Ne každý se orientuje v právu a aby článek byl k pochopení, uvedu pár vysvětlujících slov. Objektivní právo se podle kontinentálního pojetí člení na právo veřejné a právo soukromé. Charakteristickým znakem veřejného práva je, že právní vztahy jím upravené jsou asymetrické a nerovné (vrchnostenské), odpovídající vztahu stát-občan. A nelze je měnit dohodou. Naproti tomu soukromoprávní vztahy charakterizuje symetrie a rovnost účastníků. Žádná z těchto stran na základě rovnoprávného postavení není oprávněná druhé straně autoritativně nic nařizovat. A v některých případech má dohoda přednost před zákonem.

Jsem jednatelem Tiskárny v Dubí s.r.o.. Provoz tiskárny byl v pronajatých prostorách, které se zprivatizovaly a nám i dalším několika firmám, sídlících v objektu začalo peklo. Nový majitel zrušil fyzickou i elektronickou ostrahu a začaly se dít věci. Po třetím vykradení provozovny, kdy nám pojišťovna odmítla plnění, jsme museli rychle objekt opustit. Žádné nové prostory nevyhovovaly, proto jsem na dobu neurčitou obětoval rodinný dům, kde se provedly potřebné stavební úpravy, včetně změny užívání.

Poblíž se začala stavět dálnice D47 a ke každé stavbě zaujímá stanovisko Ministerstvo životního prostředí a v tomto případě nařídilo útlum bydlení v lokalitě Dubí, kde se nachází i tiskárna. Statutární město Ostrava nabídlo majitelům nemovitosti určených k bydlení, tyto od nich vykoupit s 30% navýšením odhadní ceny. Nemovitosti se mají asanovat a půda rekultivovat, aby vznikla zemědělská půda. Na základě tohoto útlumu bydlení i my jsme se chtěli s tiskárnou přestěhovat mimo oblast, zvlášť když z výkupu jsem byl vyloučen, protože svůj rodinný domek nepoužívám momentálně k bydlení, ale k podnikání.

S vystěhováním tiskárny jsem spojil i žádost na změnu užívání rodinného domku zpět na bydlení, s odůvodněním, že tiskárna si našla nový objekt. Bylo mi sděleno přesně to, co jsem očekával - že útlum bydlení v Dubí není nezávislým rozhodnutím zastupitelstva města, ale jde o naplnění stanoviska Ministerstva životního prostředí, které zastupitelstvo svým usnesením realizuje v rámci veřejného práva v přenesené působností na obec. A v tomto případě nelze rozhodnutí ministerstva změnit, ani třeba usnesením nebo jiným právním úkonem nižšího orgánu. V praxi to znamená, že dům jednou provždy nemohu obývat, nemohu ho jako obytný prodat, nelze zde již měnit užívání na jinou činnost, protože na zemědělské půdě je dle vyhlášky č.13/1994 nepřípustnou stavbou. Takže jako fyzické osobě mi byl majetek naprosto znehodnocený.

Nezbývalo nic jiného, než objekt používat nadále k podnikání. Požádal jsem v tom smyslu o vyjádření útvar hlavního architekta a dostal odpověď, že zde bude sféra lehkého průmyslu, a proto nevidí důvod, abychom lokalitu, kde je tiskárna opouštěli. Protože máme dostatek práce, bylo nutné provozovnu zásadním způsobem rozšířit postavením nové haly. Z tohoto důvodu jsem požádal o vyjádření majetkový odbor města, který mi písemně přislíbil, že dostanu možnost přikoupit sousední pozemky po vykoupených nemovitostech. Ještě se musím zmínit, že v místě byla provedená oprava všech inženýrských sítí a vybudoval se zde nový rozvod plynu s poměrně velkými náklady, takže vše nasvědčovalo tomu, že zde skutečně vznikne sféra lehkého průmyslu. Kdo by jinak nechal vybudovat inženýrské sítě na zemědělské půdě, to přece nedává smysl.

Nechali jsme si vypracovat žádost na dotaci z EU, určenou na podporu malého a středního podnikání a kupodivu tuto jsme obdrželi. Zbývalo požádat o přikoupení pozemků, postavit halu a přijmout lidí, což by mělo být v kraji s jednou z největších nezaměstnaností přijato s povděkem, ovšem až teď si uvědomuji, že vše se odehrává na Ostravsku, což mnohé vysvětluje. Takže v rozporu se všemi ujištěními, byly všechny žádosti o přikoupení pozemků zamítnuty s odůvodněním, že tiskárna i celé okolí se nachází na zemědělské půdě. Úřad Moravskoslezského kraje v osobě její ředitelky JUDr. Kafkové odvolávající se na usnesení 778/1994, nás upozornil, že lokalita Dubí je zemědělskou půdou již od roku 1994. Proč město porušilo svoji vyhlášku a povolilo zkolaudovat tiskárnu na zemědělské půdě, je mi dodnes záhadou.

Je naprosto jasné, že tiskárnu na zemědělské půdě nelze rozvíjet, proto jsme museli dotaci z EU vrátit. Nemůžete-li investovat do firmy, je zde jediná perspektiva-konec. Takže tak vypadá z pohledu naši státní správy deklarována podpora drobným a středním firmám v regionu s jednou s největších nezaměstnaností.

Nyní se dostávám k tomu, jak se občan může bránit proti zvůli úřadů, které vám znehodnotí majetek nejen jako fyzické osobě, ale zabrání v provozování živnosti i jako podnikajícímu subjektu. V našem případě šlo u usnesení zastupitelstva 606/12, které nerespektovalo Ústavu ČR, kde se jasně hovoří, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. První možností na nápravu je prověření zákonností usnesení dle zákona 128/2000 Sb. krajským úřadem, případně Ministerstvem spravedlnosti a pak samozřejmě zbývá soud. Ovšem nelze opomenout, že z hlediska času je důležité, na který soud se obrátit. A jak takové přezkoumání zákonného postupu v případě paní Kateřiny Jacques vypadá, víme. Již týden všechny sdělovací prostředky o ničem jiném neinformují. Ovšem jak to samé konání úřadů vypadá v případě bezvýznamných občanů?

Česká republika má ve svém právním systému i Listinu základních práv a svobod a rovněž platí komunitární právo, které je samostatným právním řádem a má nadnárodní charakter s vyšší právní moci, než ústava národních států. Tyto právní řády nám občanům zaručuji, že státní správa bude ke všem přistupovat stejně, bez ohledu na jejich rasu, vyznání, majetek, společenské postavení atd.

Abychom docílili nápravu, podali jsme 4. 1. 2004 žalobu na určení zákonností usnesení zastupitelstva města. K dnešnímu dni nebylo dosud nařízeno ani jednání. Rovněž jsme požádali o přezkoumání zákonnosti usnesení 606/12 Úřadem Moravskoslezské kraje, kde nám bylo odpovězeno panem JUDr. Býmou, že v rámci soukromého práva vystupuje město jako právnická osoba a prostřednictvím usnesení a zásadami pro výkup nemovitosti v Dubí disponuje svým majetkem.

Nechápal jsem smysl odpovědi, už jednou mi bylo odpovězeno na požadavek změny v užívání, že jde o realizaci nařízení nadřízeného orgánu a město usnesením vykonává v přenesené působnosti státní správu, což je veřejné právo. Nyní, když zpochybňuji výkup nemovitosti z hlediska rovnosti před zákonem, najednou se jedná o soukromé právo. Navíc pouhým přečtením usnesení je možné se přesvědčit, že toto ve svých čtyřech bodech řeší pouze způsob nabytí majetků od občanů.

Pro úplnost připomenu, že nakládání s takto nabytým majetkem je již rozhodnuto, ale naprosto jiným předpisem. Domy se budou asanovat a půda se bude rekultivovat, takže je zde perspektiva, že k tiskárně se dostanete pouze s párem volů, kterých je sice dostatek, ale budete se brodit vzrostlými lány pšenice a musíte dávat pozor, aby volské spřežení nezakoplo o trubky plynu, které jsou vyvedené u jednotlivých parcel.

K posouzení zákonnosti jsem namítl, že odůvodnění mi připadá, jako přijít do obchodu a na otázku prodavače, co si přejí, aniž bych cokoliv koupil, odpovědět, že jsem přišel disponovat svým majetkem. Odpověď, na můj nesouhlas s posouzením, jsem obdržel od paní ředitelky JUDr. Kafkové a zněla, že jsem nechápavý. Na pana JUDr. Býmu, pro naprosto lživou interpretaci usnesení jsme podali trestní oznámení pro zneužití postavení veřejného činitele. Nebojte se, nic se mu nemůže stát, je to něco jako Kateřina Jacques v obráceném gardu. On někdo zvedne telefon a ............ však to znáte.

Další přezkoumání mělo učinit Ministerstvo vnitra a také tak učinilo. Je vhodné si aspoň jednu větu z jejich závěru zacitovat: Za situace, kdy žádná právní norma neukládá městu povinnost realizovat výkup nemovitostí, je tak možno dovodit závěr, že město schválením předmětného usnesení vystupuje jako subjekt soukromého práva, který neukládá povinnosti ani jiným způsobem nereguluje právní postavení občanů a právnických osob.

Jasné! Dotyčný úředník ministerstva si nedal ani práci přečíst Důvodovou zprávu, která je součásti usnesení a tato právě odůvodňovala jeho vydání a v rozporu se zdravým rozumem jsem se dověděl, že město si koupilo domy v Dubí jako svůj majetek v rámci soukromého práva a odkoupení nemovitosti není ničím nařízeno. Vypadá to, že ministerstvo má nás občany za naprosté hlupáky neznající právo, nebo na ministerstvu sedí hlupák neznající právo.

Vycházejíce z druhé alternativy, napsal jsem na Ministerstvo vnitra, že s posouzením zákonnosti nesouhlasím, protože nejde o nabytí majetku městem, jak se mylně domnívají, ale o realizaci stanoviska Ministerstva životního prostředí, takže nemůže jít o soukromé, ale o veřejné právo. Navíc Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod i Listina základních práv a svobod mi garantuje, že ke mně jako k občanovi, bude stát při výkonu veřejného práva přistupovat stejně jako k ostatním občanům, bez rozdílů rasových, majetku, společenského postavení atd. Já přece nepožaduji nic jiného, než aby město mi pomohlo najít východisko ze situace, do které mě svým nesmyslným rozhodováním dostalo. Odpověď byla stručná. Pan JUDr. Hanzl, ředitel kanceláře ministra vnitra sdělil, že panu ministrovi se nic nebude předávat a na moje další podání již na Ministerstvu vnitra nikdo nebude reflektovat.

A jsme zpět u Kateřiny Jacques. Myslíte si, že kdybych byl Kateřinou Jacques nebo známým pana Paroubka, bylo by takhle se mnou jednáno? Představte si, že by Tiskárna v Dubí s.r.o. byla Škodovkou v majetku Volkswagenu nebo firmou Hyundai. Co by se asi dělo, kdyby se Škodovka ocitla, ze dne na den, na zemědělské půdě? Vždyť sami vidíme co se děje v případě firmy Hyundai. Jde o ty samé úředníky, kteří nás likviduji a na druhé straně jsou hotovi v případě firmy Hyundai jim snést modré z nebe.

Takže, úřednickou zvůli, neznalosti zákonů a hlouposti několika úředníků přijde o práci deset lidí, ale nebojte se - Kateřina Jacques mezi nimi nebude. Myslíte si, že kdyby mě ne zmlátil, ale třeba i nějaký policajt zabil a byla u toho kamera, že by snad nastal obrat v naší věci? Ale ne, kam vás vede slepá víra, jsem přesvědčený, že by nepomohla ani smrt člověka, zvlášť když nezastává žádnou státní funkci, protože v tomto státě se dovolají práva pouze lidi, jako paní Kateřina Jacques.