Nejprve jsem si chtěl definovat, kdo je opravdu bohatý, ale brzy jsem toho nechal. Neuměl jsem najít dolní hranici, zatímco o horní jsem si byl jist, že neexistuje. Kde začíná bohatství, tedy samozřejmě to materiální? Jistě je to relativní a jiné je bohatství v Dolní Voltě, New Yorku a u nás, ale ani čistě domácí měřítka nejsou jednoduchá. Takže, kolik nedefinovaně bohatých lidí vlastně znám? Podotýkám, že "známí" nejsou vždycky totéž, co přátelé.

A. je bývalý zaměstnanec Obvodního podniku bytového hospodářství a samozřejmě někdejší člen KSČ. Nejprve privatizoval domy za úplatky, například stačilo přinést svědectví, že někdejší majitel říkal nějaké dámě dcerunko a už po něm směla dům zdědit jako nemanželský potomek. Z úplatků si potom celou řadu domů pořídil sám a dnes je za vodou. Má zálibu v cadillacích.

B. je bývalý vekslák. V partaji nebyl, vzhledem k intenzivní fluktuaci, jak se nazývaly časté změny zaměstnání, v jeho případě formálních. Pro celkovou duševní prostotu bývá nazýván také Pátá Bé a jeho zbohatnutí připomíná tudíž známou židovskou anekdotu "za sto koupím, za tři sta prodám a z těch tří procent žiju". Nicméně počítat dovede. Je spolumajitelem několika developerských firem, má dům v Praze, v Krkonoších a Toskánsku a jezdí v mercedesech.

C. je muzikant, ale peníze nadělal v pohostinství. Proti těm dvěma předchozím je asi chudší, ale na druhé straně je zase můj přítel a je s ním legrace. Významnou roli v jeho zbohatnutí sehrála skutečnost, že veden správným instinktem, nabídl před patnácti lety městu mnohem vyšší nájem za svou hospodu, než bylo v té době a okolí zvykem, vymínil si ale, že ten nájem se dvacet let nebude zvyšovat. Dnes platí asi o půl milionu měsíčně méně, než jeho sousedi. Má rád ferrari.

D. byl náměstkem ve velké stavební státní firmě, členem KSČ a také se nacházel v seznamech tajné, ne však ilegální organizace. Hned v listopadu 1989 si dohodl s vídeňským partnerem své firmy zaměstnání v Rakousku, tam zůstal deset let, postupně nakoupil akcie a pozemky a dnes je velkým podnikatelem v oboru inženýrských sítí. Má několik domů v několika městech, děti studují v Americe. Jezdí mercedesy.

E. sice byl v KSČ, ale restituoval dědictví po dědečkovi, má rybníky, lesy, zemědělské podniky, postupně byl nucen prodat malou papírnu, výrobnu uzenin a podíly na cukrovaru. Většinu, velkou většinu toho, co vydělá, investuje okamžitě do rybníků, lesů a statků. Jezdí fordem mondeo a jeho děti studují v Praze.

F. se dal hned po převratu na politiku, ale přílišná touha po penězích zastavila jeho jinak slibnou kariéru. Nedá se myslím říci, že své peníze vydělal, protože to předpokládá -- aspoň se mi zdá -- nějakou práci. F. jen tu poradil, tam zprostředkoval, v podstatě jen dával lidi k sobě. Je natolik inteligentní, že se nedopustil ničeho protizákonného, jen všechna jeho podnikání prostě nejsou hezká, jaksi smrdí, protože využíval toho, že v zákonu byla nějaká mezera. Pak se zamiloval do půvabné a navíc bohaté ženy, takže je šťasten. Jezdí mercedesem.

G. je praktický lékař. Jeho dědeček byl vinohradník, jeho otec je vinohradník. Praktický lékař vinohradnictví zvelebil, vybudoval nové nádherné sklepy a penzion, říká, že sice má nějaké dluhy, ale díky své ordinaci může vinohradnictví dotovat a dnes už je víceméně v plusu a značném. Ordinuje, prodává víno, má myslivecký revír. Jeho dítě studuje ve Vídni. Jezdí lagunou, prý nerad exhibuje.

H. restituoval panství po rodičích, ale jedno už měl v Rakousku. Bydlí na jednom ze zámků, střídavě tam i tady, sbírá staré tisky. Navštěvuje dobré restaurace. Prý umí vařit. Auto sám neřídí, má šoféra anebo jezdí taxíkem. Říká, že jeho děti jsou starší než on.

I. nadělal peníze v divokém období trhu bez přívlastků, pokusy ho dostat za mříže se sice konaly, ale nebyly úspěšné, asi také proto, že I. se nezdržuje moc často v Praze a tak není tolik na očích. Ze všeho jeho podnikání ho nejvíc baví bezpečnostní agentury. Jezdí v drahých terénních autech, vždycky jsou s ním dva bodyguardi. Ve všech domech má fitnesscentrum a denně několik hodin cvičí, bodyguardi s ním. Chová šelmy a i když se snaží mluvit jako manažer, každou chvíli mu ulétne "kurva" nebo přívětivé "ty vole".

Přemýšlel jsem o tom,zda je tento přehled nějak signifikantní. Asi není. Ale nejspíše je důkazem pravdivosti prohlášení jednoho teoretika umění, kdysi ještě za ponuré totality. Vykvedlával si právě zlatou speciální kvedlačičkou bublinky ze šampaňského v Klášterní vinárně, jak bylo jeho milým zvykem, když jsem řekl, že půjdu pracovat, protože potřebuju peníze. Teoretik se zarazil a užasle pravil: "Cože? Nikdy jste neslyšel o přírodním zákonu, že se nic nemůže změnit v něco jiného, kromě larvy chrousta? Práce dělá práci a peníze dělají peníze..."