Paroubkova ČSSD má dlouhodobý vzestupný trend, nastavený kdysi Milošem Zemanem, podoben přesně načasovaným přílivovým vlnám s vrcholem kolem 30%. Uprostřed volebního období považoval bývalý premiér za nesmyslné udržovat vysoké preference. Nyní je vývoj preferencí nejpodobnější několika měsícům před volbami 1998. Odpovídající výsledky jsou pravděpodobné. Tragédií ČSSD je, že Špidlovi a Grossovi se během jejich vlády málem povedlo zničit práci svého předchůdce za šest let. Střednědobý stoupající trend je stabilní - přes několikaměsíční pokles, který strany levice provází prakticky před každými volbami. Jediným prokazatelným výsledkem ČSSD je, že vnitrostranická krize v ní nadlouho skončila a i voliči to už pochopili. Strmý vzestup trendu po nástupu Paroubka je toho důkazem. Nyní favorizovaná ODS ukazuje lineární trend poklesu od roku 1992 přerušený pouze sarajevskou krizí a "špidlovsko-grossovskou krizí" v roce 2002... V průzkumech i ve volbách. Už od jara 2004 doteď se projevuje překvapující podobnost křivek vývoje volebních preferencí s předvolebním obdobím 1995-1996. Dvěma politikům ČSSD, Špidlovi a Grossovi, může ODS děkovat za vzestup na rekordní, 35% hranici preferencí, která ji "postihla" v roce 2004. Poté se dlouhodobý trend vrátil ke své klesající hodnotě. Nezměněným tempem. Vývoj současných preferencí KDU-ČSL a KSČM se nejvíce podobá volbám 2002. Zde je nutno vzít v úvahu věk voličů a úmrtnost členské základny, která způsobila trvající pokles od roku 2000. U KSČM je příčinou jejího trvalého podhodnocení v průzkumech stále vzrůstající lžiskóre, dané nechutí starších voličů "přiznat se" veřejně k volbě komunistů. Raději řeknou, že nebudou volit nikoho. Stress z konfrontace s primitivním antikomunismem se ve stáří snáší stále hůře. Přes vzrůstající toleranci existence KSČM na politické scéně a lhostejnost společnosti k občasné antikomunistické hysterii. U obou stran je úbytek členské základny úmrtím za poslední období -25 až -50%. A to jsou obě "tradiční", "národněfrontové" strany stále největší, mají nejstabilnější voličský lektorát. Jen KSČM ale roste absolutní počet voličů. Je to pochopitelné - díky radikálnímu levicovému potenciálu části dosavadních nevoličů, kteří se ke straně přiklonili spíše, než k sociální demokracii a jinou alternwtivu na levici nenašli. KDU-ČSL si musela pomoci ve volbách 2002 Koalicí, aby se na úbytek nepřišlo. Díky tomu získala voliče Unie svobody, pro které byla jinak nepřijatelná. Nyní zůstala sama. Její religiozita je méně lákavá pro prvovoliče, než sex, marihuana či pivo. Vliv ultrakonzervativní hysterie Hnutí pro život, poslance Karase, prohibiční tažení poslance Janečka a protidrogového "experta" Vacka, spolu s převažující orientací na katolický klérus odrazuje sekulární voliče i mladé šiřitele evangelia. O husitech nemluvě. Nelogický nesoulad trendů a posledních preferencí KDU--ČSL v posledních měsících je ale nejmarkantnější ukázkou, jak lze izolovaně "vystřeleným" číslem probudit strach sympatizantů, znejistit i zkušené politiky a nezkušené novináře dovést k dalekosáhlým spekulacím. Voliči US-DEU se většinou smířili s politikou ODS, odkud předtím přišli a "vrátili se z vandru domů". Nebo jsou jejich názory výsledkem čtyřkoaličních "Brandýských" paktů lidovce Cyrila Svobody a unionistky Hany Marvanové se zeleně ekologickými aktivisty a Sorosovými stipendisty - a směřují nyní k modrozeleným Zeleným. Část pak se smířila s liberály v ČSSD. Množství lidí, kteří budou volit poslední zbytky kdysi tak mediálně adorované Čtyřkoalice poté, co jejich vedení přijalo prostituční korýtka ve vládě, sestavované sociálními demokraty, je limitně se blížící počtu členů této nejmenší strany. Ta pro několik křesel rezignovala na svůj liberálně pravicový program a nyní zoufale shání alespoň 250 000 anarchistů a "huličů", kteří by s vidinou legalizace marihuany přišli k volbám. Nová unie, nová svoboda, nová křesla... Vývoj preferencí Zelených je "divokou kartou" letošních voleb vzhledem ke zjevné "rozháranosti" a nesouladu. Čím menší strana, tím větší problémy. Na první pohled překvapivý vzestup odpovídá blamáži z roku 1998, kdy stejným tempem krátce před volbami rostly preference Důchodcům za životní jistoty, aby se po volbách agentury červenaly za desetiprocentní úchylku. Dnes je tomu nejspíše stejně. 10 procent občanů, kteří "věří", je něčí sen. Zvláště za situace, kdy předseda strany je neschopen hodnověrně objasnit pochybnosti o legálnosti získání svého majetku v restituci a není ochoten transparentně zveřejnit dokumenty k ní. Ani láci, za kterou koupil zbylý podíl domu od OPBH v likvidaci. Ani zdroje peněz na současnou kampaň. Ozvali se už i přední lídři strany... Zelení se fackují na schůzích. Zelení mají z minulosti čtrnáct miliónů dluhů a přibližně 40 miliónů dali nyní do kampaně. Příjmy v nedohlednu. Ale třebas je nepoučitelných romantiků více, než si myslíme. Data IVVM/CVVM, ČSÚ; grafy a odhad Štěpán Kotrba Článek vychází ve zkrácené podobě dnes v týdeníku Ekonom |
České volby v roce 2006 a povolební pat | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
18. 5. 2006 | Voličovy nálady, voličovy preference a voličova volba | Štěpán Kotrba | |
17. 5. 2006 | Zelení: Kam jsi to vlezl? Ven ! | Štěpán Kotrba | |
17. 5. 2006 | Jak vyhrát volby | Oskar Krejčí | |
17. 5. 2006 | Hledání vlastních zájmů | Oskar Krejčí | |
16. 5. 2006 | Zahraničně-politická témata v českých volbách 2006 | Jiří Pehe | |
16. 5. 2006 | Racionální volič a labilní respondent | Jan Punčochář | |
15. 5. 2006 | Volební kampaň má dva autory: politické strany a média | ||
9. 5. 2006 | Zrušení komunistů nemusí přinést kýžený výsledek | Vít Horák | |
5. 5. 2006 | Předvolební násilí | Oskar Krejčí | |
30. 4. 2006 | Odpovědnost za verbální šíření nenávisti | Štěpán Kotrba | |
30. 4. 2006 | Stranické preference, volbní prognózy - jaký je v tom rozdíl? | Štěpán Kotrba | |
29. 4. 2006 | Pražští mediální propagandisté mají strach | Jan Čulík | |
26. 4. 2006 | Zelené naděje, růžové sny | Jiří Kouda, Milena Geussová | |
26. 4. 2006 | Zelení: Posun hodnot | Oskar Krejčí |