Uniklý dokument má i s přílohami jedenáct stran (najdete jej na konci článku v příloze). Jedná se o interní zprávu, kterou v roce 2003 pro francouzský Úřad pro jadernou bezpečnost IRSN připravil Bruno Lescoeur, vedoucí pracovník elektrárenské společnosti EdF.

Analýza měla odpovědět na otázku, zda nejnovější reaktory typu EPR dokáží odolat pádu velkého dopravního letadla. Tento nový reaktor se honosí údajnou vyšší úrovní bezpečnosti oproti dnešním jaderným elektrárnám, což slouží jako silný argument ve prospěch obnovení jejich výstavby v některých evropských zemích.

Schopnost odolat současným rizikům, včetně cíleného teroristického útoku, je samozřejmě velmi důležitá. Zpravodajské služby už několikrát informovaly, že mezi potenciálními cíli, o kterých teroristické organizace reálně uvažují, jsou i jaderné elektrárny. Ty patřily mezi zvažované cíle i během přípravy útoku Al Kajdá na Spojené státy dne 11. září 2001.

Tlakovodní reaktor tzv. třetí generace s označením EPR (European Pressurized Reactor) vyvinula francouzská firma Aréva. První se začal stavět před rokem ve Finsku v lokalitě Olkiluoto, druhý exemplář by se měl podle nedávného rozhodnutí EdF vybudovat ve Francii ve Flammanville. EdF také předložila nabídku britské vládě na dodávku deseti těchto reaktorů a doufá, že další zakázky získá v Číně a v Indii.

Hned ve středu 17. května, den po nepochopitelné razii a represi ze strany francouzské policie, zveřejnila na internetu dokumenty EdF z roku 2003 řada organizací i politiků, mezi jinými dva francouzští senátoři, několik poslanců, tamní Strana zelených a předsedkyně Komise Evropského parlamentu pro lidská práva.

Ekologické organizace nyní apelují na francouzské úřady, aby neprodleně zveřejnily všechny informace o úrovni bezpečnosti reaktorů EPR, protože bez nich není možné vést transparentní a demokratickou diskusi o tom, zda je vhodné tyto reaktory ve Francii nebo jinde v Evropě stavět.

Podle kritiků interní informace EdF ukazují, že tyto nové jaderné bloky nemusejí být schopny odolat pádu velkého dopravního letadla. EdF navíc ve svém stanovisko výslovně uvádí, že "neuvažuje o tom, že by [jako elektrárenská společnost] měla zajistit své elektrárny proti veškerým představitelným válečným nebo teroristickým situacím. Předcházet takovým událostem a snižovat jejich možné dopady je výhradně úkolem státu."

Koncem minulého týdne Greenpeace publikovalo expertní technickou analýzu uniknutých dokumentů (v plném znění ji najdete v příloze na konci článku). Ta poukazuje na některé slabiny posouzení, které EdF v roce 2003 provedlo:

• Neodůvodněně předpokládá, že účinky dopadu velkého dopravního letadla o hmotnosti 250 tun budou srovnatelné s dopadem vojenského letadla o váze 2 až 5 tun, proti kterému je ochranný kontejnment reaktoru EPS dimenzován. Energie dopadu velkého letadla je přitom výrazně větší, stejně jako síla vyvolaného nárazu.
• Počítá s tím, že zhruba 100 tun leteckého paliva by shořelo během dvou minut, což je rovněž nedoložená domněnka. Vůbec nezahrnuje možnost, že by výpary z uniklého paliva mohly vytvořit výbušnou směs přímo uvnitř stavebních struktur elektrárny. Následný výbuch by na měl ničivé účinky na stavbu i na zařízení elektrárny.
• Tvrdí, že teroristé nebudou mít dostatečné pilotní zkušenosti na to, aby letadlo na elektrárnu přesně navedli. To přitom popírá realitu z 11. září, kdy se jim povedlo zcela přesně zasáhnout obě věže World Trade Center v New Yorku.
• EdF také nepočítá s rizikem rozsáhlého úniku radioaktivních látek jednak ze samotného reaktoru, případně z vyhořelého paliva uskladněného uvnitř elektrárny.

Autor expertní analýzy, Dr. John Large, komentuje slovy: "Nedivím se, že únik a zveřejnění dokumentů EdF vyvolalo takovou kontroverzi. Není to ale proto, že by snad obsahovaly nějaké citlivé nebo strategické detaily o projektu reaktoru EPR -- nic takového tam v nich není. Důvodem poprasku je podle mě to, že dokumenty ukazují naprostou nepřipravenost na eventualitu teroristického útoku."