Odbornice a odborníci na dané téma -- Lada Šušlíková (v příspěvku o Berlusconniho cestě k moci a jeho médiích moci), Jan Jirák (m.j. uspořádaným přehledným zamyšlení nad tématem), Karel Hvížďala (m.j. německá média a politika a politici, přednesené v přehledné logické "eseji"), Jaromír Talíř ("mediální" zákony a snahy jejich prosazování pojaté s nadhledem kultivovaného politika) -- pod moderací Barbory Kroužkové (bez "jinde" tak obvyklého prosazování komentářů k myšlenkám diskutujících a panelistů) -- uváděli fakta a komentáře.

Již název setkání byl zvolen s ohledem na vysokou kulturu nikoli jak "Teror médií" (dle knihy Ignacia Ramoneta, Mladá fronta, 2003), ale jako problém. "Problém" možno vymezit jako "negativní hodnocení" (tedy opět s úvahou na nějaké hodnoty, jejich uspořádání, preference atp.). Jsou "problémy" řešitelné? Ani během staletí (od vzniku prvních kouřových, světelných či zvukových signálů) až po dnešek a zítřek nejsou, neboť se mění pořadí hodnot, hodnocení, jednak tzv. vyřešený problém vybuzuje nový či nové problémy. Nekonečné je poznání, zvídavost a zvědavost, zájmy, potřeby, žvanění i povídání, snaha být slyšen a viděn, mít moc (být i nemocný mocí), slavný, "informovaný" a "informovat".

Již pojem "informace" (neodmyslitelný od pojmů sdělení, zpráva, entropie, redundance, šum, teorie informace a sdělování (kanálů a -- s odpuštěním -- mravních stok, "kanálů", kybernetiky, informatiky a informetiky atd.atd.), stejně jako pojmy "komunikace" (nejen jako silnic, vozovek), ale i jako proces sdělování (slovem, obrazem, písmenky, hlukem, mimikou atd.atd.) vzbuzují zájem vědců, lidí nauk a umění. A jako komunikace a aut (pořízených na leasing i s životem na leasing), jsou špatné, děravé, vyspravované, nedokončené, "štupované" atp., tak také "sdělování" má tytéž atributy. A provoz na komunikacích je víc nebo méně sledován, ignorován, je mnoho zraněných a mrtvých, tak i ve sdělování sdělení, zpráv, informací v podobě senzací, banalit, mouder a hloupostí - jako skutečností nebo komentářů (podle rozdílných kriterií "tvůrců" a příjemců sdělení) jsou "sledována", "hodnocena", "povzbuzována", podporována (placena, čestně vyzdvihována, či jinak kladně hodnocena) a naopak potírána, odsuzována (k mírným trestům, k "hrdelním" trestům -- tedy aspoň přiškrcením, poskytováním jen omezeného přísunu kyslíku či pomalu působících plynných jedů)). Vše (dnes jako v minulosti (dle pokynů náčelníků, šamanů, šarlatánů, vedoucích, vydavatelů, vedoucích a méně vedoucích redaktorů, vlastníků, akcionářů, skupinek, etnik aj.) se děje "ve prospěch" nebo pro "pozlobení" zvídaných či lhostejných konzumentů produkce všech médií. (Médium je "zprostředkující činitel, prostředí, půda pro kultivaci, prostředek pro uchování záznamu /"paměti"/, také tisk, rozhlas, televize /v souhrnu posledně tří jmenovaných jako "masová" (Nikoli ve smyslu "Osamělého davu" (Die einsame Masse") - Riesmannova ), připomínající tedy řeznictví, uzenářství/, veřejný sdělovací prostředek, prostředek pro kampaně, třeba i zákonů, výchovných procesů. V parapsychologii je médium "zprostředkující osoba při spiritických pokusech"). Členit lze média také na média pro odborníky (s velkou či malou specializací), laiky, pouhé sběrače senzací (co je vlastně senzace?), drbny, politiky, voliče, sběrače úředních vyhlášek atd.atd.

Tedy: je nekonečně a prakticky nespočetně mnoho skutečností v "objektivní realitě", nekonečně mnoho sdělení (zpráv, informací) a komentářů, konečně mnoho lidí a skupin, kteří na sdělování vydělávají i prodělávají, vznikají a zanikají, kteří to vše konzumují (s ohledem na kvalitu stravovacích ústrojů či dokonce bez ohledu na vlastní zdraví), kteří se radují či zlobí či je jim to zcela lhostejné!

A pak chtějte, aby během dvou hodin na setkání odborníků, specialistů i lidí vzdělaných, se téma "moc médií a média moci" třeba je "nakouslo"! René Descartes by nebyl spokojen s diskusí na tak veliké téma, protože věděl, že je-li problém velký, musí se rozdělit na kousky. Ale přesto, díky moc, že se diskuse konala po stručných úvodních slovech skromných, vědoucích panelistů.

Mnohé problémy o "tyranii médií" (resp. moci médií a médiích moci) uvádí zmíněná kniha I. Ramoneta. Některá témata byla zmíněna i na diskusi v rámci CESES a CEMES. Třeba "nezávislost" vlastníků médií, novinářů a vůbec těch, kteří média dělají. Existuje "nezávislost"? Nikoli.

Každý člověka je závislý na vlastním rozumu, znalostech (jak mnoho závisí na kvalitě vzdělání a výchovy! Chlubit se -- jak učinil jeden moderátor v jedné besedě -- že je absolventem školy, je přeci také "zavádějící"! Cožpak absolvování nějaké školy garantuje kvalitu myšlení, poznání, vědění, slušnosti, skromnosti či jiných -- třeba dnes ne právě "propagovaných" a "populárních" atributů čestného (velmi málo chápaný a proto již nepoužívaný pojem!) člověka? Neskromná osobní poznámka: na jednom zasedání jsem oslovil účastníky (a nebylo to jen tak ledajaké zasedání, ale tzv. vědecká konference!) "ctní pánové" -- vyvolalo to smích a podiv!), faktické odpovědnosti (kapitálu, rodině, někdy i "svědomí", pokud ho používá, atp.) nebo fiktivní odpovědnosti - vůči svým čtenářům, výdělkům, komentářům a interpretací "skutečností", cti lidí, atd. (Vymezením významu (dle "významového slovníku" toho kterého jazyka" a "smyslem", tj. uchopením "slova, pojmu, sdělení, zprávy, informace" jako odrazu poznání /teorie poznání také není jednoduchou záležitostí!!!/ z hledisek emocí, humoru, situace, účelu atd.atd.). Prof. Carnap dokonce poznamenal, že otázka "smyslu nemá smysl". Ptal se novinář či politik někdy po smyslu svého života a našel také nikoli jen banální odpovědi? Ale co je to "banální"? Hloupost není trestná, je jen trestuhodná -- ale je lidská! Takových "vulgárních" tvrzení lze vytvořit stovky!!! Ale má to význam a smysl?). "Fiktivně" odpovídá" jen dočasností své (negativní -- i toto hodnocení závisí na preferovaných hodnotách!) manipulace míněním druhých, dočasnou funkcí či dokonce popularitou -- ničím aspoň trochu trvalejším, co by překonalo "normální" lidskou slušnost, odpor k vulgaritě, neskromnosti, ješitnosti, rozumu, logice (nejen formální), atd..

Podobně se hazarduje s pojmy "objektivní zpravodajství", "pravda", "lež", "průměrný ukazatel" (bez zveřejnění odchylek od průměrů a dalších momentů), jakož i "novostí" (nějakého poznatku, informace) atp.. Také se "argumentuje" "etickým kodexem" místo toho, aby existoval "kodex etiky" (možná i obecně, nejen pro profese). Analogicky: mnozí se "ohánějí""lidskými právy", nemáme však normu o "lidské odpovědnosti"!

Vrcholem je moralizování: nad ignorováním "velkých témat", kritizuje se preferování obrázků o "dvojhlavém psíku"¨či "váze a délce" potomka nějaké ženy! Velká témata totiž vyžadují velké (tedy i statečné v jiném než obvyklém pojetí "statečnosti") novináře a myslitele-komentátory, velké autory a pak velké vydavatele. Velikost spočívá v popírání rozhodujícího vlivu kulturní většiny, v popírání slušnosti většiny, její mravní orientace, v odmítání podpory propagace zla (kolik čase se věnuje "zlu" a kolik "lidskému dobru"?) a v odmítání propagace ničemností; kolik se věnuje propagaci toho nejhoršího ze zahraničí a kolik toho nejlepšího (ale: co je vlastně nejlepší?). Kolik šklebů a podbízivosti musí divák a posluchač vydržet, než -- po reklamě -- se někdy objeví kulturní program? Kolik energie se věnuje atributu konfliktnosti (nemám na mysli povídání v rámci volebních klání!) a překonávání dogmat (ve všech oblastech přechodu od socialismu ke kapitalismu z tolika možných hledisek). (Ale pan profesor E. Goldstücker mi kdysi poučil, že i kritika moralizování je moralizování! Blížil se pravdě!). Je nesporné, a čtenářům se omlouvám, že tento odstavec je moralizováním, výkřikem do tmy, voláním po poušti, vzniklé už před desítkami let, výrazem přání, aby svět -- i ten náš mediální a politický -- byl lepší, slušnější, pestřejší, méně zbabělý a podbízivý menšině! Ale jako mladý člověk (narodil jsem se r. 1934) jsem přesvědčen, že sto let ⁽S odvoláním na slavné Masarykovo "potřebujeme 50 let ....") po roce 1989, tedy roku 2089, se dožiji aspoň trošinku z toho množství utopií psaných o "věčných ideálech lidstva" (počínaje třeba Platónem -- ale bez otroků a konče např. knihou " Prosím stručně").

Diskuse na téma "Moc médií a média moci" mi utvrdila v tom, že nám mnohým, kteří nedbají na vlastní kariéru, slávu, popularitu, pocty a jiné dočasné hodnoty, ale pracují na kultivaci vzdělávání a výchovy, velmi záleží na dalšímu vývoji kulturnějších a tedy i morálních a estetických, ergo vpravdě lidských vztahů také mezi politiky a médií, na kvalitě médií a hlavně na vztahu lidí k sobě navzájem. Oni totiž média k tomu mohou přispět, i když někdy člověk i v těchto oblastech podlehne pochybnostem a velké skepsi a cynizmu, až "postmodernímu" /i když je to také pojem do pranice!/! Snad pomůže i vyšší (kvalitnější, s vědomím souvislostí naplněným, proti "fachidiotismu" orientovaným, atp. atd. vzdělání politiků, novinářů, vlastníků médií i kantorů? Prý budeme žít ve "vzdělanostní společnosti", jde o to žít i ve vzdělané společnosti! (Ovšem i mnoho vzdělaných lidí byly vrahy! Jde o to žít v moudré společnosti, vzdělané i mravné -- ale s jakým vzděláním a s jakou mravností!? To je však již téma jiné, i když spojené s politiky, mediátory a lidmi, kteří konzumují dnešní produkty médií!).

docent Ing. Max Fischel, CSc je členem Člen Českého komitétu pro vědecké řízení, Etického fóra ČR, Evropského kulturního klubu. Přednáší a publikuje o managementu