Pan Oráč totiž nejspíš nepodnikal někde na na odlehlé planetě sám pro sebe, ale v našem státě, a nutně tedy využíval i veřejné služby státu, placené z daní druhých, jako třeba silnice, policii, zprostředkovaně i státní investice do školství atd.

Pisatel se mylně domnívá, že živnostník neprodukující zisk je schopný podnikatel, který se dokáže sám uživit, kdyby jen nebylo toho zlodějského státu.

Realita je ovšem taková, že kdo nedokáže svým podnikáním vydělat ani tolik, aby dokázal státu zaplatit svůj díl na daních, nutných pro provoz služeb, které všichni k životu využíváme, ten se uživit nedokáže. Parazituje totiž na nás všech ostatních, kteří na provoz těchto služeb svými schopnostmi a prací vydělat dokážeme.

A právě minimální daň je nástrojem, jak tyto neschopné podnikatele přimět, aby se začali živit něčím, čím budou produkovat dostatečný zisk, ať už jako zaměstnanci nebo třeba podnikatelé v jiném oboru. Důležitá je zejména v případě, kdy takovýto podnikatel spokojeně "neziskově" funguje dlouhá léta - jak je u nás běžné - protože si dává do "nákladů" i domácí stereo, soukromé auto a vodní postel.