Mnohem závažnější je, pokud se Smoljak pouští ve svých pseudopolitologických úvahách do kritiky současnosti. Tak v části nazvané "Občanská výchova Ladislava Smoljaka" (redakce konstatuje, že zatímco Z. Svěrák vyučuje zpěv, vybral si L. Smoljak k vyučování občanskou nauku) se dočteme: "Občanská nauka by se měla vyučovat na konkrétních událostech. Měl pan president pravdu, když odvolal ze dne na den předsedkyni Nejvyššího soudu? Neměl. Základem demokratického státu je oddělení moci zákonodárné, výkonné (k té patří president) a soudní. Nemůže přece každý nový president odvolávat a dosazovat soudce podle svého gusta".

Každému, kdo je o věci jen trochu informován vidí, že Smoljak zde žoviálně rozpráví o problematice, o jejíž realitě nemá ani ponětí. President neodvolal soudkyni Brožovou z její soudcovské funkce ( to opravdu nemůže), ale odvolal jí z její správní funkce předsedkyně soudu, což se ovšem jejího nezávislého postavení soudkyně, a tedy základů demokratického státu, nikterak nedotýká. Že je jistý rozdíl mezi odvoláním soudce a odvoláním předsedy soudu - což v případě předsedy Nejvyššího soudu je navíc zcela v ústavní kompetenci presidenta - zcela zřejmě Smoljak netuší a stejně tak tomu asi bude, pokud jde o právo presidenta "dosazovat" soudce. President skutečně toto právo - na rozdíl od možnosti soudce odvolávat - má, obdobně jako celá řada hlav státu v jiných demokratických státech, aniž by to na úroveň "základů demokratického státu" mělo negativní vliv. Někdo nové soudce jmenovat totiž musí...

Smoljak se zde ovšem nedotýká jen velké politiky, ale vyjadřuje se i k problémům obyčejných lidí. "Regulované nájemné je čirým reliktem komunismu. Když má někdo park automobilů, tak mu úřad nemůže nařídit - tohle auto budeš pronajímat tomuhle náhodnému pánovi. On to bude platit deset korun měsíčně nájem...". Autor netuší, jak jsou tyto "relikty komunismu" v Evropě a nejen tam rozšířeny: Německo, Rakousko, Švýcarsko, Dánsko, Anglie, dokonce i USA...Že bydlení nelze srovnávat s "parkem automobilů", že existují mezinárodní dohody týkající se povinností států přiměřeně zasahovat do realizace a dostupnosti sociálních práv, ke kterým právo na "přiměřenou životní úroveň včetně přiměřeného bydlení" patří, a konečně, že nejen náš Ústavní soud, ale i evropské soudy potvrdily, že regulace nájemného, splňuje-li jisté náležitosti, je zcela konformní s demokratickým právním řádem. Smoljak to opět buď netuší, a pokud o tom někdy slyšel, považuje to zřejmě za cimermanovskou desinformaci...

Mimochodem: je zajímavé, že autoři podobných úvah neprotestují proti regulaci cen svých léků, proti regulovaným cenám elektřiny, kterou svítí a topí, nebo proti regulaci cen plynu apod. A když protestují, tak proti jejich vysokým cenám, tedy proti nízké regulaci...

Nestál by asi za přílišnou pozornost jeden publikovaný rozhovor jinak úctyhodného člověka, který se však ke své škodě domnívá, že jeho názory na věc jsou totožné se znalostí této věci. Kdyby právě v předvolebním čase toto pseudointelektuální rozprávění, budící dojem zasvěceného a neotřelého myšlení nebudilo tolik očekávání vzbuzující pozornosti. Kdyby nepovzbuzovalo v české společnosti k onomu stálému čekání na Godota, který neotřelým postojem "spasí" českou politiku. Godot nikdy nepřijde a dočtu-li se, že Ladislav Smojlak fandí ve volbách Zeleným, nebudu se příliš divit...