22. 5. 2006
Podnikatelé jsou téměř zlodějiV článku "Socani 'jsou zloději'" (BL 19. 5.) si Ctirad Oráč postěžoval, že mu "socdemácká vláda vzala 10.000 Kč", přestože byl v minulém roce ve ztrátě. Slovo "vzala" podle něj vlastně znamená okradla, neboť musel zaplatit tzv. minimální daň, která, opět podle něj, ničí podnikání. Před zavedením minimálních odvodů do systémů zdravotního a důchodového pojištění a minimální daně z příjmu platily osoby samostatně výdělečně činné v průměru třetinu toho, co vykořisťovaní a chudí zaměstnanci. Dnes odevzdávají přibližně polovinu a jenom zdravotním pojišťovnám dluží miliardy. Je proto zbytečné zabývat se tím, jaký charakter asi má "podnikání", jehož provozovatel není schopen zaplatit zcela minimální měsíční částku, která by zřejmě nezruinovala ani velmi chudého českého důchodce. |
Podnikatel Ctirad Oráč se domnívá, že červená čísla v hospodářském výsledku ho opravňují neplatit za služby, které mu poskytuje společnost. Přitom celý rok jezdil automobilem po státem zřizovaných silnicích, chránila ho policie (a nebe nad jeho důležitou hlavou Gripeny), děti navštěvovaly lékaře, školu, pobíral na ně přídavky, využíval státem dotované služby, jeho rodiče dostávali od státu důchod, manželka byla na mateřské. On ale nechce přispívat, domnívá se, že postavení podnikatele ho opravňuje k výhodám, které ostatní nemají. Řekl bych, že se vemlouvá do pozice jakési nové vedoucí síly ve společnosti, na druhé straně ovšem -- stejně jako jeho kolegové -- vyhrožuje, že podnikání ukončí a půjde si sednout na pracovní úřad. Nechci být škodolibý, ale ať si to zkusí. Téměř všichni drobní podnikatelé (řemeslníci) vám předem položí otázku: "Bude to na fakturu, šéfe?" Pokud ano, pak je služba o desítku procent dražší, Vyberte si! Odhaduji, že třetina až polovina výkonů v této branži jde mimo účetnictví, s miliardovými ztrátami ve výběru daní, o gigantických podvodech a machinacích při proclívání zboží a při výběru DPH nemluvě. Není divu, že takový odpor vzbuzují registrační pokladny; z velké části by (při důsledné kontrole zkušebními nákupy pracovníky finančních úřadů) zamezily okrádání státu a neoprávněnému obohacování jedné skupiny obyvatel na úkor ostatních. Téměř polovina nakoupených výrobků nebo služeb v kategorii nikoliv úplně běžných (řekněme nad 3 -- 4 tisíce korun) má vady, které v konečném důsledku znamenají poškození zákazníků, protože reklamace se zásadně neuznávají a státní inspekční orgány i soudy (měly by občana před nepoctivci chránit), fungují nanejvýš nedbale, neochotně, pokud ovšem vůbec. Nepoctivost se stala normou chování podnikatelských kruhů, a to nejenom ve vztahu k zákazníkům, ale i mezi nimi navzájem: nezaplacená faktura je běžnou platební metodou, tou výjimečnou je pak nálož pod autem či únos a vydírání. Ve vztahu k veřejným zakázkám je pak obvyklou metodou uplácení, korupce, která není jenom charakteristická pro současný kapitalismus (jak se domnívá Josef Vít), ale ilustruje i specifickou morálku českého podnikatele, která je v řádech horší než ta západoevropského. Téměř každý podnikatel se domnívá, že je zachráncem a živitelem ostatních občanů (podle něj socek), on je tím schopným, na kterého ostatní spoléhají a bez něhož by to nešlo. Zapomíná, že jeho vysoce náročnou činnost zvládal za komunistů polír s mistrákem - a to za desetinu či ještě méně jeho dnešní podnikatelské odměny. Neuvědomuje si, že královské příjmy získává díky svému mimořádně výhodnému společenskému postavení, díky mimořádně výhodně (pouze pro něj) nastaveným zákonným normám, na které neustále žehrá, a na vrub zaměstnanců, bez nichž by byl bezmocný, chudý a opuštěný, jako kůl v plotě. |