Pokusím se v případě Ježíšova příběhu použít podobnou logickou konstrukci, která přivedla na hranici Giordana Bruna. Rád bych připomněl, že tento muž prohlásil, stručně řečeno, asi toto. Chcete snad, vážení soudci a církevní otcové, tvrdit, že by náš Bůh ve své všemocnosti, neomylnosti a nekonečné schopnosti stvořil pouze jeden svět..?!

Po tomto prohlášení už došlo rovnou ke sběru paliva, protože tohle byla taková rána katolické církvi mezi oči a navíc jejími vlastními argumenty, že jiné cesty nebylo.

Rád bych řekl, že myšlenky Giordana Bruna jsou natolik odvážné, že provokují dodnes. Dráždí všechny, kdož si jakýmkoliv způsobem osobují právo nebo dokonce monopol na pravdu. Jeho práce o nekonečnosti Boha a z ní plynoucí nekonečnosti světa a mnohosti světů, o světě jako nezměrné a nekonečné dynamické jednotě, jehož základem je "jedno" jako nerozvinutá příčina všeho a jeho stavebními kameny jsou "monády", které v sobě obsahují obraz celého universa, má řadu pokračovatelů jako byli například Leibnitz, Goethe nebo Bolzano. Žádný z nich však nerozdráždil církev až ke škrtnutí sirkou. Asi už byla jiná doba.

Položme si tedy podobnou prostou otázku. Chcete nám snad vážení církevní otcové tvrdit, že by náš Bůh ve své všemocnosti, neomylnosti a nekonečné schopnosti nechal k sobě z pozemského vandru domů povolat svého syna prostřednictvím skryté zrady nějakého úplatného šupáka jménem Jidáš?!

Z logiky věci vyplývá, že Jidášova zrada byla boží vůlí. A nejen to. Je třeba uvažovat nad tím, že Ježíš trpěl sice strašně, nicméně krátce na kříži a potom se vrátil na nebesa..., ale Jidáš trpí už 2000 let a nikdo neví, kde je mu konec. Podle mne je na neviditelném věčném kříži zatracení v myslích lidí. Trpí tam za všechny, kteří zradili, byli donuceni zradit nebo byli dokonce vyvoleni k tomu, aby zradili ve jménu něčeho jiného, možná většího, ale v každém případě skrytého, co se jednou možná zjeví jako dobré, ale zrádce už zůstane zrádcem...

Soudit je přece tak pohodlné a konec konců pořádného zloducha potřebuje vedle sebe každý správný hrdina. Konec konců, co by byly Rychlé šípy bez Bratrstva kočičí pracky... příkladů znají dějiny stovky, ale nechci unavovat.

Jidáš je možná stejným vykupitel jako Kristus. Vždyť je to on, kdo nám dává rozhřešení z každodenních drobných zrad a zradiček. Vždycky si můžeme říci: No..., ale nevzal jsem za to nic, bylo to z přesvědčení.

Nebo: No..., vzal jsem, ale nikoho kvůli tomu neukřižovali. Nebo naopak. A když jsme už vzali oněch 30 stříbrných a někdo to opravdu odskákal, tak si můžeme říci, "taky nebyl svatej", nebo dokonce "patří mu to parchantovi", což se o Ježíši Kristovi dá říci opravdu stěží...

Zkrátka a dobře Jidáš je možná jen odvrácenou tváří Ježíše. Možná Jidáš a Ježíš jsou jen skrytou a zjevnou podobou téhož...?! Nevím, radši toho nechám. I když už se neupaluje ani neukřižovává. Ale říkám si, jistota je jistota. Můj obdiv patří Giordanu Brunovi za to, že si to neřekl.

Krásné Velikonoce přeji...