Velvyslanec Spojených států v OSN, dosazený jestřáby z Bílého domu proti vůli samotného Kongresu Unie, oznámil včera, v pondělí 27. února, že má pokyny, aby znovu otevřel jednání ohledně textu návrhu, a dodal, že pokud by byl učiněn pokus přijmout rozhodnutí k němu v jeho současné podobě, bude žádat hlasování a sám bude hlasovat proti němu.

Paradoxní na celé věci je, že návrh rezoluce, který byl oficiálně rozeslán 28.února, byl v zákulisí podrobně rozpracováván a projednáván s osobnostmi z Washingtonu právě proto, aby mohly být zohledněny hlavní požadavky supervelmoci, i s vědomím, že nezískají většinovou podporu členů Spojených národů.

V průběhu měsíců, kdy se tento proces odehrával, vyvíjely Spojené státy a jejich spojenci silný tlak na mnohé vlády třetího světa, aby zlomily jejich odpor vůči tomuto novému komplotu. Kubánská mise při OSN varovala tiskovým komuniké z 20. února před nebezpečím završení tohoto pokusu.

Jediným "argumentem" Bushovy administativy je vydírání. Její teze v debatě neobstojí. Jakou Radu pro lidská práva chtějí prosadit Spojené státy?

• Takovou, jejíž členové budou muset splňovat požadavky a podmínky takové povahy, že znemožní vstup zemím, stojícím v první linii odporu vůči agresivním a hegenomickým akcím imperialismu v globálním měřítku. Spojené státy chtějí, aby se věřilo, že diskreditace Komise pro lidská práva je důsledkem přítomnosti zemí jako Kuba v ní, třebaže dobře vědí, že to naopak byly politicky motivované machinace podporované Washingtonem a členy Evropské unie, např. nespravedlivá protikubánská kampaň, které důvěryhodností komise otřásly. Připomeňme, že Spojené státy dokonce nebyly v roce 2001 zvoleny za člena Komise pro lidská práva, jako projev vůle většiny světa potrestat jejich manipulace a podmínky.
• Takovou, jejíž počet členů by se oproti současným 53 v Komisi pro lidská práva snížil. Hovoří o "operativnějším" orgánu, to znamená menším, který by jim umožňoval soustředit svůj nátlak na menší počet členů, a tak zesílit a zefektivnit jeho důraznost. Jinými slovy, chtějí Radu, kterou by mohli lépe "manipulovat", bez účasti těch, kdo stejně jako Kuba nazývají věci jejich pravým jménem a nade vše ostatní hájí principy a důstojnost národů.
• Takovou, kde by podmínkou přijetí kanditátů na členství byla dvoutřetinová podpora Valného shromáždění. Tak si hodlají za spoluúčasti jasné menšiny tvořené jejich blízkými spojenci a těmi, kdo se podřídí jejich diktátu, v praxi pojistit pravomoc vetovat kanditáty, kteří by komplikovali jejich kontrolu nad činností tohoto orgánu. Prosazení tohoto požadavku, který se uplatňuje pouze na volbu hlavních orgánů Spojených národů, tedy v tomto případě na Radu pro lidská práva, by menšině 62 států umožňovalo zablokovat kandidaturu jakéhokoli státu.
• Takovou, která by v protikladu k mezinárodní spolupráci v oblasti lidských práv měla rozsáhlé pravomoci trestat a schopnost uvalit sankce proti zemím Jihu, kteroužto funkci Charta Spojených národů svěřuje institucím zabývajícím se touto problematikou. Jak Spojené státy tak Evropská unie budou v novém orgánu pokračovat ve své tradiční praxi politických manipulací proti rozvojovým národům. Jistě mají své důvody, proč odmítají byť i jen uvažovat o stanovení jasných kritérií, jež by při předkládání rezolucí o zemích platila stejnou měrou pro všechny.
• Takovou, jejíž členové, pokud by zaujali postoj disidenta vůči manipulacím a podmínkám impéria, budou neustále vystaveni riziku zbavení svých práv - důsledku zpupnosti, zášti a arogance supervelmoci.
• Takovou, která by měla úzké vazby na Radu bezpečnosti, nedemokratický orgán, v němž Spojené státy jako jediná supervelmoc prosazují své podmínky.
• Takovou, která by neměla výslovný mandát věnovat se prioritně výkonu práva na rozvoj, životnímu požadavku velké většiny lidského rodu. Takovou, která by nemohla přijímat účinná rozhodnutí proti rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a dalším příbuzným formám netolerance. Takovou, jež by se ve své činnosti soustředila na občanská a politická práva tak, jak je chápe Washington, a která by navíc a mimo jiné sloužila k legitimizaci mučení, na jehož ospravedlnění vynaložili teoretici a jestřábi z Washingtonu tolik času.

Je tedy předložený návrh rezoluce protichůdný zájmům Washingtonu? Zcela naopak. Potvrzuje snížení počtu členů hlavního lidskoprávního orgánu Spojených národů z 53 na 47. Zvyšuje minimální počet hlasů potřebných ke zvolení kandidáta na 96. Zachovává v platnosti možnost prosadit rezoluce proti zemím Jihu, aniž by to podléhalo nebo odpovídalo nějakému kriteriu. Umožňuje rovněž odvolat členy Rady s podporou dvou třetin hlasujících přítomných na oficiálním zasedání Valného shromáždění, aniž by byl stanoven minimální přípustný počet. Otevírá možnost, že budou v budoucnosti muset země Jihu čelit nejen nebezpečí, že budou rezolucí odsouzeny, ale také že budou zrušena jejich práva v Radě. Dává Radě pravomoc volně reagovat na naléhavé výzvy týkající se porušování lidských práv, k nimž podle ůdajných vládců světa dochází pouze na Jihu. To se však nevztahuje na vážné, masové a vytrvalé porušování lidských práv v zajateckém táboře na základně Guantanamo, brutální mučení v Abu Ghraibu nebo převozy zadržených na mučení tajnými lety CIA přes civilizovanou a demokratickou Evropu. Umožňuje konat mimořádná zasedání Rady z menšinové vůle třetiny členů Rady.

Lze snad označit návrh rezoluce předložený předsedou Shromáždění za text podporující zájmy rozvojových zemí v neprospěch choutek Washingtonu? Naprosto ne. Z 28 odstavců návrhu nesměřuje ani jediný k podpoře konkrétních akcí, jež by umožnily překonat překážky vyplývající ze stávajícího mezinárodního pořádku při realizaci cíle zaručit všechna lidská práva všem, jak stanoví článek 28 Všeobecné deklarace lidských práv. Není zde žádný odstavec plně zasvěcený podpoře práva na rozvoj. Nejsou zde ani zmíněna práva na solidaritu. Ani právu národů na mír se v návrhu rezoluce nedostalo všeobecného uznání, jež si zaslouží.

Hlavní problém nespočívá v tom, že by text předložené rezoluce odporoval, byl neslučitelný nebo prostě jen nezaručoval zájmy stability, důvěryhodnosti a legitimity, jež vyžaduje schéma globální nadvlády vypracované imperialistickými kruhy, držícími moc ve Spojených státech. Skutečným motivem závěrečného útoku současné americké administrativy na jednání o Radě pro lidská práva, je snaha demonstrovat její vůli a schopnost prosadit, dokonce s použitím nejhrubšího vydírání, své podmínky v probíhajícím procesu reformování a restrukturalizace mezinárodního systému, představovaného Spojenými národy. Neokonzervativci v Bushově administravě již urychleně zahájili proces uplatňování světové nadvlády podle tzv. projektu pro nové století.

Washington si nedělal starosti, zda postaví své spojence a komplice z Evropské unie znova do absurdní podřízené role, věrně kopírující supervelmoc. Poté, co se veřejně vyjádřili, že jsou připraveni tlačit na co nejrychlejší přijetí návrhu rezoluce zpracované tak, aby zohledňovala nepopulární požadavky Washingtonu a jejich vlastní zájmy, stejně špinavé, jako zájmy jejich přísného poručníka, bylo zveřejněno Boltonovo výhružné prohlášení, a tak přispěchali s vyjádřením, že bude-li Washington trvat na svém postoji, bude nutno vytvoření Rady odložit.

Řada orgánů Evropské unie již deklarovala, že "Rada vytvořená bez podpory všech demokracií světa není žádoucí, a tak se musíme snažit přivést USA do našeho tábora".

Evropští spojenci impéria již zřejmě vehementně pracují na tom, aby přiměli zbytek světa k dalším ústupkům, jež by ukojily světovládné a kořistnické touhy Bushovy administrativy.

Jejich ideologické a politické zájmy jsou konec konců shodné s Washingtonem, který jim ukázal, že jejich cíle nemohou dojít v Ženevě naplnění bez podpory Spojených států.

Manipulujíce s celosvětovým zájmem o posílení multilaterialismu, chtějí Washington, jeho spojenci a další vlády podléhající nátlaku Spojených států dál prosazovat své podmínky a přimět ostatní národy, aby rezignovaly na nezbytnou obranu základních principů mezinárodního systému.

Multilateralismus může fungovat jedině na základě respektování rovné svrchovanosti států. Spojené národy, jež by supervelmoci umožňovaly postupovat po libosti při prosazovájí svých hegemonických choutek a egoistických zájmů, nejsou životaschopné.

Kuba se aktivně zapojuje do debat o reformě Komise pro lidská práva v konstruktivním a plně transparentním duchu. V jednotlivých etapách procesu předložila mnoho návrhů, mnohdy vycházejících z pojetí již dříve schváleného na Světové konferenci o lidských právech, která se konala v roce 1993 ve Vídni, nebo z následných rezolucí Komise pro lidská práva a Valného shromáždění.

Kuba bude dále pracovat na tom, aby aspekty, jež byly neodůvodněně a proti vůli většiny států Jihu odsunuty stranou, byly zahrnuty do návrhu rezoluce, k němuž se bude muset vyslovit Valné shromáždění. Již zmíněné vynechávky vážně ohrožují možnost zajistit vytvoření Rady pro lidská práva, jež by svou činnost opírala o skutečný dialog.

Kuba tvrdě pracuje, aby zabránila přenesení závažných problémů, jež vedly k rozpadu důvěryhodnosti Komise pro lidská práva, na činnost nového orgánu. Naše země nebude komplicem mlčenlivého schválování nových, právě se rodících čachrů mezi Washingtonem a jeho hlavními západními spojenci proti zájmům národů Jihu.

Kuba bude pevně třímat prapor kritiky tohoto nového útoku proti mezinárodnímu systému a zájmům národů Jihu a podle okolností bude vystupovat na obranu spravedlnosti, mezinárodního práva a tak potřebné mezinárodní spolupráce při podpoře a obraně všech lidských práv pro všechny národy a všechny lidi.

Havana, 28. února 2006