22. 5. 2006
ANALÝZA SOUVISLOSTÍToto je změna, kterou slibuje ODS?Bývalý místopředseda ODS a dnes externí poradce čestného předsedy ODS a prezidenta republiky Václava Klause v sobotu místo moderování diskuse na stomatologickém kongresu zezadu udeřil do hlavy ministra zdravotnictví Davida Ratha (ČSSD). Chvíli na to ho napadl pěstmi. Tolik suchá zpráva. Ponechme nyní stranou otázku, zdali je etické, aby diskusi nepolitické profesní organizace, kterou podle zákona (č.220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře) má být profesní komora, moderoval prominent jedné politické strany. Tento způsob organizace akce, která měla zahájit "týden zdravotnického neklidu", organizovaný zejména Stomatologickou komorou, spíše potvrzuje, že ministr Rath nemusí být daleko od pravdy, když tvrdí, že jde o politickou akci organizovanou před volbami ve prospěch ODS. Nejen o profesní a politické etice po tomto aktu asi nemá smysl hovořit. Etika dostala na frak. Zkusme si však položit několik otázek, které s touto fackou více či méně souvisí. |
Otázky bez odpovědíPředně je nutné se ptát co stojí v pozadí tohoto nekulturního aktu? Jde jen o nepřijatelný způsob řešení osobních problémů, které mezi sebou mají Rath a Macek, nebo je v tom i politika? Jde jen o tzv. selhání jednotlivce -- byť velmi prominentního, nebo jestli zde máme systémový problém s modelem chování, který se prosazuje nejen v politice, ale i mimo ni? A konečně -- je toto ta změna, kterou jako nutnou slibuje provést po volbách ODS? Na otázku, jestli právě takovouhle změnu chceme si však musí odpovědět každý sám předtím, než vhodí hlasovací lístek do volební urny. Buldozer v akciPředseda vlády Jiří Paroubek (ČSSD) označil na sobotní mimořádné tiskové konferenci v Kramářově vile facku, kterou "vlepil" Macek Rathovi, za "útok na celou demokratickou levici". Miroslav Macek odmítá, že by celý incident měl politický podtext. Jak padla facka na sále, mohl každý vidět v televizních zprávách. Pro ty, kdo zprávy v TV neviděli, zrekapitulujme, že Macek měl moderovat diskusi, ale těsně před tím oznámil, že si musí vyřídit osobní věc. Přistoupil zezadu k Rathovi a udeřil ho do obličeje. Šokovaný Rath vstal od předsednického stolu, nakročil k odchodu a pak se vrátil a postavil se Mackovi čelem a označil jej za zbabělce, protože jej napadl zezadu, místo aby se mu postavil jako chlap. V reakci na tato slova Macek na ministra zaútočil pěstmi a Rath se bránil. Oba odtrhl až Rathův dvoumetrový spolupracovník Michal Sojka. Macek vysvětlil útok osobními důvody, Rath se prý nelichotivě vyjádřil o jeho manželce. Podle Macka tedy útok neměl nic společného s politikou. Proč ta facka?Zde je na místě si napřed připomenout výrok kvůli, kterému Macek neváhal odhodit pověst muže s vysokou inteligencí (překladatele Shakespeara a tvůrce veršů) a sestoupit na úroveň hospody IV. cenové skupiny. Rath v rozhovoru v Lidových novinách uvedl, že se Mackova morálka blíží nule, o čemž svědčí i to, že si svou ženu vzal pro peníze. "Víte, já ho znal ještě z doby, kdy chodil na každý večírek s jiným děvčetem ... A najednou pak se oženil za ty miliony. Já mu to docela přeji. Někdo miluje duši, někdo miluje tělo, někdo miluje peníze," řekl doslova Rath. Macek následně Rathovi slíbil, že si to s ním vyřeší "jak se mezi chlapy řešívá". Není v tom přece jen politika?O tom, že Miroslav Macek miluje peníze a že se chlubí svým snobstvím, asi není třeba příliš polemizovat. Dobře o tom vypovídají pravidelné komentáře Miroslava Macka na jeho internetovém serveru www.viditelnymacek.cz a v Lidových novinách. Tuto Mackovou vlastnost dosvědčuje i jeho životní styl. Osobní vůz značky Jaguár za 3 miliony korun; luxusní byt v Pařížské ulici, za jehož pronájem dnešní manželé Mackovi dokonce jeden čas neplatili nájemné, což vedlo k soudnímu sporu s majitelem domu. Dále luxusní rezidence. A konec konců i kniha, kterou vydal se svojí dnešní manželkou Janou Mackovou -- Blochovou, s příznačným názvem Kuchařka pro snoby. Někdejší místopředseda ODS a vicepremiér Miroslav Macek je ostatně znám nejen jako překladatel klasika anglické literatury, ale i z řady kauz, které byly médii mnohokrát propírány. A v nichž šlo o obrovské peníze. Namátkou lze uvést dnes už legendární privatizaci Knižního velkoobchodu. Nebo kauzu privatizace dnes již neexistující Nemocnice na Mičánkách. Která ostatně dobře ilustruje, jak by mohla dopadnout řada nemocnic, kdyby nebyl schválen návrh zákona o neziskových nemocnicích, jehož vznik inicioval spolu se 110 poslanci ČSSD a KSČM právě David Rath, ještě jako prezident ČLK. O jakých penězích však mluvil ministr Rath v onom rozhovoru, za nějž byl Mackem zfackován? Klíč ke kontu ve Švýcarku?Při studiu mediálních archívů lze najít řadu publikovaných článků, v nichž figuruje nejen tehdejší místopředseda ODS Macek, ale i jeho dnešní žena Jana Blochová, v podivných souvislostech se skandálem okolo financování ODS, v jehož důsledku nakonec padla tehdejší vláda Václava Klause. Shodou okolností téhož Klause, který je dnes prezidentem republiky a jemuž dělá Miroslav Macek externího poradce. Pro pořádek si připomeňme ve stručnosti kauzy "švýcarské konto ODS" a "Sarajevský atentát". Skandál vypukl na podzim 1997. Tehdejší předseda vlády Václav Klaus byl nucen 30. listopadu 1997 podat demisi v důsledku politické krize, vyvolané vysokými představiteli ODS Ivanem Pilipem, Janem Rumlem a Josefem Zielencem. Původně vnitrostranický spor nejužších členů vedení ODS přerostl ve vládní krizi, když se v tlaku na vyvození odpovědnosti ze skandálu přidali přední představitelé koaličních lidovců na čele s vicepremiérem Josefem Luxem. Skandál započal veřejným prohlášením, kterým Pilip a Ruml v době Klausovy státní návštěvy Sarajeva, svého stranického předsedu a vládního premiéra vyzvali k vyjasnění otázek stranického financování. Zvláště pak otázky kolem financování nákupu stranického sídla z peněz ve Švýcarsku. Podle policejních výpovědí členů nejužšího vedení strany, které byly propírány tiskem, se kauza točila kolem schůzky grémia ODS 26. září v pracovně tehdejšího premiéra Klause. Na tomto grémiu, což je orgán, v němž zasedají členové nejužšího vedení ODS, se podle v tisku zveřejněných zpráv mělo hovořit o nákupu domu v Malostranské ulici č. 9 (Respekt 8. 12. 1997) . Tehdejší místopředsedové ODS Josef Zieleniec a Ivan Pilip zveřejnili, že právě na tomto jednání v rámci debaty tehdejší hlavní manažer ODS Tomáš Ratiborský prohlásil: "Máme přece těch 170 milionů v zahraničí". Ratiborský a další tehdejší místopředseda ODS, kterým byl právě Miroslav Macek, označili tvrzení Pilipa a Zielence za nesmysl. Václav Klaus u soudu, který tento případ projednával, později tvrdil, že si vůbec na nic nepomatuje. Bývalý manažer Ratiborský v tisku líčil svou verzi takto: "Někdo si spojil dvě různé věci. Říkal jsem, že dům bude stát 150 milionů. Už v jiné souvislosti jsem pak oznámil nabídku sponzorského daru od zahraniční firmy, která projevila zájem se etablovat na našem trhu." Všichni přítomní prý ale zahraniční sponzoring okamžitě zamítli. Jediný Miroslav Macek se podle Ratiborského údajně zeptal, o jakou firmu vlastně jde. Ani jemu to však Ratiborský nesdělil. A neprozradil to nikomu dodnes. Ostatně celá kauza nebyla dodnes pořádně osvětlena -- přes forenzní audit, který proběhl a v jehož průběhu odstoupil z funkce nový místopředseda, kterému byla kontrola financí svěřena. Ve prospěch verze Pilipa a Zielence později vypovídal i další tehdejší místopředseda a pozdější ředitel krajského úřadu Jihočeského kraje Jan Stráský. Týdeník Repeskt upozornil na určité rozpory v tvrzení Ratiborského. Jan Macháček a Tomáš Němeček položili otázku: Proč by členové grémia bez diskuse zamítli jakýkoli dar z ciziny? Bács, Sinha a TueroPodle hlavního manažera ODS nechtěli opakovat skandál s exotickými sponzory z roku 1995 (za smyšlenými jmény Lájos Bács a Rádžív Sinha se skrýval český podnikatel Milan Šrejber). ODS se však nikdy nezavázala, že už žádné peníze z ciziny nepřijme. Bývalý výkonný místopředseda ODS Petr Čermák jezdí v letech 1994 až 1995 často do Švýcarska, kde se stýká s šéfem H arvardských fondů Viktorem Koženým. O čem spolu jednali, nikdo neví. Koženého navštívil, tentokrát ale na Bahamách, i další tehdejší místopředseda ODS Jiří Kovář. (Martin Poláček, Ondřej Drábek : ODS má se Švýcarskem velké množství kontaktů, 10. 12. 1997, Lidové noviny str. 4) Ratiborský a hlavní pokladní Jana Zemková dokonce 27. srpna veřejně podepsali smlouvu se švýcarským bankovním úředníkem Miguelem Tuerem o vyhledávání sponzorů na území Švýcarské konfederace. Na ten den si Ratiborský dokonce pozval reportéry z deníku Právo a všichni tři se u podpisu nechali vyfotit! Podle Respektu pracoval Miguel Tuero v curyšské bance Crédit Suisse a mluví plynně česky. Za svůj ústav dělal poradce Komerční bance. Odkud se podle tohoto týdeníku znal s Janou Zemkovou. (Jan Macháček, Tomáš Němeček: Policie začala šetřit "švýcarské konto", 8.12.1997 Respekt) ODS s Tuerem podepsala smlouvu o tom, že bude pro ni shromažďovat v zahraničí finanční dary. "Ten člověk má s námi smlouvu, podle níž bude na naše konto v Komerční bance v Praze posílat peníze, které sežene," řekl k tomu v prosinci 1997 tehdejší hlavní manažer strany Tomáš Ratiborský. "Podle našich informací měl Tuero ve skutečnosti pouze legalizovat tajně uložené peníze v zahraničí," řekl jeden z důstojníků policie Mladé frontě Dnes. (Jaroslav Kmenta: Žalobce: Nové údaje rozhýbaly vyšetřování ODS, 2.3.2000 Mladá fronta DNES str. 02) Respekt položil dodnes řádně nezodpovězenou otázku, proč si strana najala pomocníka právě ve Švýcarsku, a už nikde jinde? "Podle plánu mělo být takových lidí více. Nenašli jsme ale zatím dalšího vhodného člověka," říká Ratiborský. Tato odpověď v redaktorech respektu vyvolala otázku, zda skutečným úkolem Miguela Tuera nebylo přemlouvat vytipované Švýcary, aby se přihlásili k oněm 170 milionům na údajném černém kontě, a tím je "vyprali". Jako řada dalších ani tato nebyla dodnes řádně zodpovězena. (Jan Macháček, Tomáš Němeček: Policie začala šetřit "švýcarské konto", 8.12.1997 Respekt) Výkonný místopředseda ODS Libor Novák měl dle tehdejší Mladé fronty Dnes k Ottovu tuzemskému kontu jistou dobu podpisové právo. (Jaroslav Kmenta: Žalobce: Nové údaje rozhýbaly vyšetřování ODS, 2.3.2000 Mladá fronta DNES str. 02) Dybova smlouva o privatizaci Telecomu a Bessel KokKrátce po pádu Klausovy vlády se v tisku spekulovalo, že peníze na černém kontě ODS ve Švýcarsku pochází z "provize" za prodej SPT Telecom do rukou nizozemsko-švýcarského konsorcia Unisource. Tuto větev kauzy otevřel šéf sdružení menšinových akcionářů SPT Telecomu Martin Mosinger. Ke kauze Telecom byla zřízena parlamentní vyšetřovací komise. Měla se zabývat mimo jiné i úlohou tehdejšího Českého honorárního konzula v Curychu Wernera Stauffachera, který měl na konto přispět částkou 20 milionů švýcarských franků. Mosinger předložil dopis, v němž konzul Stauffacher skutečně píše o své "pohledávce" vůči Švýcarskému PTT Telecom (součást Unisource). Werner Stauffacher byl československým honorárním konzulem od dubna 1992 a má v Curychu pověst podnikavého obchodního právníka. Respektu pohledávku potvrdil. Za jaké služby účtoval těchto 20 milionů švýcarských franků, což přepočítáno kurzem v roce 1997 představuje téměř půl miliardy korun? "Připravoval jsem cestu pro švýcarské uchazeče, ujišťoval o jejich investorských schopnostech. Víc bych mohl říci, ledaže by mne PTT Telecom zprostil mlčení", řekl Stauffacher Respektu. Švýcarská spojkaPrávě Stauffacher v Respektu "spiklenecky" upozornil na Čechošvýcarku Janu Blochovou. Dnešní manželku tehdejšího místopředsedy ODS Miroslava Macka, který je dnes poradcem prezidenta Václava Klause. Právě o dnešní Mackově manželce se v tisku psalo jako o kontaktu ODS na konto ve Švýcarsku (např. Právo 6. 12. 1997). Macek i další představitelé to popřeli. (Macek popřel, že jeho přítelkyně je švýcarskou spojkou ODS, 6.12.1997 Právo str. 2) Blochová byla podle Respektu mezi diplomaty známa "kontakty na klíčové představitele ODS". Blochová žila tehdy v Bellinzoně v italsky mluvícím kantonu Ticino a do hlavní kanceláře dojížděla už šest let. V Čechách bzlo její jméno spojeno s nepříliš vydařenou akcí z listopadu 1991, kdy jménem Nadace Václava Klause pořádala v pražském hotelu Atrium dobročinný večírek pro děti se zánětem průdušek (nakonec přišla sotva polovina peněz, než kolik Jana Blochová slibovala). (Jan Macháček, Tomáš Němeček: Policie začala šetřit "švýcarské konto", 8.12.1997 Respekt) Noviny však o tomto spojení začaly paradoxně psát na základě tiskové konference, kterou svolal těsně před kongresem ODS Macek, kde tuto informaci dementoval, i když o ní do té doby nikdo nepsal. (Macek popřel, že jeho přítelkyně je švýcarskou spojkou ODS, 6.12.1997 Právo str. 2) Tiskovka vyvolala řadu otázek. Které stejně jako mnoho jiných, souvisejících s financováním ODS a švýcarským kontem, nikdy nebyly přesvědčivě odpovězeny. ODS dodnes existenci švýcarského konta popírá. Escort servisI když si za financování ODS vyzkoušeli výhled skrze zamřížované okno bývalý místopředseda ODS Libor Novák a jeho asistent Ludvík Otto. Ludvík Otto byl v minulosti automobilovým závodníkem, majitelem automobilové stáje Rallye Cars, která podle policejního vyšetřování figurovala v placení výdajů za volební kampaň ODS 1996, které nikdy neprošly stranickým účetnictvím. V minulosti býval i ředitelem odboru zemědělství na ministerstvu privatizace a členem dozorčí rady Karlovarské Becherovky. Proslavil se ale jako zaměstnanec ODS, který vlastnil účty, jimiž prošlo asi sto milionů korun, odeslaných ze zahraničí. Část z těchto peněz skončila na kontech ODS. Podle MF Dnes (ze dne 31. 7. 1999) spravoval Otta společně s Liborem Novákem i konto ve Foresbank, na které podle výsledků policejního vyšetřování přišlo 45 milionů korun ze švýcarské banky Credit Suisse. Prostřednictvím tohoto účtu měl být OTTO napojen na údajné tajné konto ODS ve Švýcarsku (2. 8. 1999, Prima TV, Deník 19:00). Tato skutečnost policisty zaujala. Umožnila jim totiž požádat švýcarské orgány o právní pomoc. Kvůli tomu policie prověřovala 120 účtů. (Ludvík Otto byl patrně obviněn z daňového deliktu, který původně vůbec nebyl předmětem vyšetřování , 2.8.1999, Hospodářské noviny, str. 2, (jem)) Náměstkyně městského státního zástupce v Praze Marcela Kratochvílová dle HN opakovaně trvala na tom, že Otto je stíhán jako spolupachatel daňového deliktu, jehož se dopustil jeho obchodní partner. Z výpisu obchodního rejstříku, jenž je dostupný na internetu, vyplývá, že zmíněnou firmou by mohla být společnost Rallye Cars, v níž bzl Ottovým společníkem Miloš Běhounek. Jediné, čeho se policii během měsíců práce na financích ODS podařilo dotáhnout, byla žaloba na Klausova někdejšího místopředsedu a pokladníka Libora Nováka za dvousettisícový daňový únik. Když ovšem dostal žalobu na stůl soudce Vladimír Herman, upřímně se prý nad předloženými spisy zděsil. Okamžitě mu došlo, že by mohli být stíháni i další lidé, a vyžádal si zprávu o provedené kontrole účetnictví ODS, kterou vyšetřovatelé ignorovali. To psal Jaroslav Spurný, ynámý svými styky do policejního prostředí v Respektu (Jaroslav Spurný : Život a doba soudce Hermana, 2. 8. 1999, Respekt str. 4) Podle MfD ze dne 14. 7. 2000 švýcarské státní zastupitelství potvrdilo, že existuje tajné konto, z nějž se čerpaly prostředky na nelegální financování ODS. Švýcaři v odpovědi na žádost o právní pomoc potvrdili, že konto v curyšské bance Credit Suisse, na které se česká policie v souvislosti s ODS ptala, skutečně existuje. Potvrdili i to, že z něj bylo převedeno v přepočtu 45 milionů korun nejdříve do pražské ČSOB a pak do Foresbank na účet bývalého tajemníka hlavní kanceláře ODS Ludvíka Otta. Ten pak peníze používal k financování ODS. V právní pomoci však vznikl zádrhel. Podle švýcarských úřadů totiž nejsou českou stranou předložené doklady dostatečným důkazem o spojení tohoto konta s privatizací Telecomu. I když se o sponzorských příspěvcích za privatizaci Telecomu se zmiňuje i forenzní audit hospodaření ODS od firmy Deloitte & Touche. Ta jako zdroj informací uvádí bývalé politiky a zaměstnance ODS. Informace měli mít k dispozici exministr vnitra Jan Ruml, bývalý místopředseda ODS Josef Zieleniec a někdejší pracovník hlavní kanceláře ODS Lubomír Reischfeld. Všichni tři se podle auditorů shodli, že oním mecenášem mělo být zahraniční konsorcium TelSource. Reischfeld byl při výpovědi nejkonkrétnější a uvedl, že ODS a ODA dostaly za privatizační rozhodnutí 100 milionů korun. Náměstkyně městského státního zástupce Marcela Kratochvílová řekla, že kvůli tomuto rozporu Švýcaři odmítli konto v curyšské bance odtajnit a poskytnout bližší údaje o jeho zakladateli a podpisových právech. Takže kauza opět zamířila do ztracena. Komu patří konto?A jsme opět na počátku. O jakých penězích to mluvil David Rath v rozhovoru pro Lidové noviny, když prohlásil, že si Macek vzal Blochovou za ty milióny? Nemohly to náhodou to být peníze ODS? Je minimálně zvláštní, že v době, kdy se psalo o skandálu s financováním ODS a tajném kontě ve Švýcarsku, všechny noviny o Blochové psaly jako o podnikatelce. Dnes o Mackově manželce hovoří jako o rentiérce. Macek o sobě hovoří jako o soukromníkovi, který nemusí nikomu nic vysvětlovat. A údajné konto ODS? K tomu se ODS nikdy nehlásila a dodnes tvrdí, že nic takového nemá. I když policie zjistila, že nějaké konto ve Švýcarsku existuje a že z něj bylo ve prospěch úhrady nákladů ODS posláno 45 milionů. Co se asi stane s účtem, ke kterému se nikdo nehlásí, ale od něhož někdo musí mít podpisová práva? Je minimálně zajímavé, že po utichnutí celé kauzy s údajným klíčem ke švýcarskému kontu, kterým podle aféry mediálně rozvířené samotným Mackem měla být právě Blochová, si Macek tuto dámu vzal za ženu. JE faktem podle českého práva, že manželé proti sobě nemohou svědčit. Je rovněž zajímavé, že ODS i po utichnutí skandálů s financováním nakonec dům na Malé straně koupila. Jako by se nikdy nic nestalo. Vždyť se také nic nestalo. Jen padla vláda. Proč tedy ta facka?Facka, která zubařům řádně zkomplikovala začátek protirathovské akce, zvané "týden zdravotnického neklidu" je značně neadekvátní reakcí. Pokud se ovšem Rath ve svém rozhovoru s LN nedotkl něčeho obzvláště nepříjemného. Na slovní výpady je totiž Miroslav Macek jako vrcholný politik ODS zvyklý. A doposud si z nich pramálo dělal. Na jedovaté otázky, týkající se svého soukromého života, uměl vždy břitce odpovídat. Jako v případě řady afér s milenkami, neplacením nájemného a podobně. Nebo se i soudit. Jako v případě slovního výpadu bývalého premiéra Miloše Zemana týkající se Zemanovy formulace o "vytunelování" Knižního velkoobchodu. A najednou facka. Ministrovi. Ten sice leží ODS hodně v žaludku z řady důvodů, k nimž určitě můžeme řadit zmaření privatizaci nemocnic pomocí zákona o neziskových nemocnicích nebo odhalení pochybných mnohamilionových obchodů VZP s firmou IZIP, do nichž jsou zapleteni europoslanci za ODS Cabrnoch a Ouzký. Celkem nenápadnou větou o tom, že si Macek vzal Blochovou za ty miliony se však Rath zřejmě dotknul ještě citlivějšího tématu. Buď se Macek oproti dřívějšku, kdy slovní spory uměl řešit na úrovni hodně změnil, nebo Rath nechtěně či úmyslně "kápl" na opravdu zajímavé souvislosti... Lékařské tajemství to nebylo, co Macka rozčílilo. Hodně napoví reakce prezidenta Václava Klause. Ten zatím odmítá chování svého poradce jakkoli komentovat, zatímco předseda ODS, onen "prázdný a falešný Topol" Macka vyzývá k emigraci z ODS. I když Klaus svým mlčením na sobě nechává znovu ulpívat podezření, na nějž se už dávno zapomnělo. Politik - soukromník, jakým Macek dodnes je, si nemůže dovolit veřejně užívat násilí v odvetě za slovní výpady. Zvláště, kdytž on sám si na druhé ve svých komentářích na blogu viditelnymacek.cz servítky nebere. Na nikoho. Násilné akty totiž zakazuje trestní zákon hned v několik skutkových podstatách. Politik i publicista si jako veřejná osoba takovou věc nemůže dovolit - už proto, že tím dává špatný příklad spoluoobčanům. Jako konzervativní politik ztrácí integritu noblesy, jako snob je k smíchu. Prezident si nemůže dovolit spolupracovat s člověkem, který veřejně páchá násilné skutky na svém ideovém rotivníkovi. Žádný poradce -- ani překladatel Shakespeara, ani autor koncepce reformy zdravotnictví, ani autor brilantních politických analýz (Co dělat) -- nemůže být jako poradce pro prezidenta tak nenahraditelný, aby prezident legitimizoval jeho násilné chování. Jedinou přijatelnou reakcí prezidenta na násilný skutek, provedený prezidentovým poradcem, je ukončení spolupráce s násilníkem. Jinak by totiž prezident spoluprací s takovým člověkem dával najevo, že s násilím souhlasí. Pachatel trestného činu, kterým nepochybně násilný akt je, totiž ve slušné společnosti nemůže být v politické funkci. Ten kdo souhlasí s násilím, páchá sám násilí. V dobách, kdy Václav Klaus býval premiérem, se sice nepoužívaly standardy nastavené dnešním předsedou vlády Paroubkem, který okamžitě vyhodí politického exponenta, na němž ulpí byť jen podezření z trestného činu. Od dob Klausova premiérování se leccos změnilo. Takže pokud se Klaus jako prezident nedokáže zbavit poradce Macka, který jej sice věrně provázel Sarajevem, ale dnes jej spojuje s nepřijatelným násilím, tak dává nepřímo najevo, že se jej vlastně ani zbavit nemůže. Pro asi? Že by kvůli jeho manželce, která má ty milióny? Tohle má být ta toužebně očekávaná změna?Nenápadná věta - v kontextu celého rozhovoru Ratha s LN, a zvláště velmi nápadná facka, kterou vyvolala, možná znovu otevře otázky, které jsou zaváty prachem v mediálních archivech... Počkejme si na další reakce politiků a novinářů. Možná že na ně opět jako v minulosti nedostaneme odpověď. Ptát bychom se však měli i po širším kontextu případu "padla facka na sále". Tohle má být ta změna, kterou slibuje přinést ODS? Ve světle temných souvislostí, které se rýsují za Mackem a Blochovou, se prohlášení předsedy ODS Mirka Topolánka v duelu s Paroubkem o tom, že vládu ČSSD provází neuvěřitelná korupce a kontakty s organizovaným zločinem jeví jako opravdu, ale opravdu prázdná a falešná. Co chcete? Topol. Při úvahách o širším kontextu je třeba brát v úvahu i první reakce předsedy ODS, který řekl, že jde o reakci na neuvěřitelné útoky ze strany ministra Ratha. Jako by snad Rath zezadu fyzicky napadl některého člena ODS a ne naopak. Nicméně, i Topolánek pochopil bystře. Výzva k odstoupení z ODS se u Macka nesetkala s pochopením a ČTK řekl, že k vystoupení ze strany nemá důvod. Tím určil samci alfa ODS jeho místo... Štrajchpudlíka. Zapomínat bychom neměli ani na fakt, že ODS jako jedná odmítla podpořit usnesení Poslanecké sněmovny, které odsoudilo brutální napadení, při němž byl zkopán poslanec KSČM Jiří Dolejš. Nutně se pak nabízí otázka, jak si ODS představuje mezilidské vztahy. A to nejn v politice. Jestli upřednostňuje rovná práva všech občanů na tvrdou, ale svobodně vedenou demokratickou diskusi. Nebo fyzickou agresi proti nositelům jiných názorů. V takovém případě bychom se mohli dočkat velmi nepěkných konců. Změna společenské atmosféry -- a nedejbože právních norem o mezích "nutné" obrany -- by mohla končit tak, že chudý (event. zaměstnanec, nájemník, soused) si nesmí "otevírat hubu" na bohatého (event. zaměstnavatele, majitele domu a pod). Jinak dostane nařezáno. Bez přítomnosti televizních kamer a bez sankce vůči agresorovi. Majitel domu či zaměstanavatel bude stát nad zbitým zmaěstnancem a bude říkat, jakýže je chlap. Chcete opravdu takovou změnu? |
Modrá šance ODS | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
22. 5. 2006 | Toto je změna, kterou slibuje ODS? | Štěpán Kotrba | |
20. 5. 2006 | Bude se ODS snažit vysvětlit zbabělost jako oprávněnou? | Bohumil Kartous | |
20. 5. 2006 | Program ODS je mi nejbližší, ale... | ||
12. 5. 2006 | ODS se důrazně ohrazuje | ||
26. 4. 2006 | Kořistka: "ODS zadržuje důkazy" | ||
17. 4. 2006 | Proč budu volit ODS | ||
17. 4. 2006 | ODS a rovnost příležitostí? | Josef Vít | |
14. 4. 2006 | Modrá šance pro ČR | ||
27. 2. 2006 | Chce ČSSD zvrátit mandát ODS z krajských voleb? | Boris Cvek | |
20. 2. 2006 | Weak ODS leadership hurting `blue` chances | Irena Ryšánková | |
13. 2. 2006 | Václav Klaus poškozuje ODS | Milan Daniel | |
2. 2. 2006 | Žákovo mlžení: stamiliardové ztráty v příjmu do státního rozpočtu | Ivo Bubeník | |
21. 1. 2006 | Za poškození dobrého jména a demokratické pověsti si může ODS sama | Štěpán Kotrba | |
23. 12. 2005 | "ODS se opět uchýlila k účelovému lhaní" | Jiří Paroubek | |
28. 11. 2005 | Překvapení pana Topolánka | Josef Vít |
České volby v roce 2006 a povolební pat | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
22. 5. 2006 | Volební agitace | Josef Vít | |
22. 5. 2006 | Toto je změna, kterou slibuje ODS? | Štěpán Kotrba | |
20. 5. 2006 | Bude se ODS snažit vysvětlit zbabělost jako oprávněnou? | Bohumil Kartous | |
19. 5. 2006 | Moc médií a média moci | Max Fischel | |
18. 5. 2006 | Voličovy nálady, voličovy preference a voličova volba | Štěpán Kotrba | |
17. 5. 2006 | Zelení: Kam jsi to vlezl? Ven ! | Štěpán Kotrba | |
17. 5. 2006 | Jak vyhrát volby | Oskar Krejčí | |
17. 5. 2006 | Hledání vlastních zájmů | Oskar Krejčí | |
16. 5. 2006 | Zahraničně-politická témata v českých volbách 2006 | Jiří Pehe | |
16. 5. 2006 | Racionální volič a labilní respondent | Jan Punčochář | |
15. 5. 2006 | Volební kampaň má dva autory: politické strany a média | ||
9. 5. 2006 | Zrušení komunistů nemusí přinést kýžený výsledek | Vít Horák | |
5. 5. 2006 | Předvolební násilí | Oskar Krejčí | |
30. 4. 2006 | Odpovědnost za verbální šíření nenávisti | Štěpán Kotrba | |
30. 4. 2006 | Stranické preference, volbní prognózy - jaký je v tom rozdíl? | Štěpán Kotrba |