům. Jako člověk, který strávil čekáním na vpuštění do Británie na letišti mnoho hodin, jsem málem podlehl pokušení přijmou tuto nabídku. Avšak zatímco jsem ochoten přijmout postel v letadle a šampaňské zadarmo, privilegovaný přístup ke státnímu úředníku, to už je něco jiného. Jako cestující, kterého do jedničky přesunuli, jsem za to neplatil, tak jsem se rozhodl zařadit se do dlouhé fronty obyčejných lidí. Britské ministerstvo vnitra vysvětluje, že letecká společnost British Airways hradí náklady na speciálního imigračního úředníka pro bohaté cestující, že to nijak nezatěžuje britské daňové poplatníky a nijak to neomezuje existující služby veřejnosti. Prý zacházejí imigrační úředníci s každým stejně. Letecká společnost British Airways tvrdě bojuje s konkurencí o lukrativní část leteckého trhu (často létající bohatí podnikatelé). Ale proč se na tom podílí stát? Je to všechno součástí plíživé segregace bohaté menšiny, které se chce izolovat od nedostatečných veřejných služeb. Komunita bohatých, která žije za ostnatým drátem, je globální jev a nikde není výraznější než v Indii, kde si bohatí kupují nezávislost na téměř všech veřejných službách, včetně dodávky vody a elektřiny. Používat úplatků k tomu, aby se člověk rychle dostal před imigračního úředníka, je však v Indii dosud zakázáno. V Británii je to institucionalizováno a existuje to formou oficiálního kontraktu mezi státem a soukromou firmou. Některé reakce čtenářů:
Myslím, že základní rozdíl spočívá v tom, že indický úředník si vezme úplatek sám, kdežto britská vláda doufejme bere tyto peníze a používá jich k zlepšení veřejných služeb. To se děje všude -- například platíte víc, chcete-li získat cestovní pas rychleji, atd. Není to úplatek, protože je to otevřené a peníze jdou státu. Samozřejmě, Británie by se mohla přestat chovat paranoidně a provozovat rychlou imigrační službu pro všechny, namísto toho, aby si imigrační úředníci hráli na šerloky holmsy a snažili se odhalit zlovolné batůžkáře, kteří by mohli zničit Británii tím, že budou v hospodě pracovat na turistické vízum. "
"Samozřejmě, že bohatým se dostává zacházení jako pro VIP, na jaké planetě žiješ? Myslíš si, že budou stát frontu s ostatními? Když jsem si uložil své úspory do jedné globální banky, ukázalo se, že taky mám nárok na letištní procedury pro VIP -- což jsem nikdy nepoužil protože téměř nikdy necestuju letadlem a nenávidím společnost bohatých bastardů, kteří se arogantně vystavují na odiv se svými značkovými blbostmi v čekárnách pro VIPy."
"To je zase další výsada pro bohaté -- je to podobné jako poplatek za vjezd automobilem do Londýna, který je tak vysoký, že si ho chudí lidé nemohou dovolit, ale lepším lidem s jejich jaguáry a rollsy to nevadí. Když se zabrání poplatkem chudým lidem jezdit do Londýna, bohatí si tam pak volně mohou jezdit bez zácp."
"Teoreticky vám letenka první třídy či pas VIP nezajišťuje privilegované zacházení před imigračním úředníkem. V praxi by bylo zajímavé vědět, jestli někdo, kdo přiletěl do Británie s letenkou první třídy, kdy skončil v imigračním vazebním středisku."
"Ano, britská imigrační služba je ostudná. Když vždycky čekám pro různé kolegy z Japonska, než se imigrační kontrolou dostanou, jsem šokován, jak se s nimi při tom zachází -- mluví s nimi hrubě, dávají jim agresivní otázky, úmyslně dělají potíže -- opravdu jsem se styděl. Strašný první dojem po příjezdu do země. Jeden příklad: Jeden Japonec přijel do Británie na svatbu s britskou snoubenkou. Přijel na turistické vízum a řekl imigračnímu úředníkovi, co hodlá v Británii dělat. Úředník odpověděl hlasitě: "No, to je v pořádku, pokud OBA po svatbě opustíte Británii." Jinými slovy: "Nechceme vás a pokud se ona za vás vdá, nechceme ani ji."
"Divím se, že Mark popisuje systém na letišti jako určitou formu 'apartheidu'. Létám často za firmu, u které pracuji. Abych přiletěl odpočinutý a mohl rovnou jít na jednání, firma nám platí letenky v první třídě. Průměrná letenka první třídy do New Yorku stojí až desetkrát tolik než průměrná letenka druhou třídou. A s tím jdou ruku v ruce určité služby -- rovné postele, větší výběr jídla, výběr videa, nastupování do letadla jako první i vystupování jako první, atd. Součástí služby je také přístup do čekárny pro VIP na letišti. Tyto služby si cestující mnohonásobně zaplatil. Není to apartheid, je to normální podnikatelské praxe, která existuje ve všech oblastech života -- je založená na principu "dostaneš tolik, za kolik zaplatíš".
|
